Společnost: Není útěchou, že jinde se mají senioři ještě hůř

Reaguji tímto na článek, který uvedu níže jako související s tímto textem a budu polemizovat v různých rovinách mezi situací ve společnosti a pocity seniorů, které jsou reálné a možná, že dojdu i k vysvětlení. Proč mají pocity? 

1. Situace seniorů není jednoduchá. praví se a souvisí se zdravím a nedostatkem financí, přesto mají několik variant, jak se stávající situací vypořádat.

Zajímalo by mne, jaká varianta je příslušná ve vztahu zdraví a nedostatku financí. Nemohu říci, že by se lékaři o seniory nestarali, že by k nim necítili porozumění a že by se k nim dobře nechovali. Jenže, mají dost peněz na léky, které musí užívat? Samozřejmě, že je lékaři předepisují v souladu s jejich zdravotním stavem, ale proč například Detralex je tak drahý a navyšuje celkové vydání za léky? Detralex užívá mnoho lidí a je to slibný lék. Už někdo spočítal, jaké náklady musí senior vynaložit na nemoci, které vyžadují speciální diety třeba na cukrovku, slinivku, trávicí trakt a žilní nedostatečnost? Jde i o jiné léky, které si nemůže každý dovolit. Jak tedy svou situaci vypořádat? 

2. Strach, samota, nedostatek financí, nezájem ze strany rodiny, chatrné zdraví a mnoho dalších aspektů ztrpčujících život dopadá na české seniory dnes a denně. 

Mám možnost občas hovořit se starými lidmi v čekárně u lékaře. Která máma a táta nemá radost, když se jejich syn nebo dcera osvědčí v práci. Vždyť jejich péče a často i oběti udržovaly děti na studijích, jenže když se nemohly uplatit v místě, kde se narodily, vyrůstaly, studovali a museli přijmout nabídku daleko od svých rodičů, nezbývalo rodičům, než se podvolit i s tím, že ztratí oporu ve stáří. Samozřejmě, že očekávají, že děti založí rodinu a že se budou snažit si vytvořit takový životní standard, i třeba s platem začátečníků, aby rodina nestrádala. Kteří rodiče přijmou s lehkým srdcem finanční podporu s pocitem, že jim ubírají? Nejsou však všechny rodiny ideální a některé nemají nejlepší vztahy. I přes to platí, pokud přijali oboustranný vztah v morálních intencích, pak by ho měly i přes nepříjemné situace přijmout jako základní rodinný vztah. Jak tomu však přispívá společnost, která rodinné vztahy nepokládá za tak  podstatné, jak tomu bylo  v dřívějších generacích, a tady mluvím i o výchově ve škole. Stejně je tomu i tak s prožíváním strachu v současné době. Starší lidé, kteří něco pamatují, vidí v současných jevech podobnosti se svými zkušenostmi, které si prožili ve svém životě a bojí se, že se ty hrůzy vrátí a že zničí rodiny. Atmosféra strachu panuje příliš dlouhou dobu a mnoho lidí nerozlišuje, co je nadnesené a co je pravda. Nehledě na to, že mnoho seniorů museli předčasně ukončit pracovní činnost a dostalo se do vakua. S tím souvisí i zhoršující se zdraví. Jaké varianty pro zvládnutí situace se nabízejí včetně zkušeností z exekucemi, do kterých padlo mnoho seniorů, často neznalosti?            

3. Podle výsledků se senioři necítí bezpečně a obávají se jak mladších generací, tak i migrantů. Nejbezpečněji se proto cítí u sebe doma, kde je ale často postihuje samota. Ta vede seniory často k bilancování se životem. A podle organizace život 90 jde o velký problém.

Obava z mladších generací je výsledkem mezigenerační propasti. Dlouho trvalo, než si to někdo uvědomil, že tato propast je současně vedena neúctou ke stáří, a to má hodně společného s morálkou ve výchově. V současné společnosti žijí  tři čtyři generace. Od nejstarší k nejmladší vede přímo historická cesta, kterou ta nejmladší těžko pochopí, proč si vážit dědečka nebo pradědečka, který bojoval ve dvou válkách, o kterých nemají skoro ponětí, že naše novodobé dějiny byly ukrutné a lidé, kteří je prožívali, si nesli celý život tyto těžké následky ve svém nitru. Strach z migrantů je reálný, když denně v tisku se objevují zprávy, které lidé těžko snáší. Ano, samota, izolace, nedostatek rozptýlení, přemýšlení, co stojí za uvažování a co ne, to postihuje nejen seniory, kteří cítí, že tomu neuměli čelit a bojí se o to málo, co mají, protože ne všichni měli vysoké platy, ne všichni snadno získali střechu nad hlavou a ti, kteří nemají vlastní bydlení, platí vysoké nájemné, takže jim na stravu, léky, dodržování diety a oblečení nezbývá moc prostředků a z těch prostředků si musí dávat stranou na nečekané výdaje. Jak rozptýlit tyto stavy lidí, kteří toho hodně prožili a jejich zkušenosti se neberou v potaz, když se tomu někdo diví? 

V článku se také probírají špatné mezilidské vztahy, které nemusí být jen v rodinách. O čem tento fenomén svědčí? Je to o propastně rozdílném postoji k životu, tak jak se vytvářel po generace, které se nyní setkávají v jedné době. Je jasné, že mladí lidé jsou nadějí pro budoucnost nejen země, ale i rodin. A myslím, si, že článek, o kterém hovořím, je popudem, aby i ve školách byla pěstována úcta k rodině, aby se děti neizolovaly od starších generací nevhodnou metodou, protože i ta starší generace je jejich zázemí a láskyplnou oporou, od níž mohou očekávat ochranu, podporu, radu a lásku. A o tu lásku tu jde především. Láskyplné vztahy k učitelům, k rodičům, babičkám a dědečkům i k jiným lidem nejsou žádnou samozřejmostí a musí se o nich mluvit.         

Jde o hlubší problém, než porovnávat, že v Česku se mají líp než třeba v Japonsku. To je sice krásné, ale přesto tu problémy jsou a snažila jsem se je popsat k zamyšlení, že jsou ve výchově a podceněné etice, kterou nelze jinak než pěstovat ve všech úrovních našeho života. A úcta ke stáří - o té se psalo i v antice, takže schémata jsou dána tradicí, která byla však narušena.    

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/192435-duchodci-nemaji-penize-ani-zdravi-maji-si-ale-na-co-stezovat/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu