Žít je umění

Zákony nemají s etikou nic společného a nebo se jí jen nepatrně dotýkají. Proto lidé uvažují takto: co zákon nezakazuje, je dovoleno. Je to pravda a nebo chybí ještě jeden rozměr společenského života? A co etika? Etika je soubor norem chování. My se však nebudeme zabývat etikou, která se opírá o náboženství, filozofii a jiných humanitních oborů. Rozdíl mezi zákonem a etickou normou je ten, že etická norma, ač je vyslovena a daná, je nevynutitelná zákonem, pokud zákon takové chování nenormuje.

Je opravdu všechno dovoleno, co zákon nezakazuje?

Zákon nezakazuje prodávat na trhu výrobky, které slibují rychlé hubnutí, ale pokud výrobce ví, že ne pro každého jsou účinné, a přesto je nabízí plošně, chová se neeticky vůči spotřebitelům. Také nedostatečná informovanost o výrobcích, které nabízejí lidem, že se zbaví nějakého tíživého problému, je neetický přístup k zákazníkům. Mezi tím, že člověk je odpovědný sám za sebe a tím, co se mu nabízí musí existovat etika a úplná informovanost. Pokud lékař, na základě svých znalostí a zkušeností, léčí pacienta nedostatečným způsobem, i když si je toho plně vědom, jedná neeticky. Mezi tím, že je občan odpovědný sám za sebe a chováním lékaře je chybí etický vztah k pacientovi, který nemá možnost se přesvědčit o správnosti postupu svého lékaře a tudíž nemá ani možnost dostatečné obrany. Právník, který přiměje svého klienta k podání žaloby, dostatečně ho neinformuje o možnosti a následcích prohraného procesu a nadto se ani na stání nedostaví, jedná neeticky. Mezi tím, že je občan odpovědný sám za sebe a jednáním takového odborníka na právo je nedostatek etického přístupu k výkonu povolání, ovšem občan nemohl rozeznat, zda jeho oprávněné zájmy a práva ohrožuje v době, kdy žalobu podal. Rodiče, kteří neposkytnou svému dítěti dostatečnou péči, nebo naopak ho vědomě poškozují nedostatečnou péčí a výchovou (kašlou na něho), jednají neeticky. Dítě se nemůže bránit proti nedostatečné péči a výchově. Nemůže se bránit proti tomu, že se upřednostňují zájmy jeho oblíbeného sourozence nad jeho zájmy. Ale i u něho se smazává smysl pro etiku a domáhá se svých práv a zájmů i násilím vůči sobě nebo druhým.

Rodinná etika

Nejčastěji jsou porušovány etické normy v rodinách. Mladší členové rodiny se dostatečně nestarají o starší členy a nebo se nestarají vůbec. Děti okrádají své rodiče a rodiče své děti. V nejširším slova smyslu. Třeba jen tím, že odbývají výchovu a nebo jim předkládají špatné vzory. Jak vlastní, tak i vnější. Odkazují se na to, že nemají čas. Neobětují svůj čas svým dětem, ale přitom ho tráví podle svých svých zálib. Manželé se nedokáží v mnoha případech eticky vyrovnat se svými vztahovými problémy. Až se jejich problémy stanou předmětem zákonné úpravy, a pak nastupuje institucionální řešení jejich problému. Etika není jen o tom, co je správné, neboť úvaha o tom, co je správné, je příliš subjektivní. Etika jde dál. Co je prospěšné k úspěšné výchově dětí z hlediska zásad výchovy, co je prospěšné k dosažení důstojného stáří rodičů z hlediska zásad kvalitního života, co je prospěšné k úspěšnému manželství z hlediska zásad sounáležitosti a vztahů dvou lidí, kteří se dobrovolně rozhodli uzavřít manželství. Je to o stavu mysli jednotlivců a nasměrování mysli k pozitivním činům, jednání a chování. Protože všichni máme nějakou představu, co je obecně dobré a špatné.

Odvracení zlých, špatných, nemorálních vlivů není otázkou násilí, ale taktiky, aby člověk dosáhl svého zájmu a přitom neodvratně nepoškodil zájmy druhých, byť mu zlo činí. Není umění někomu vrátit ránu, ale je umění ji nevrátit a přitom dosáhnout stavu, jaký je pro něho nutný. Tedy zabránit dalšímu vlivu zla, špatnosti a nemorálního chování vůči své osobě. Tajemství je jednoduché. Být sám stoupencem etického chování, jednání a konání vůči druhým, a to vždy a všude. Umět taktizovat, umět se úspěšně bránit bez násílí a poškozování druhých lidí, neboť to se může zase obrátit a vytvoří se kruh neustálého a opakovaného násilí. Využívat nástrojů, které jsou přípustné a hlavně vědět, kdy a jak a vůči komu.

Žít je umění. Jedno z nejvyšších.