Společnost: Pociťujete zlom?

Někteří hovoří, že prožíváme období významného a hlubokého zlomu. Týká se duchovní stránky nebo materiálních či politických věcí? 

Je po volbách a ticho po pěšině. V zákulisí našich životů se hledají lidé, kteří mají zasednout do lavic Poslanecké sněmovny a do vlády. Jaképak programy po další období mají? Minulá vláda za sebou zanechala několik otevřených problémů. Co bude se školstvím, které je v dlouhodobé krizi, co se zdravotnictvím, kulturou, stavebnictvím a jinými důležitými obory, které zažívaly v nedávné minulosti krize nebývalého rozměru? A jak se bude vyvíjet zákonodárství, o kterém se stále mluví jako o nepřehledném zdroji různých problémů? Co bude se sociálním systémem? Zatím jsme neslyšeli, že by se k nějakým důležitým krokům v obnově či redukci stávajícího systému nějak hlásil. Až zdrcující ticho. Na co čekáme? Na nějaký velký zlom, nebo na Godota?

Pročítám si Internet a není v něm nic významného. Samé staré známé názory o zabijáku cukru, zabijáku medu, návrhy, jak máme změnit své dosavadní myšlení a žít prostě jinak, ale mnozí lidé mají úplně jiné starosti, než čím si namažou ráno chleba, aby nedostali po snídani infarkt. Jak bude vypadat jejich životní standard, který prostě změnit nemohou, neboť je na něm závislá celá rodina. A o rodiny jde a s nimi samozřejmě ruku v ruce o hodnotnou atmosféru ve školství a též dobrou atmosféru v mezigeneračních vztazích v rodinách. O rodinné politice jsem zatím nic významného neslyšela, jen to, že bude možné ošetřovat člena rodiny po určitou a delší dobu, která je nutná ke zlepšení jeho stavu a k důstojnému životu v době nemoci. 

Chce to však o něco více, než nějaké dílčí kroky, které se líbí a které vyhoví některým lidem. Chce to změnit poměr lidí k veřejnému životu tak, aby v něm dobře vyznali, a to nejen ve velkých městech, ale také i na dědinách. Internet je  zdrojem informací z mnoha koutů našeho života, ale tyto informace jsou spíš jen názorovým postojem jedinců, kteří tak vyjadřují zájem o svůj obor a referují o něm. Hádky mezi politiky, které jsou zveřejňované, by měly být proměněny na důstojnou polemiku, která současně občana přiměje k přemýšlení o tom, co by mělo nebo nemělo být a rozhodně by měl rozvíjet i etický rozměr našeho společenského života, než pocit, že je třeba se denně něčemu bránit, na co však lidské síly jedince nestačí. 

Šíření nenávistných či ponurých nálad každého poškozují, protože každý to cítí tak, že je společnost, jedinci, společenské skupiny stále stavěny před změny, které nemají však žádoucí dopad na prosperitu všech, od jedinců počínaje, přes malé sociální skupiny až po celou společnost. Zákony tu nejsou proto, aby pořád někoho nutily dělat změny, aby někoho trestaly, aby vyvolávaly úzkostné pocity, ale aby každý věděl, jak se má zachovat a proč takový zákon vznikl. Právní vědomí lidí je právním demokratickém státě prioritou. Proto je třeba lidem nabídnout možnost k nahlédnutí do právního řádu na Internetu a měl by být každému srozumitelný. Další věcí je, aby se lidé nedávali strhnout k neustálým nejistotám, protože je to nutí stále něco řešit a v tom něco je jakási neznámá - nevědí co. V tzv. informační společnosti mají být lidé informováni a tato informovanost ještě nevede k úplnému poznání toho kterého problému. Není možné měnit zkušenosti. které lidé nabyli ve svém životě, protože ty si lidé podrží po celý život. A pokud někdo udělá špatnou zkušenost například s justicí, s policií, se školstvím, tak v něm vždycky zbude pochybnost, dokud ji sami nepřemůžou vlastními silami a změní ji na dobrou zkušenost. 

Co se týče zdraví, od toho tu máme tuzemské zdravotnictví, které nás má jednoznačně informovat a podávat vysvětlení o různých problémech a za správnost informace i vysvětlení se postavit svou autoritou. Stejně tak i ostatní ministerstva, které  mají sice své webové stránky, ale je třeba, aby se více prezentovala na veřejnosti a veřejnost jejich sdělením porozuměla. Tak si i politici získají oblíbenost a vážnost - a tu vážnost tu jde.

Není dobré, když lidé pociťují, že se jen utahují šrouby, pociťují to jako újmu své osobní svobody se rozhodovat, ale dobré je, když se veřejnou cestou napravují některé problémy, o nichž lidé mluví a vědí a jsou srozuměni s jejich nápravou. 

Je čas přemýšlet o etice, o zachovávání dobrého a přemýšlet o tom, co je veřejné a co osobní dobro. Na tom se dá stavět všechno, co lidé vyžadují, aby i oni takto jednali ve svém životě. protože spořádanost a uměřenost - to jsou cesty nejen k veřejnému fyzickému a psychickému zdraví, ale také k naplnění práva na štěstí a důstojnosti, o kterou stále nějak usilujeme bez zdárného konce. Zkusme najít definice k etickým pojmům v naší době, jen tak, bez nahlížení do slovníků.