Společnost: Vulgarity a urážky nebo lidová konverzace?

Od vzdělaných lidí se předpokládá, že si nebudou hrubě nadávat a že se zdrží vulgarit v konverzaci. Leč, není to tak jisté, že se způsoby, kterými se například naše mládež baví a vulgarity, jimiž se častuje, se dají zakázat, omezit anebo dokonce trestat. Pan ministr Kalousek a pan poslanec Skokan předvedli zajímavou konverzaci, která se nyní probírá v parlamentě a kromě toho prošel i hlasováním daňový balíček. Co je zajímavější pro společnost?

O nadávkách a vulgárních osloveních  

Samozřejmě, že nikdo, s kým zrovna necloumá puberta a není členem nějakého přátelského kroužku, nebude snadno snášet, aby mu někdo na sdělení nějaké informace odpověděl s údivem vyvalenýma očima:“ Ty v´e!"  Já sama to neumím tak "krásně" říci, jak to umí někteří, kteří tuto známku údivu převzali již ve svém mládí, kdy se mladí muži (a posléze i děvčata), tak častovali a snad vlivem genderové výchovy přesedlaly mladé dámy na oslovování - "ty pí´o," což vyvádí z míry, zvláště v hromadných dopravních prostředcích, hlavně starší generaci. Ale to je mírné pokrytectví, protože pokud si pamatuji, tak si lidé nadávali šťavnatě, bez ohledu na jejich postavení a společenské zařazení, již v historii, takže žádné novum. Je jen otázka, co společnost bude pokládat za urážku a vulgaritu a bude se snažit omezovat anebo co se stane běžnou součástí komunikace v kolektivech, v internetových diskusích, během stávek v komunikaci mezi naštvanými občany a vládními činiteli a jiných společnostech lidí. Lovíc ve svých vzpomínkách, si pamatuji na nadávku "ty pacholku", která zřejmě pocházela z feudálních dob a je zaznamenána při hádce našich českých stavů s pány Martinicem, Slavatou a písařem Fabriciem, kdy byli nazváni: "Vy jezovitská pacholátka." Většina českých nadávek pochází přechýlením s německého jazyka. Němci umí opravdu šťavnatě nadávat! U Arabů pak je jednou z nejhorších nadávek, při které se vytahují nože: „Ty špinavý pse." Zkrátka, není na světě národ, který by neměl ve své slovní zásobě vulgární nadávky a oslovení, je to však věcí každého člověka, zda se k nim bude uchylovat a používat je, dehonestovat svého protivníka.

Sněmovno, pozor!

Pokud bude pan ministr Kalousek shledán vinným, že kohokoliv urazil nadávkami (které se však mezi lidem používají), pak to samozřejmě bude mít následky i pro kohokoliv jiného, kdo je použije v běžném společenském styku. Mnoho lidí si prostě neodvykne zařazovat zvučná slova do své běžné mluvy, a tak  se mohou těšit na různá popotahování, do kterých se jistě zapojí i jazykoví znalci, kteří budou psát znalecké posudky, jak bude urážející sankcionován vůči uraženému, který se bude dovolávat satisfakce. A do naší společnosti se vnese nový prvek zla, který nám nyní, v tak vypjaté atmosféře, chyběl! Podle mého názoru by se měl pan ministr Kalousek obrnit, i když při jeho povaze je to velmi těžké, a dotáhnout svou práci do konce v rámci činnosti Nečasovy vlády, protože si neumím představit, kdo by nyní, v tomto čase, byl schopen pokračovat. Bylo by lépe myslet na zájmy státu a společnosti, na zájmy občanů, než na žabomyší války mezi již napůl zhroucenými členy vlády, kteří po dvou letech vládnutí se změnili vizuálně téměř k nepoznání.    

Na závěr: Nemyslím si, že česká společnost nápadně zhrubla oproti minulosti. Nemyslím si, že se nápadně pohoršila v rafinovanosti nátlaků jednoho vůči druhému, že si nápadně pohoršila v útocích jednoho vůči druhému, protože si pamatuji, jak v dřívějších dobách cestující nevybíravě nadávali řidičům i městské hromadné dopravy, když přijeli o pár minut později do stanice. Jak si lidé nadávali z okének aut a podobně. Asi platí ten biblický povzdech: nikdo není ve své zemi prorokem, a tak pan Jarkovský zůstává pouhou raritou v naší kultuře společenských způsobů, jehož zásady občas někdo vytáhne, bez větší odezvy. Takže: jen znalec může rozhraničit, co je skutečnou nadávkou, hodnou k žalobě nebo hodnou k jiné satisfakci mezi čtyřma očima. Chování pana ministra Kalouska je sice hrubé, ale není sám a jediný, kdo přispívá k všeobecnému napětí a zášti mezi lidmi. Nemyslím si, že lze hromadně vychovávat lidi, kteří neuznávají za vhodné se slušně chovat. Jestli si tím snižují stres, jak omlouvají vulgarity diskutérů psychologové, je otázka další. Pro ty, kteří nesnáší takovou „lidovost“, je nejlepší se společností, které si nemohou odpustit sprostotu a vulgaritu, stranit a pilovat si své chování podle dr. Špačka versus pana Jarkovského. Jiný způsob neznám. Ono to někdy z člověka vyletí a pak už to nevezme zpět. Někdy je lepší si vynadat, než strojit jeden vůči druhému hanebné pletichy z pouhé pomstychtivosti.