Holky, dokázaly byste odpustit partnerovi nevěru?

Co je to vlastně nevěra? Každá ji asi vnímáme trochu jinak. Žárlivým semetrikám stačí, aby se na jejich chlapa trochu déle zadívala náhodná kolemjdoucí, a už startují: „Co na tebe ta ženská tak vejrá? Ty s ní určitě něco máš!“

Tolerantní ženy a ty, které svému partnerovi důvěřují, to mají opačně: „Miláčku, nevadilo by ti, kdybych šel s kolegyní Janou na večeři, ona má problém a potřebuje to s někým probrat?“ „Jen běž, ale vezmi si čistou mikinu, ať mi neděláš ostudu.“

Má dnes v době polyamorních vztahů, když je moderní žít s několika lidmi na hromádce ještě vůbec cenu zabývat se žárlivostí a nevěrou? Samozřejmě, že pro většinu z nás má a já to vezmu klasickým, možná trochu staromódním pohledem.

Dámy, ať už to máte nastavené jakkoli mezi tou semetrikou a onou, která nutí partnera do čisté mikiny, důležitá je jedna věc. I pokud vezmeme jako nevěru až teprve plně dokonaný pohlavní akt vašeho chlapa s jinou ženskou, není to vždy o tom samém. Důležité je, jestli se do ní zbláznil, chce bourat mosty a opustit vás i s dětmi nebo jestli to byl jen jeho úlet, chvilkové milostné dobrodružství. Prostě se zapomněl a teď by na to nejradši sám zapomněl.

Úlety, no, stane se. Nejen chlapům, ale klidně i nám, která jsme bez viny, hoďme kamenem. Klidně se může stát, že mu na takovou jednorázovku ani nepřijdete, ale pokud ano, můžete z toho i něco získat pro sebe. Normální chlap, kterého to samotného mrzí, se bude chvilku vytáčet, pak se pod tíhou důkazů přizná, bude se vám omlouvat, slibovat, že už se to nikdy nestane, a ve finále bude šťastný, když na to zapomenete. Teď můžete být chvilku za potvoru: „Jasně, miláčku, chápu, však mně by se to mohlo stát také,“ nasypete maličko cukru, i když třeba víte, že vy byste to neudělala. Vzápětí stále lehce konverzačním tónem přitvrdíte: „Víš co, pojedeme na tu dovolenou, jak jsem říkala, tam si uděláme druhé líbánky a na všechno zapomeneme.“ A jmenujete svou vysněnou destinaci, do které se jemu rozhodně nechtělo. Málokterý v takové situaci řekne ne.

Ovšem s tím pálením mostů je to daleko horší. Zblblý zamilovaný člověk, ať už chlap nebo žena, je slepý ke všemu, co pro něj bylo doteďka důležité a vidí jen tu její, respektive toho jeho… no, trochu to zjemním, vidí jen objekt svého zbláznění. To je pak těžké pořízení, právem se cítíte ublížená, zraněná a odkopnutá, a asi nemáte moc šancí s tím něco dělat. Tedy v danou chvíli dělat. Chcete poníženě čekat, jestli ho to náhodou přejde nebo to rovnou rozetnout rozchodem? Záleží na mnohém, na vaší povaze a na životní situaci, v jaké se zrovna nacházíte, jako například, jestli s ním máte malé děti nebo jste na něm materiálně závislá. V takové chvíli univerzální rada neexistuje.

Teď z trochu jiného úhlu, problém může nastat, když nás ve zralejším věku přepadne klimakterium. Ne každý řidič vás na přechodu pustí… totiž, chci říct, ne každá z nás má tu kliku, že přechod neovlivní její sexuální apetit, jsou mezi námi i takové, kterým ho sebere úplně. Pokud je váš partner stále v kondici, tak se vám víceméně vyvážený milostný život změní v noční můru a jemu taky. On vás chce, ale vy mu přestáváte dávat, protože vám to najednou už nic neříká, neřku-li, že vám to začne být vyloženě nepříjemné.

Co teď? Začít mu tolerovat milenku? Nebo ho nechat chodit za profesionálkami? Posílat ho do samoobsluhy? Anebo to s ním občas přetrpět a dokonce se tvářit, že se vám to stále líbí? Jedno horší řešení než druhé, anebo z opačného pohledu jedna méně dobrá možnost než ty ostatní. Je to sice hodně individuální a o vzájemné vstřícnosti, ale cesta se dá najít vždycky. Milenka či profesionálka je pořád nevěra, co si budeme namlouvat, a věta: „miláčku, skoč si to do koupelny udělat sám“ je vůči partnerovi hodně, ale opravdu hodně ponižující. To už je lepší sex úplně nezavrhnout a starat se o jeho potřeby ústy a rukama. Je-li vnímavý, ocení to, bude se vám to snažit oplatit, a když budete mít kliku, najednou zjistíte, že tahle forma sexu vám kupodivu pořád ještě něco říká. A pak se dokonce může stát, že jednou za čas dostanete chuť střihnout si to jako dřív „na klasiku. Třeba už jen proto, abyste si spolu byli nejblíž, jak je to jen možné.