Ad Sexuální obtěžování nebo humor pro zpříjemnění žhavého dne?

Dovolím si navázat na článek pana kolegy blogera Jana Pražáka a vezmu to tak trochu z ženské strany. Předesílám, že sama se přikláním k tomu humoru, ale občas se bohužel najdou i tací, kteří obtěžují a znepříjemňují nám život.

Podobně jako paní z Janova článku často sedávám v pokladně, nikoli však v závodní jídelně, nýbrž v supermarketu. Ze strany mužských zákazníků se občas setkám s lecčím, uvedu dva příklady. Nedávno, bylo to, tuším, v sobotu vypadly platební terminály a lidé mohli platit jen v hotovosti. Vyvěsili jsme velkou varovnou ceduli na vchodové dveře, ale ne každý si jí všimnul, někteří lidé to zjistili až u mě, když tasili platební kartu a ta jim nebyla k ničemu.

„Proboha, mladá paní, co mám teď dělat? Já s sebou nemám hotovost, musím to celé rozvézt zpět do regálů?“ Spráskl ruce chlapík středního věku, který měl svůj obrovský nákup už namarkovaný, napůl vyložený v prostoru za čtečkou a napůl nandaný zpátky ve vozíku. Měl toho opravdu hodně, přišlo mi ho líto, ten kompliment o mladé paní mě potěšil, i když to už dávno není pravda, tak jsem se ho zeptala, jak rychle si je schopný tu hotovost sehnat. Odpověděl, že zkusí bankomat naproti u zrušené pošty, a když taky nebude fungovat, zajede domů, sáhne do rezerv a do půl hodiny bude zpátky. Tak jsem mu řekla, ať si to klidně nandá do tašek, postaví kousek za mou kasu, kam nikdo nepřijde a že s placením na něj počkám.

Chlapík se vrátil za chvilku, bankomat zjevně na rozdíl od našich terminálů fungoval, zaplatil, poděkoval a prohlásil: „Mladá paní, vy jste tak skvělá a krásná, že nebýt ženatý, tak vás z fleku pozvu na rande.“ Díval se mi přitom do očí a usmíval se u toho jako sluníčko.

Inu, s tou skvělostí a krásou nevím, nevím, ale i tak mě potěšil, bylo mi naprosto jasné, že to nemyslí vážně, jen si tak zvesela maličko flirtuje. Tak jsem mu odpověděla: „Bylo by mi velkou ctí, vážený pane, ale musím vás zklamat, jsem šťastně vdaná.“ A to sluníčko jsem mu oplatila. Vyznělo to naprosto stejně, jako žertování pana Jana s pokladní v jídelně, oba nás to potěšilo a oba jsme věděli, že to nebude mít žádné pokračování.

Druhý příklad už zdaleka tak veselý a pozitivní nebyl. Chvilku před zavíračku si přišlo takové od prvního pohledu oplzlé individuum jen pro malou placatku alkoholu a chtělo platit dvoutisícovkou. Zrovna jsme měli nějaké potíže s drobnými, tak jsem se ho slušně zeptala, jestli nemá menší.

Týpek se zamračil a tiše, abych to slyšela jen já, prohlásil: „Když mi dáš zašukat, nádhero, tak si to můžeš nechat celý!“ Bylo to odporné a jen profesionální povinnost chovat se k zákazníkům slušně mi zabránila, abych ho neposlala, však víte kam.

Tenhle maník se u nás pak objevil ještě několikrát a pokaždé, když mě viděl, tak sice nic neřekl, ale zašklebil se a udělal na mě takové to jednoznačné gesto plácáním otevřené dlaně jedné ruky na pěst ruky druhé. Bylo mi to velmi nepříjemné a byla jsem ráda, když k nám přestal chodit.

Takže vážení pánové, vězte, že lehkým nevinným zalaškováním většinu z nás žen potěšíte, bereme to jako součást klasického českého humoru. Ale pokud půjdete za hranu a uchýlíte se verbálním, posunkovým, neřku-li fyzickým hrubostem, rozhodně rády nebudeme a přinejhorším se od nás můžete dočkat i nějaké té žaloby za sexuální obtěžování.

Související článek pana Jana: Odkaz