Dámy, prosím vás, nekomandujte ty svoje chlapy

Když pobíháte po krámě a doplňujete zboží, málokdy máte čas koukat po lidech, ale někdy vám to prostě nedá. Asi by mi to mělo být jedno a neměla bych se do toho montovat. Jenomže…

„Dej to zpátky, víš přece, že ti doktor zakázal alkohol!“

„Aspoň jednu desítku k nedělnímu obědu.“

Ne, řekla jsem ne!“

Tenhle rozhovor proběhl mezi od pohledu tak sedmdesátiletými důchodci. Ona byla dost při těle, hodně dost, pohybovala se po krámě kolébavým krokem. On vypadal celkem vitálně, štíhlý, ale ne vyhublý, šlachovitý, možná dřív dost sportoval, a kdyby mu ona pořád nepřipomínala doktory, ani byste nepoznali, že mu asi něco je. Občas je tam u nás vídám, zásadně chodí nakupovat spolu a pokaždé je to stejné, ona ho komanduje zákazy a příkazy.

„Sladký taky nesmíš a dobře víš, že já to nejím,“ přinutila ho odnést zpátky malou tabulku čokolády, když ho vyslala, aby jí přinesl do košíku toaletní papír a on se vrátil s tou pochutinou navíc ve druhé ruce.

„Tyhle jogurty mám nejradši, mám ti je vzít taky?“ Zeptal se jí po chvilce, když došli k regálu s mléčnými výrobky.

„Jo, můžeš, dej mi tam čtyři, ale pro sebe vem odtučněný nebo ti vyletí cholesterol!“

Takhle to bylo se vším, maso mu dovolila vzít jen kuřecí, přestože se jí snažil ukecat na pěkný kousek libového vepřového. Bílé pečivo mu zakázala úplně a donutila ho dát do košíku jen takový druh tmavého chleba, no, nebudu to zboží pomlouvat, ale sama bych si ho nevzala.

Za chvilku jsem si všimla ještě něčeho jiného. Když se blížili ke kase, míjeli mladou ženu v přiléhavých šatech s krásnou postavou. On po té paní jen krátce střelil pohledem, asi mu připomněla jisté životní radovánky, pak se přitočil ke svojí manželce a nenápadně ji krátce pohladil po zadku. Asi tak jako to dělávají muži, když chtějí naznačit partnerce svou touhu, a on to učili navzdory její mohutné postavě. Já byla v tu chvíli dost blízko nich, takže jsem přesně viděla její reakci. Ztvrdla v rysech, prudce se na něj otočila a potichu sykla: „Chceš snad, aby tě trefil šlak!?“ On se jen smutně stáhnul a tak, aby to ona neviděla, rezignovaně mávnul rukou.

Tolik tedy popis scénky. Přitom však musím říct, že jakkoli je ta paní na svého manžela přísná, sama si za jeho zády ráda dopřeje něco z toho, co mu zakazuje. Zřejmě bydlí někde poblíž, párkrát jsem ji zahlédla, jak s kamarádkami sedí s cigaretou v ústech před cukrárnou, pochutnává si na zákusku a zapíjí ho griotkou.

Tak nevím. Možná je ten pán opravdu nějak vážně nemocný, přestože na to vůbec nevypadá. Spíš si ale myslím, že to snad nebude tak zlé a že má sám dost rozumu na to, aby věděl, co mu může ublížit a co ne. Podle mého názoru jeden půllitr desetistupňového piva za týden, pár o něco tučnějších jogurtů a ždibec čokolády nikoho nezabije a v případě téhle dvojice jde o něco jiného. On má doma prostě usurpátorku, která musí mít vždycky navrch, aby měla pocit, že někoho ovládá. A on? Než aby se s ní věčně hádal, tak chce mít doma klid a podřizuje se.

Možná se mýlím a je to jinak, ale každopádně věřím, že vy, milé dámy čtenářky, takové semetriky na své muže nejste a vy, vážení čtenáři, podobnému domácímu komandování čelit nemusíte.