Zamyšlení II.: Češi mají dobré perspektivy

Upozorňuji, že jsem politicky neutrální a nestranná v názorech. Shledala jsem v poslední době, že se nelze přiklánět na žádnou stranu, protože v tom "babylonu" řečí, názorů a možných i nemožných předpovědí a navíc i "štengrování" se před média není člověk schopen zjistit, čemu by měl mávat a čemu hrozit pěstí ...

Škoda, že Parlamentní listy jsou více politickým bulvárem

Nikdy bych nechtěla být na místě ministrů a ministerských úředníků v dnešní době. Jen nechápu, že si na sebe vzali takový bič, totiž být reformní vládou a spustit takový kolotoč, když si museli být vědomi toho, že za krátkou dobu nemohou napravit to, co se tu odkládalo a také se odkládalo v celé Evropě. Řekla bych, že dali hlavu na špalek a přitom rozvášnili lid natolik, že se dá usoudit, že pravice si na dlouhou dobu opatřila pořádný cejch. Možná, že také neustálé rozdělování pravice a levice na ty hodné a špatné  (lidé, kteří jednodušeji přemýšlí to tak berou) velmi poškodí do budoucna rovnováhu politických sil. Nedovedu si totiž představit, že by levice dokázala, z pohledu politické a ekonomické situace ve světě vůbec, pozdržet reformy anebo neuskutečnit ke škodě naší společnosti rozhodující kroky k tomu, aby omezila plýtvání penězmi, všeobecné dluhování a mnohdy nízkou odpovědnost k hospodaření s penězmi. Každý plivanec směřující na představitele české politiky, ať pravicové nebo levicové, poškozuje současně politickou půdu a rozkolísává i zapojení občanské společnosti do vědomého spoluřízení naší země. A o to přeci jde, aby se lidé starali o svou zemi, starali se o svůj standard a podrželi ho i v době ekonomických krizí, které jsou běžné a je nutné urejdovat. Ale zdá se mi, že se pořád točíme kolem jednoho napajedla a zapomínáme na méně populární problémy, které se mohou jednou vymstít, když se nebudou řešit a tím je pracovní trh, sociálně slabší občané, staří lidé, malé děti, rodiny ...

Češi nejsou Němci, nebudou nikdy stejní v nátuře, ale mohou být lepší co do přežití

Nikdy jsem se netajila tím, že mám silné německé kořeny. A také jsem byla Němci vychována. A ti mne naučili pořádku (du musst), dotahovat všechno do konce (ordnung), pracovnímu nasazení (machst du etwas) a sebekázni, hře na bránu. Je to drill, který  se do vás tak vpraví, že komandujete pak sami sebe víc, než je nutné. A Češi jsou zase laskavější lidé, kteří nehledí na nějaké ty chybky, mají na všechno dost času, více se umí bavit a radovat a také svou práci udělat a dobře a hledí na rodinu a na své prostředí. Zajímalo by mne, kolik zhroucených Němců připadne na 100 obyvatel a kolik Čechů při stejné činnosti. Češi mají, a to jim přiznávám zcela otevřeně a velmi ráda jim to přiznávám, daleko lepší perspektivy k přežití v horších dobách, protože dokáží mnoho věcí házet za hlavu a inklinují vice k rodinám a ke klidu. A dokáží si "odtrhnout od huby", protože dobře vědí, že to jinak nejde a že každý den není posvícení. A umí vzít za práci, když je třeba a dokáží dělat perfektně, protože co? ... u toho přemýšlí ...

Ještě jednou o vedení pracovních procesů

A já bych se ráda vrátila k předchozímu článku. Kdysi, v devadesátých létech, jsem musela absolvovat manažerský kurz a ISO 9000. Ukazovali nám tam modely řízení podniků, tehdy se vychvaloval japonský model odpovědnostních vztahů. Všechny tyto pokyny a návody byly zřejmě projektovány na velké fabriky s vývozem, s velkým počtem zaměstnanců pro prestižní a klíčové firmy v průmyslu té které země. Samozřejmě, že v takových systémech nechybí ani agresivita, které je též jednou z možností, jak dosáhnout optimálního výsledku, protože o to jde. O to finále! A i systém kontrol, který provází žebříček odpovědnosti. Proč však v Čechách, kde není zdaleka tak silný průmysl, jako v klíčových zemích EU a ve světě, se používá stejný systém řízení firem, které z velké většiny produkují služby nejrůznějšího charakteru nebo vyrábí zboží a náhradní díly, které se stejně někde dokončuje, třeba až v Indii. A v naší zemí v současné době funguje mnoho "bussines schools" manažerské školství, jak tomu říkám, které produkuje manažery do českého prostředí, ale ve skutečnosti do prostředí, kde je podněkud jiná úroveň práce, jiné zákony, jiné sociální  podmínky a jiný počet obyvatel i jiná výše produkce.

Nestačí jen řídit, ale také mít znalost procesů a motivace lidí k dosahování výsledků

Takže takový  manažer, vycvičený v těch britských a amerických kurzech, byť je i Čech, nastoupí do nějaké firmy nebo úřadu a zjistí, že mu nikdo nerozumí a brzy také zjistí, že takovým způsobem, jaký se naučil a jaký si osvojil neuřídí ani lidi, protože má jiný systém, který není vždy realizovatelný. Já bych asi řekla, po všech přemítání a zkušenostech, že by bylo lepší, kdyby se vycvičili lidé, kteří mají zkušenosti a znalosti hlavně odborného charakteru, protože umět něco jen řídit a nechápat, co se řídí nestačí a týmovým systémem organizovat a řídit procesy ve firmách, v podnicích, ve státě. A samozřejmě, vhodným způsobem motivovat lidi, aby svou práci dělali dobře a s chutí a byli za ni odměňováni. Měli pocit, že jsou podniku co platní a byli hrdí nejen na své výsledky, ale také na výsledky firmy, v které pracují. Lidé nemají zájem se hroutit, dřít a panáčkovat. Potřebují vzít pořádně za práci.

Něco tu pořád nehraje - pojmy a dojmy

A tak se mi zdá, že ta ozubená kolečka do sebe nezapadají. A pokud se má skutečně budovat kapitalismus, je to hlavně o výrobě a ne o úřadech, je to kvalifikovaných lidech, kteří ovládají složité technologie, činnosti a procesy a ne o úřednících, kteří něco řídí, spisují pokyny, které přejímají z předpisů EU, kontrolují a auditují podle zákonů a v zemi je pořád hůř a hůř, místo aby prosperovala. Neumím si přátelé představit vyspělou kapitalistickou zemi bez průmyslu a dovozu a vývozu. Pořád mám pocit, a čím dál hlubší, že tu něco opravdu chybí, něco hodně podstatného. Myslíte si to taky?

S úsměvem a legrací se žije líp

Mám ráda Čechy, mají smysl pro humor a spravedlnost. Mají smysl pro krásné věci a umí dobře pracovat. Hlavně do všeho zapojují rozum víc než vášně a fantazie. Buďte zdrávi, lidičky, žije se tu mezi vámi fajn, i když občas přejede mráz po zádech ...

Poznámka:

Frustrace, zklamání, nedostatek motivace, ztráta sebedůvěry a myšlenky na smrt - to jsou symptomy, které na světě trápí více než 120 miliónů lidí trpících depresí. Světová zdravotnická organizace (WHO) se obává, že deprese by se v roce 2020 mohly stát druhým nejčastějším onemocněním.