Holky, kluci děláte si to sami?

Masturbace je snad ještě citlivější téma než klasický sex, a proto z preventivních důvodů varuji všechny čtenáře prudérnějšího pohledu na svět, aby tento článek raději vynechali.

Však vzpomeňme na scénku z filmu Účastníci zájezdu, v níž je jeden z aktérů přistižen při masturbaci pod vodou, když se přitom „inspiruje“ šmírování koupajících se žen. Po odhalení je málem vystaven lynči ostatních a zachrání ho jen výzva do pléna jednoho z dvojice gayů, ať zvedne ruku ten, kdo někdy masturboval. Ruce se pak zvedaly velice neochotně a pomalu, avšak nakonec se přihlásili skoro všichni.

Však také masturbace byla dříve považována za něco navýsost nežádoucího, nepřijatelného, neřku-li zavrženíhodného a špinavého. Mladí muži (a snad i ženy) byli důtklivě varováni, že pokud to budou dělat, tak jim narostou chlupy na dlani. V některých zemích byla (a možná je i dnes, to nevím) zakázána zákonem a přísně trestána.

A přitom je to tak prosté a potřebné jak pro nás holky, tak i pro kluky. Nemám partnera či partnerku, tak co teda mám dělat s hormonálním přetlakem? Jednoduše se ho zbavit s vlastní pomocí, udělat si hezkou chvilku sama/sám pro sebe.

Nicméně když už mluvíme tak otevřeně, přiznejme si, že mnohdy masturbujeme, i když milostný protějšek máme. Proč? Těch důvodů může být několik.

„Ten můj mi to prostě nedokáže pořádně udělat.“ Platí zejména pro vyhraněně klitoridální typy žen, jejichž partner si s nimi neumí nebo v horším případě nechce intimně pohrát. Samotnou souloží ženu neuspokojí, i kdyby do toho bušil bůhvíjak, a jí potom nezbývá, než aby se dodělala sama.

„Ten můj, případně ta moje mi prostě nestačí.“ Tohle pro změnu platí u dvojic s výrazněji rozdílnou potřebou sexu. Když na to dojde, hezky si to spolu užijí včetně milostných vrcholků, jenomže on by druhý den, ne-li znovu týž den večer chtěl znovu. Respektive potřeboval znovu, ale jí to vydrží na celý týden, případně na déle. Pak tomu potřebnějšímu, pokud to nechce řešit nevěrou, nezbývá, než aby si to v mezičase dělal sám.

Na obou případech není nic špatného, a pokud je ten „méně zdatný“ jinak spolehlivý, férový, zkrátka dobrý partner, kterého milujeme, nemá smysl ho opouštět jen proto, že nám v posteli nestačí. Určitě si je toho dobře vědom a třeba se i snaží nám víc vyhovět, ale s výrazněji rozdílnou sexualitou se toho zas až tak moc nadělat nedá.

Pak je tu ještě jeden důvod, takový spíš pro fajnšmekry, pro hravé lidi s fantazií. Vzpomeňme opět na Účastníky zájezdu, kde dvojice kluk - holka skončila v posteli, oba si to dělali sami, dívali se přitom na sebe, ale nesouložili. Tohle bych brala spíš jako takové zpestření, jinak řečeno vzrušující předehru před samotným splynutím. Vždyť vzrušení je prudce nakažlivé a pozorovat partnera či partnerku, jak… no, však víte, jak to myslím, nebudeme z toho dělat porno.

Ale teď ještě o krok zpátky, tedy dobrá, ten můj / ta moje mi nestačí a mně nezbylo, než se jít dorazit do koupelny. Vtom se otevřou dveře, objeví se hlava s vytřeštěnýma očima, která promluví: „Proboha, miláčku, co to tady děláš?“ Urazí se, zlobí se a my se naopak zastydíme, že děláme něco nepatřičného. Tak takhle ne, buďme chápaví, přející a shovívaví. Nestyďme se za to, že svému partnerovi nestačíme a nemějme mu za zlé, že to řeší tímhle způsobem, spíš buďme rádi, že si to nevynahrazuje s někým jiným. A my náročnější se pro změnu nestyďme, když nás při tom přistihnul, protože jsme se v té koupelně prostě zapomněli zamknout. Společně se tomu zasmějme, klidně o tom hoďme řeč a ono to možná příště už ani nebude potřeba.

Jak už jsem řekla na začátku, masturbace je velmi citlivé téma a v oné scénce se na výzvu ať zvedne ruku ten, kdo někdy masturboval, se lidé zpočátku hlásili dost pomalu a neochotně. Budu upřímná, ačkoli mám bezvadného manžela, zvedla bych ji také.