- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
ale nesmí se v myšlenkách dostat do popředí. Váš příběh je dost v životě běžný a naštěstí skončil(snad) v počáteční fázi. Sestra též koupila chalupu i s babkou, ale dožila ve spokojenosti. Dost si s ní užili, stále měla pocit, že je ve svém a tak je komandovala, telefonovala jim, nesmyslně se urážela. Přesto když zemřela, sestra i švagr brečeli a dodnes na ni vzpomínají v dobrém a o jejích nepříjemných kouscích, s humorem. Mě osobně rozzlobil příběh jiný. Starší matka bydlela se synem a jednou v noci ji odvezla sanita. Diagnosa, selhání organismu, snad na nějakou otravu. Když v bezvědomí ležela na ARO, primář synovi řekl, že ji dává naději tak 5%. Zázrak a máma se dala za 4 měsíce do kupy. Ovšem v chalupě... totálně vše rozkradeno, ale opravdu na holo. Naprosto neobyvatelné. Myslela, že to zloději, ale kdepak, sousedi ji ujistili, že to synek. No, my máme krámů dost a tak ji manžel dal a zabudoval kamna, dostala skříně, křesla...no prostě mohla bydlet. Jo, takový je život...
Ano, takový je život. Záleží na vztazích. Staří lidé jsou nevrlí, někteří zase rozdávační, ale je dobře s nimi mluvit a všechno jim vysvětlovat, pokud se cítí nejistí, když kolem sebe slyší zprávy, jak se jiní chovají ke svým rodičům. Někomu přijde normální, že se k nim chová slušně a s úctou, jiní zase úctu ke stáří neznají, a tak si ho sami předznamenávají. Děkuji Vám.