Význam státu: Na některými myšlenkami pana Klause

V současné době nelze o nikom tvrdit, že by žil bezstarostným životem, i když mu k dosažení takového optima nic nechybí nebo chybí jen málo. Je mnoho lidí, kteří pociťují pokles svého životního standardu díky rozkolísaným ekonomickým vlivům, na které má pramalý vliv a jsou lidé, jejichž životní standard je velmi nízký a nemohou si sami pomoci, a to díky tomu, že se do takové situace dostali životní situací, kterou si třeba zavinili sami nebo neuměli ji dostatečně odvrátit nebo ji vůbec zabránit ze subjektivních příčin. Každý takový člověk je však subjektem společnosti, která je vyspělá, má historickou minulost, má i své mravní předpoklady k tomu, aby rostla jak mravně a duchovně, ale i po ekonomické a politické linii, má svobodu se rozhodovat a může se také rozhodovat, v rámci této svobody špatně, egoisticky, krátkozrace, bezohledně, asociálně apod. Myslím, si, že každý občan v této zemi, nebo lépe vyjádřeno mnohý občan v této zemi je slušně vzdělaný, chce pracovat, chce se seberalizovat, chce mít určitý slušný komfort, chce dbát na své zdraví, na svou zdatnost i duševní a i tělesnou a samozřejmě, že se chce starat o rodinu v nejširším slova smyslu a mít zdravé sebevědomí. A hlavně nechce být zatahován do politických tahanic, pokud to není třeba a nechce se názorově zase tak vyhraňovat, protože sleduje jeden důležitý cíl pro svůj život a tím i život svých blízkých - prosperitu rodiny také v tom nejširším slova smyslu.

Nepozoruji, že by všichni lidé byli tak "nafoukaní", kromě těch, kteří se dali přesvědčit o tom, že všechno povoleno.Jistě, že z minulosti si nejeden člověk odnesl nějaký šrám na duši, pokud se "potkal" s mocenským zásahem do svého soukromí a soukromí svých blízkých a utrpěl nějakou vážnou újmu nejrůznějšího charakteru. Lidé jsou spíše velmi nešťastní z toho, právě ti jedinci či skupiny, o kterých hovoříte, velmi neblahým způsobem vstoupili do jejich soukromého života v podobě například beskrupolózních zaměstnavatelů, podnikatelů, manažérů (kterým mnoho lidí nemůže příjit na jméno), firem, které je podvedly, reklam, které je obelhaly, jedinců, kteří jim nějakým způsobem uškodili a poškození zjistili, že  stát, v podobě moci výkonné a soudní není schopen ubránit jejich oprávněné zájmy a práva a v tu chvíli přestali lidé v demokracii věřit a ti samí, kteří zápasili v minulém režimu s bezprávím, říkali: "To snad ani za komunistů nebylo možné."

Právo a etika

Já jsem přesvědčená o tom, velmi úpřimně přesvědčená, že jakákoliv ekonomická cesta, která znamená změnu vlastnictví výrobních prostředků, půdy a nemovitostí, která znamená i změnu zákonů a pravidel a je a musí být osvobozena do jisté míry od ingrerence státní moci, není současně nutně cestou bezprávní a amorální. A mezi ty nemravnosti počítám hlavně takové, na kterých jedni lidé prosperují a druzí chudnou díky tomu, že si jedna strana dokáže takovou možnost vydobýt díky děravým zákonům a nevůlí odpovědných orgánů takové záležitosti řešit ve prospěch práva a spravedlnosti navrhovatele nebo žalobce. Neboť i svobodný trh má svou etiku, jenže je těžko vymahatelná.

Není malých kauz

Neustále se rodící nepříjemné kauzy uvnitř státních orgánů včetně korupčních afér běžného občana zahnaly do kouta. Protože pro každého člověka je právě ta jeho kauza, s kterou se chce obrátit ke státním orgánům k rozhodnutí, rozhodující. To, že soudy byly přehlceny žalobami, je pravda. To že se rozhodovalo příliš dlouhou dobu a žalobce to stálo nemalé prostředky, aniž si byl jist výsledkem, je také pravda. A že mnoho lidí se zklamalo, protože očekávali spravedlnost a ona se dostavovala v podivné podobě, je další pravda. A podle mého názoru, společností začala prostupovat latentní krize, která vyvrcholila v aroganci, nesoudnosti, ztrátě sebekontroly, ztrátě komunikaci a agresi. A protože většina lidí nedokáže, nebo to dokáže a nemá čas si probrat to své pro a proti a stále důvěřovat, že jak se to nastaveno, to může fungovat, aby každý, kdo na tom pracuje a kdo se snaží, dosáhl prosperity, osobní, rodiné a podnikatelské, klesla nálada občanů na bod mrazu. Mnozí lidé, kteří nedosáhli, ač mohli, na spravedlivé rozřešení neutěšené druhotné zadluženosti, museli podnikání vzdát, pokud nebyli příliš solventní. A to znamenalo velkou ztrátu nadějí  v dobrou prognózu ekonomických poměrů do budoucnosti.

