Blondýna a homosexuál

Před pár dny na mě z hlubin internetu, konkrétně s jedné skupiny, sdružující starší lidi, vyskočil vtip. Nemyslím, že by byl přímo homofobní, spíš tak nějak trefně vystihoval mainstream dnešní společnosti.

V tom vtipu byl kreslený obrázek jedné vrásčité stoleté ženy, která držela v ruce cigaretu a nad hlavou měla bublinu s textem: „Když jsem se narodila, byla homosexualita zakázaná. Později začala být tolerovaná a dnes je preferovaná. Doufám, že se nedožiju chvíle, až bude povinná.“

Též máme na krámě jednoho homosexuála. Je to asi tak čtyřicetiletý chlapík, říkejme mu třeba Michal. Už mnoho let žije s jedním partnerem a tvrdí, že nejen pro nás většinové se dobrý partner těžko hledá, ale pro ně také. Mají to o to složitější, že je jich míň, a tudíž nemají takový výběr jako my.

Michal je parťák, smíšek, který nezkazí žádnou legraci, a když je nám do ouvej, dokáže nás podržet. Dokonce nám, věřte mi nebo ne, s oblibou vypráví vtipy o homosexuálech. Jednou jsem se ho ptala, proč to dělá, jestli tím nekope do vlastních řad, on se jen usmál a odpověděl mi otázkou: „Ale Irenko, copak ty nikdy nevyprávíš vtipy o blondýnách?“

Když jsem přikývla, že jako vyprávím, vzal mě kamarádsky kolem ramen a pravil: „Vidíš, jsme na tom podobně. Akorát vtipy o blondýnách nikdo necenzuruje, nepovažuje je za nevhodné a ani se nepořádají nabubřelé akce, zdůrazňující svobodu blondýn.“

Ukázala jsem Michalovi ten vtip se stoletou paní. On se na něj podíval, zachmuřil se a řekl: „Nu, Irenko, to je právě ono. Já jsem se jako homosexuál narodil a nějakou dobu jsem se ztotožňoval sám se sebou, podobně jako vy většinoví se zejména v pubertě ztotožňujete s lecčím. Pak jsem sám sebe přijal, od té doby žiju jako každý jiný a nemám nejmenší potřebu nějak zviditelňovat svou orientaci. Ono právě tohle přehnané zviditelňování budí v lidech nelibost, a pak vznikají takovéhle vtipy. Tu nelibost budí nejen ve vás většinových, ale i v mnohých z nás homosexuálů. Já se takových akcí zásadně neúčastním a kromě mých přátel, mezi něž počítám i naši partu na krámě, o mé homosexualitě vlastně nikdo neví. Nestydím se za ni, jen prostě nemám potřebu to vytrubovat do světa.“

Pak mi na závěr Michal pověděl vtip, který zde opravdu nemohu publikovat. Usmíval se u toho, a když odcházel, potutelně na mě zamrkal jedním okem. Tak abych vás o nic neochudila, povím vám místo toho vtip o blondýnách a budu přitom doufat, že mě nikdo nenařkne z blondofogie.

Bruneta si stěžuje sousedce blondýně: „Představ si, holka, že jak byl včera ten blackout v naší čtvrti, tak jsem akorát šla domů a musela tři hodiny trčet ve výtahu, než se to zase rozjelo. Bylo mi tam šíleně horko a nohy mě bolely jako sto čertů.“

„To nic není,“ kontruje blondýna, „já byla zrovna v obchodním centru naproti a ty tři hodiny prostála na pohyblivých schodech. Tak strašně se mi chtělo na malou, že jsem se tam málem počůrala.“

Jo, jo, hlavní rozdíl je asi v tom, že barvu vlasů si každý může zvolit, jakou chce, kdežto sexuální orientace je vrozená a dle shody odborníků neměnitelná (Změnit lze akorát pohlaví, ale orientaci nikoli.)