Stát a my: Česká cesta II. - Také se dohodněme jako občané

V blízké budoucnosti to nebude jednoduché, protože ať se dohodli nebo nedohodli, napětí, nedůvěra a boj o moc neustane. Nevěřím tomu. Jenomže tito lidé, kteří jsou dnes u moci, díky voličům, a říkají si vláda rozpočtové odpovědnosti budou vládnout krátkou dobu, ale my máme před sebou celé roky našeho reálného života, který musíme rozhodně zkvalitnit podle našich možností a na nic zvenčí příliš nespoléhat.    

Zpráva z tisku:

Češi ztrácejí optimismus. Dvě třetiny si myslí, že bude hůř

Češi začínají ztrácet optimismus. Skoro dvě třetiny lidí (65 %) předpokládají v příštím roce zhoršení ekonomické situace. Pětapadesát procent občanů očekává zhoršení situace i své domácnosti. 
Optimisté jsou ve výrazné menšině.

Právo, Jiří Vavroň

Sice dnes těžko odhadnout, jaká další překvapení náš čekají, ale rozhodně to nebude jednoduché. V posledních letech jsme prožívali ekonomickou krizi, nyní vstupujeme do politické krize, která jen tak neustane, pokud byla prodloužena agónie současné vládní garnitury, i když se z ní může probrat a začít pracovat na svých úkolech. Varující je, jak snadno je zranitelná a jak snadno infiltrovatelná. Z jedné strany věřím panu prezidentovi, že nechtěl uvést stát i společnost do chaosu, který by byl opravdu ohrožující, ale z druhé strany by měl komunikovat s občany, stejně jako vláda. A myslím si, že kdyby vláda vysvětlovala své kroky i z jejich pozitivní stránky, tedy jaké to přinese výhody pro občany, pak si nebude myslet každý, že jsou tam proto, aby likvidovali střední třídu anebo aby si jen hráli do vlastních kapes. Takové stigma by vláda České republiky neměla mít.

Je nutné s vládou komunikovat, stejně jako vláda s občany

Ale občané, tedy my,  bychom měli využívat všech ústavních a zákonných mechanismů, abychom nenechali vládu izolovaně vládnout. Také je možné, že z jejich pohledu je s námi, občany, těžká řeč. Samozřejmě, že naše neblahé zkušenosti z minulosti, častá zklamání a i tlak na naše peněženky nás neuvádí v nadšení, když jen slabě doufáme, že dokážeme udržet své dosavadní životní standardy. Vláda by měla jít občanům více vstříc a důvěryhodně předkládat přes úřady své ideje a vysvětlovat i klady svých kroků. Neměli bychom být odkázáni jen na média, která dobře ví o našich existečních úzkostech a často je v nás potměšile  posiluje. A podráží úsilí jednotlivých aktérů reforem. Snad i nedostatek v komunikaci zavinil pád některých ministrů, protože záporné zprávy o jejich činnosti převážily kladné stránky jejich dosavadního působení. Možná, že ten chaos způsobilo nedorozumění i mediální politika, která sází na to, že lidé chtějí slyšet a číst senzace. Ale na tom celém příběhu z minulých dní není nic senzačního a dost lidí se cítí zklamáno a pociťuje zhnusení nad poměry, o kterých se dozvídá.

Vezměme své životy do vlastních rukou

Je třeba denně zvažovat, co se nabizí, co je skutečně seriózní nabídka anebo jen nabídka na tahání peněz z kapes. Asi je nutné zavést rodinný rozpočet a uvážlivě si plnit svá přání, aniž bychom se cítili neschopní žít v pomyslném luxusu. Ne, že by si každý z nás nemohl lecos dovolit, ale je třeba myslet na budoucnost, na naše děti a na možná zdražování. Není třeba, aby nás navštěvoval exekutor anebo obesílaly vymahačské firmy. A není to konec našich snů, možná, že se otevírá další cesta, která nemusí být ve finále špatná. Pomůže také vložit víc slušnosti a důvěryhodnosti do mezilidských vztahů, méně chamtivosti a závisti a více se starat o své věci. A nesmíme zapomínat na to, že bulvár žije z poznání slabých stránek lidských povah. Rozlišování je důležité v tom, co se nabízí a co je přijatelné.

Spásu můžeme hledat jen sami v sobě rozumným uvažováním. Jinak bude náš život ohrožen stresem, který je zhoubný nejen pro naše vztahy, ale také pro nás samotné. A tohle snad pěstovat nebudeme, jakož se i nenecháme zatáhnout do workoholismu svými nadřízenými ze strachu, že příjdeme o zaměstnání.  A to nám skutečně hrozí!  Ale o tom někdy příště.