Výchova dětí po rozvodu: Myslete na děti!

Podle § 26 odst. 3 zákona o rodině "rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu." Bývá to většinou součást scénáře tzv. smluveného nesporného rozvodu, kdy se manželé na všech podstatných záležitostech ohledně úpravy vztahů pro dobu po rozvodu dohodnou a není potřeba, aby soud určoval cokoli za ně. Je vhodné ještě poznamenat, že rozvod může proběhnout až poté, co bude rozhodnuto o poměrech nezletilých dětí.

Kdybychom rozebírali příčiny rozchodů mladých manželství, našli bychom jich mnoho. Neuspokojivé vztahy vycházejí jak z nadbytku, tak i nedostatku hmotného zajištění rodiny a také ze zklamání, že se očekávané štěstí nedostavuje. Každodenní život přináší mnoho problémů, které se lidé nenaučili zvládat. Zvláště u těch mladých lidí, kteří dlouho studovali a pohybovali se stále mezi vrstevníky, nemuseli se často, podporování rodiči, starat o příjmy a výdaje, rodiče naopak se snažili učinit všechno, aby své studium úspěšně zvládli a nestavěli je před problémy, které jim, zákonitě po skončení studia a hledání práce nastanou. Proto se dá říci, že i ve věku, kdy se předpokládá, že jsou tito lidé zralí a dospělí, často vykazují nezralost a neschopnost se chopit odpovědnosti za rodinu a řízení rodinného života. A problémy se dostavují i v podobě nezaměstnanosti, nemožnosti si zařídit vlastní bydlení, v nedostatku příjmů a v neposlední řadě také nezvládání řízení rodinných financí.

Kariéra a rodinný život

A jednoho dne může dostat někdo z mladého páru dlouho očekávanou nabídku na lukrativní zaměstnání. Konečně se zhodnotí namáhavé a drahé studium! Ale na světě jsou už malé děti, které nelze stále odkládat na hlídání k rodičům a protože mnoho takových pozic se neohlíží na plnění rodinných povinností, lidé se dostávají do časového stresu, nemohou se spoléhat na pomoc tak zapřaženého partnera do práce a začínají vychládat i vztahy, protože zatímco jeden je unavený a potřebuje odpočívat, druhý zase vyžaduje, aby se věnoval dětem a rodinným problémům a mohl si vyčlenit nějaký ten čas pro své zájmy. Nelze však očekávat vždy pochopení. A tak se objevují první spory, které přerůstají v nekonečné hádky, pocity ublíženosti a nakonec se začíná manželství rozpadat. A bohužel, nenacházejí často oporu ani ve svých rodičích, kteří by si měli, jako zkušení lidé, s oběma rozumně promluvit a pomoci spíše vztahy utužovat.

Děti jako rukojmí

Samozřejmě, že nezkušenost mladých manželství vede ke zbytečným chybám ve vzájemných vztazích, umocněných ještě výchovou z rodiny. Zvláště tam, kdy jejich rodiče spolu špatně vycházeli. Přenášené pocity a zkušenosti vedou k unáhleným rozhodnutím k rozvodu. Vždyť je to tak snadné a zvláště, pokud problémy vznikají i ze sobectví a neschopnosti se přizpůsobit i daným, byť tíživým podmínkám. Najednou se na děti nebere příliš ohled. I babičky a dědečkové, kteří bývají v té době v nejlepších letech, se snaží, aby si náklonost svých vnoučat uchovali, takže mezi sebou bojují, ke které straně se děti budou přiklánět. To je ta nejhorší varianta v době, kdy manželství prožívá krizi.

Dohoda rodičů má přednost před soudním rozhodnutím

Ale dohoda rodičů by měla mít vždy přednost před soudním rozhodnutím, neboť se snáze přizpůsobí vzájemným požadavkům. Zároveň platí, že pokud jsou oba rodiče schopni se na všech základních věcech dohodnout, bude to vždy znamenat menší psychickou zátěž pro děti, které i tak rozchodem rodičů trpí. A proto rozum do hrsti. Děti milují většinou oba rodiče a jejich spory, vzájemné žárlivosti, nenávisti a problémy vnímají velmi citlivě. A kupodivu, kladou si někdy vinu za spory, které jejich okolí bezohledně vede a nešetří slov kritiky proti jimi milovanému otci nebo matce.

Ztráta styku s jedním s rodičů děti fatálně poznamenává

Děti potřebují oba rodiče a pokud není vážných důvodů, aby se jedním s rodičů nestýkaly, pak není potřeba tomu až hystericky bránit. Dospělí lidé, kteří se jednou rozhodli uzavřít sňatek a založit rodinu by měli řešit své spory s ohledem na její udržení a nespoléhat se na snadné řešení - prostě za sebou zavřít dveře a pokoušet se spálit mosty. I když po rozvodu se stanou cizími lidmi, spojují je děti, na které musí brát ohled, ať se jim to líbí nebo ne a nepůsobit jim traumatické zážitky, které si ponesou celý život a které mohou poznamenat i jejich budoucí prartnerské vztahy fatálním způsobem.

Seznámení se s novými partnery svých rodičů

Ne každý je schopen vyčkat, až děti povyrostou, než naváže nové partnerské vztahy a samozřejmě, že děti se seznamují s dalším partnerem. A nemusí to vždycky probíhat idylicky. Nakonec, když sledujeme trochu tuto problematiku, málokdy se navazují alespoň přátelské vztahy, protože děti trpí rozchodem svých rodičů a spíše na nové partnery pohlížejí kriticky, až nevraživě. I děti bývají sobecké z pohledu svých rozloučených rodičů a chtějí mít alespoň jednoho z nich jen pro sebe. Mají obavy, že nový partner ubírá pozornost a lásku matky nebo otce, která náleží jen jim. Je nutno zvážit, jestli je třeba, aby byly součástí nových partnerských vztahů svých rodičů, z kterých pro ně nic významného nevyplývá. A nebo naopak jen zhoršuje jejich pocity v porozvodovém období.

City lze těžko regulovat, je třeba zapojit i rozum

Těžko říci, zda střídavá výchova prospívá nebo škodí. Těžko říci, zda je lepší, když děti zůstanou matce, která se po rozvodu potýká s mnoha problémy anebo otci, který se snáze vzpamatuje a je na tom i finančně lépe. Ale v každém případě, hlavní roli v tom hrají city, které nemůže nikdo a nic omezit. Ať je to pocit ublíženosti, zraněné ješitnosti, neschopnosti zvládnout každodenní rodiné i partnerské vztahy, nevyzrálosti a v neposlední řadě i nezodpovědnosti a představě o volnosti, kterou samozřejmě partnerský vztah výrazně omezuje. Žádný zákon není schopen takové problémy řešit, ale může nastavit podmínky k dalšímu postupu obou rozvedených partnerů i vzhledem k pokračující zdárné výchově dětí. Ale většina problémů leží v jejich rukou. Nikdo nemůže nutit nikoho, aby setrvávat v neuspokojivých vztazích, nikdo nezmění povahu a ani chování někoho, kdo vstoupil do manželství a pak zjistil, že si nevybral toho pravého a začne se bránit konat to, co je jeho povinností a také neupírat druhému práva. Ale rozhodně, je třeba myslet na děti, na jejich výchovu a i budoucnost, aby byly co nejméně poznamenáni rozchodem svých rodičů. A pokud oba partneři se rozhodnou pro střídavou výchovu, musí zvážit, podle povahy dětí i svých budoucích plánů, zda budou schopni se dětem plně věnovat a zda hodlají je řádně vychovávat.