Sociální systém: Vysoká laťka a kdo na ni dosáhne

Pan ministr Drábek je ekonom, a tak se i k sociálním otázkám ekonomicky staví. To je každému rozumně uvažujícímu člověku jasné a není pochyb, že sociální rozměr, který se zavádí v ČR nemá jiný, než ekonomický.

Jistě, že každý chápe, že systém využívání solidárních fondů na udělování sociálních dávek nebyl uvážlivý, ale rozhodně byl zákony naší země podpořený. Nyní dochází k restrukturalizaci a to způsobem, že se mohou lidé cítit ohroženi. A pan ministr by měl naslouchat námitkám ze strany lidí, kteří mají, bez vlastního přičinění problémy sehnat práci a živit se podle svých sil, kvalifikace a také vlastního nasazení. Celkový průměr, podle kterého se sociální politika staví, podle mého názoru, vychází z tradičně zanedbaných oblastí naší země, kde žije nejvíc sociálně potřebných, nikoliv nutně nepřizpůsobivých občanů. Protože celé území tohoto státu je Českou republikou a státní správa vykonává svou činnost na celém tomto území. Kdyby se měřila sociální potřebnost podle oblastí, které netrpí dlouhodobým problémem nezaměstnanosti, kde se nesoustřeďuje tolik nepřizpůsobivých lidí, pak by obraz sociální politiky vypadal samozřejmě jinak.

Ne všichni jsou nepřizpůsobiví

Byla snaha o zlepšení sociální situace a situace zaměstnanosti v tradičně slabých oblastech dost účinná? Nebo byli lidé stále pobízeni, aby měnili své bydliště a stěhovali se tam, kde situace nebyla tak tíživá, a tak hledali svou obživu a zlepšení svých problémů se zaměstnáním přesídlením? Jistě, že je to jen návod, ale ve skutečnosti pro lidi, kteří žijí na pokraji svých finančních možností je výměna bytu, hledání pracovního místa a usazení se v novém prostředí velmi nákladnou záležitostí. Neboť kromě strohé ekonomické úvahy, jak vyjít s objemem solidárního fondu, je tu ještě lidský rozměr, který hraje v úvaze člověka, jak si pomoci z těžké situace, významnou úlohu. Nikdo totiž nemá jistotu, zda skutečně, při vynaložení všech možností vyřešit svůj problém, se z něho posléze vymaní. Protože ne všichni touží žít na sociálních dávkách, ne všichni se touží vyhýbat práci a naopak, je mnoho těch, kteří chtějí uživit rodinu a žít normální život v místě, kde se narodili, kde mají zapuštěné kořeny, kde mají přátele a příbuzné, svůj domov.

Zdražování nájmů, energií a vody, nezaměstnanost

Bydlení se prodražuje a neustále stoupající ceny oproti platům a důchodům vhání mnoho lidí do nejistoty. zda budou schopni třeba napřesrok uhájit svou střechu nad hlavou, kde žijí roky s rodinami. A i tu vzniká možnost sociální potřebnosti. Asi by bylo záhodno se trochu v těch škrtech domlouvat při zvážení průměru platů, který ovšem není měřen nejlépe placenými lidmi, ale průměrným státním zaměstnancem nebo průměrným živnostníkem či dělníkem. Protože ne každý živnostník je nutně boháčem, který je za vodou. A pokud by skutečně bylo poctivě zváženo, zda lidé, kteří pracují a nebo pobírají důchod jsou schopni také dostát svým nutným výdajům za bydlení, zdravotnictví, vzdělávání a daně, pak by těch sociálně potřebných, kteří nedosáhnou té Drábkovy vysoké laťky, hodně ubylo.

Většina slušných lidí se stydí za to, že pobírá dávky. Většina lidí žije ve svých bydlištích celé roky a chodí do zaměstnání. Valnou část jejich výdělku pohlcují se stále se zvyšující ceny, na které nemají vliv.  Stále více musí počítat s tím, že musí mít na léky, které neberou z rozmaru, ale které se také stále zdražují. Proto jim chybí prostředky na jiné důležité věci, jako jsou opravy a rekonstrukce  bytů v domech, o které se nikdo, kdo je vlastní, celé dlouhé roky nestaral. A až budou všechny ty věci zváženy v poměru s příjmy a výdaji průměrného občana, který také musí ekonomicky uvažovat, pak každý uvěří v prospěšnost této sociální reformy.