Žili jsme ve stresu - Příběh 1 - Krása není všechno

Seriál článků o stresu, jeho příčinách a následcích představí několik lidí, kteří měli to štěstí, že své těžké období přežili s minimálními následky, a navíc, dokázali svůj život přehodnotit. Stres je vážný stav a bohužel, pokud člověk, žijící pod neustálým tlakem si neuvědomí jeho ničivou sílu, stane se dřív nebo později obětí. Osoby, které vystupují v článcích, jsou skutečné, pouze jejich jména jsem pozměnila.

Zamysleme se nad stresem jako nad tichým, nenápadným vrahem. Jsou tato malá zamyšlení nad naším životem i poučením a počátkem cesty k harmonii?  Příběhy jsou inspirovány životy lidí, kteří prošli stresem, frustrací, až téměř dospěli k vyhoření nebo ke smrtelné chorobě. Jsou zamyšlením nad tím, jak špatně hodnotíme své priority a vlastně i hodnotu života, kterou podřizujeme falešné představě o tom, co musíme mít, kým musíme být, abychom dosáhli jakési pomyslné mety ve společnosti těch, kteří rozhodují o naší pozici i o vytouženém životním standardu. Jména jsou z pochopitlených důvodů smyšlená ...

Krása spočívá v tom, co vyzařujeme, říká nyní Alena Nesvadbová

Alena pracovala v pozici vedoucího manažera ve velké, nejmenované zahraniční firmě.  Stejně, jak byla firma luxusní, museli tak vyhlížet i její zaměstnanci. Jejich platy byly opravdu záviděníhodné, ale v poměru k tomu, co museli odevzdávat ze sebe své práci, přiměřené. Firma měla na své zaměstnance velké požadavky, zvláště na jejich perfektní vzhled, image a vystupování. Alena navštěvovala fitcentra, vyhledávala nejnovější modely, pohybovala se na špičce společnosti. Než ji potkal nešťastný úraz na lyžích na firemní zimní dovolené, který si vyžádal dlouhou absenci a bohužel zanechal následky. Mezitím si na její pozici dosadili jiného člověka a Alena si musela hledat jiné zaměstnání. Původního životního standardu již nedosáhla a zřejmě nedosáhne. Její životní standard poklesl. Musela ze svých představ o životě a úspěšném podnikání hodně slevit. Bylo to velmi bolestné. Neboť v době nemoci ani nevěděla, zda bude vůbec chodit. Lékaři ji nedávali velkou šanci k úplnému uzdravení. Avšak se poctivě snažila, aby alespoň dosáhla úplné soběstačnosti, protože v době, kdy kráčela k vrcholům úspěchu ztratila svého životního partnera, který nechtěl žít takovým způsobem života. A tak zůstala sama. Nyní se zamýšlí nad minulostí a přítomností, tvoříc si budoucnost. Našla si i novou profesi, v které se teprve zaběhává. A tak i to ji přimělo přemýšlet, co je krása těla  a co hodnota života. Příběh je sestaven z autentických otázek a odpovědí.

Otázka: Co si myslíš o kráse, Aleno?

Odpověď: Ideál krásy se mění a většinou odpovídá dobovému vkusu. Má to své příčiny a svůj význam. Vytváření image různými návrháři a módními trendy vyjadřuje ducha doby, nikoliv ducha lidství. Taková krása je pomíjivá a nevratná. Ale poznala jsem, jak je důležité využít svých přirozených darů.

Prvky módy jsou společenským vkusem

Když se podíváme do historie, vidíme takové výstřednosti, že v nás vzbuzují úsměv i soucit s těmi, kteří se stali jejími nositeli. Ale některá období podtrhávala krásu lidské osobnosti a duše. Mám na mysli antiku a renesanci. I některé národy mají své svébytné představy o tom, jak zvýraznit své filozofické postoje či společenské image a jak se odlišovat od ostatních, což vzbuzuje nevoli u druhých, protože se cítí být takových vkusem zasaženi nebo omezováni. Například příliš krátkými sukněmi, které každé ženě nesluší, ale móda je móda a pokud je nenosí, vymyká se obecnému vkusu a právem se cítí na okraji přijatelného společenského image.

Tendence skrývání přirozené krásy tváře

Příliš výrazný make-up zatlačuje do pozadí přirozenou krásu tváře, takže se zdá, jakoby člověk nosil stále masku a skrýval to, co je krásné a vzácné před druhými, kteří vlastně o přirozenost nestojí a proto jim ta maska nevadí. Skromnost v oblečení a vystupování upozadí i osobnost, která je jinak zářivá, ale nechce na sebe příliš upozorňovat. A tak listujeme starými časy i novými a vidíme, že se lidstvo nemění. Že spíš se dává na to, co je nápadné než na to, co je skryté. A to je škoda. I když jsou lidé, že dokáží objevovat opravdovou krásu za vrstvami make-upu. Hodně záleží na tom, jak se každý člověk sám cítí a jak by se chtěl projevovat.

City se mají poutat k nitru člověka

Ale nemusíme zoufat nad tím, že se nevejdeme do těsných šatů, že nám nesluší bílá nebo růžová. že si nemůžeme dovolit nápadné líčení a nebo drahé doplňky. Jemná elegance, která sluší věku i charakteru člověka, stálost v používání barev a parfémů a jemných vkusných doplňků může vzbuzovat více důvěry a dokonce probouzet zájem a později i lásku, Oči se poutají se nejen k zevnějšku, ale k nitru. Takoví lidé se nemohou chlubit svými úspěchy a dobrodružstvími, ale svou jemností dokáží ovlivnit i jinak zaměřené jedince. Být tím, čím opravdu jsme vyžaduje odvahu větší, než si druzí dokáží představit.

Nelpět a být přirozená

Nelpět na ničem a přitom otevřeně projevovat to, co dělá člověka člověkem - zdravý postoj k životu, nezávislost, nelpění, zdravá hrdost a projev vlastní jedinečnosti v každé maličkosti. Zdá se vám, že tak budete smeteni z toho tržiště zájmů a příležitostí? Zvažte, zda vám stojí za to být jen maskou, která si musí dívat stále pozor, aby nebyla odhalena, aby vydržela nástrahy svého okolí a stále se dokázala prosazovat, i když ji nestačí dech. Takoví lidé mají nešťastný konec. Závislí na obdivu nakonec zůstanou sami s pocitem bezcennosti. A to si nyní myslím já. Nyní jsem o tom přesvědčená,

Otázka: A jaké jsi si vzala poučení?

Odpověď: Jsem taková jaká jsem. Mohu docílit jen toho, na co mám a i v tom mohu být úspěšná, pokud budu usilovat rozumně o dobré a kvalitní výsledky. Co si lidé o mně myslí? Záleží mi na tom potud, pokud je to úpřimné a mohu-li se poučit o svých chybách. Jinak to není pro mne zase tak důležité. Budu dávat přednost svým pocitům.

Alena odchází dlouhou chodbou. Dívám se za ní. Lehce napadá na pravou nohu a přitom se mi zdá, že je úžasná. Málokdo si umí představit pád z takové výšky. Jistě si prošla svým peklem, jistě zažívala nejistoty a beznadějné momenty. Ale nyní, jak se zdá, je vyrovnaná. Na konci té chodby stojí muž a Alenu objímá, když k němu přišla. Zřejmě nový přítel ...