To není zpovykanost, ale dosahování standardu

Lidé by raději zmírnili své požadavky na výši svého standardu, kdyby však tím poklesem současně nebyli vyloučeni z určitého prostředí, které jim zaručuje, že se nimi počítá. A já bych rozhodně netvrdila, a v tom si dovolím oponovat, že společnost je zpovykaná, alespoň mnoho lidí není. Ale jestliže je jim nabídnuta nějaká technika, je jedno jaká, pak si ji koupí a užívají ji. Protože ta technika je započítaná též do určité úrovně životního standardu, kterým vykazují, že se mohou "někam zařadit". A pokud jsem dobře pochopila teorii trhu, pak to je jeden z atributů, s kterým se počítá v pojmu moderně vybavená domácnost. A proč by člověk, moderní evropský člověk měl ve svém bytě přetrpět 36 st. C bez zapnutí chladícího přístroje, mi není jasné. V zemích, kde se dosahují takové i vyšší teploty, lidé také nepobývají v nevychlazených místnostech.

Elementární prvky demokracie

Samozřejmě, že všechny tyto záležitosti, které jsem pojmenovala výše, vede k nespokojenosti s fungováním státu. Lidé nejsou spokojeni s fungováním zdravotnictví, většina lidí odmítá rozdělení péče na standard a nadstandard, ale o tom byla v tisku řeč. To, že lidé nemohou o sobě rozhodovat svobodně v celé šíři, je jasné, protože je omezují problémy, které by se daly snadno odstranit, kdyby se například kladl důraz na nutnosti dodržování smluv a veřejných slibů, kdyby lidé měli pocit spravedlnosti, které je garantována zákony země, do nichž jsou implementovány předpisy EU, které tu konečně platí  a mají vyšší postavení, než národní zákony, kdyby každému bylo jasné, že nebude ve svém konání, jednání a vůlí omezován špatným nebo chybným rozhodnutím nějakého úřadu, proti ketrému se musí pracně odvolávat.

Lidé potřebují stát

Lidé potřebují stát, aby byly chráněny ty jejich svobody, zájmy a práva, které si nemohou zjednat sami, protože je zajišťují a mají je, podle zákona zajišťovat instituce, které mají být státem regulovány. A to je sociální a zdravotní sféra, dále sféra hospodářské soutěže, cenová problematika, ochrana vlastnictví, vzdělávací sféra, sféra životního prostředí a jeho ochrana, výstavba infrastruktury, obrany státu, činnost policie, zaměstnanost a pracovní oblast  apod. Bohužel nedošlo k tomu, že současně vstupem do tržního hospodářství nebyly tyto otázky řešeny ruku v ruce. Nyní, po tak dlouhé době, kdy došlo k mnoha problémům jak v soukromém životě lidí, v podnikání i ve státě samotném, se to za jedno volební období nezvládne a lidé přestanou důvěřovat ve všemocnost trhu.

Potřebujeme racionalitu v myšlení a mravní cestu k řešení problémů

Podle mého názoru, našeho malému národu nechybí smysl pro etiku ve výkonu obvyklých činností, protože mnoho lidí chápe, až na některé, že si nemohou dělat co chtějí. Ale potřebují jasná pravidla. Potřebují semafor, aby mohli přejít rušnou křižovatku moderních evropských dějin, které na ně doléhají velmi spontánně. Protože nemohou žít v polopravdách, v dohadech, v jakýchsi pravděpodobných a někdy děsivých prognózách, v zajetí nabídek, když poptávka je jasná. Vybudovat moderní, akceschopnou a prosperující společnost, která bude umět věci a procesy pojmenovat pravým jménem a nebude se muset probíjet v mysli i v duši lesem nějakých filozofických cest, kterými si chleba s máslem nenamaže a ani nerozsvítí večer lampu nad stolkem, kde se učí jejich děti.

Já Vás, pane Klausi ctím, i když nejsem vždy na Vaší straně, protože Vám nerozumím ve všem, o čem hovoříte. Ale myslím si, že jste se nyní přiklonil více k národu, než kdy jindy a pokud ještě budete dále v politice působit, že najdeme cestu z určitého a tíživého marasmu ven. Český národ za to stojí a také o to stojí!