Se slavnými v posteli. Část 5 O lidském hledání etických hodnot

Ano, ne každý člověk má pro každou mravní hodnotu  pochopení. Je to podobné, jako bychom řekli, že ne každý člověk má pochopení pro každou matematickou větu. Ale pokud něco uznává, co je mravním kriteriem a nebo není,  pak už ho to brzdí v rozhodování, s čím má nebo nemá libovolně souhlasit. Ale co když člověk uznává existenci mravních hodnot, aniž by to byla jeho pouhá libovůle? Pak to svědčí o tom, že existují...

Někdy si hodnoty zkreslujeme ...

Lidé mají velmi rozdílné cítění hodnot. Ale existuje vůbec jistota, že mravní hodnoty skutečně existují v určitých mezích? Jsou lidé, kterým chybí rozeznávací schopnost vůči mravním hodnotám a jsou lidé, kteří selhávají - jsou morálně nezkušení nebo příliš sebestřední či úzkoprsí.

Je nutno usměrňovat vlastní hodnotový pohled

Člověk se nemusí řídit tím, co kolem sebe vidí nebo slyší. Ale pokud je schopen analyzovat to, co mu jeho prostředí překládá formou novin, časopisů nebo rozhlasových a televizních či internetových zpravodajství, tak ho to vede k samostatnému uvažování o fenoménu hodnot, které nejsou součástí etické skutečnosti, ale je jím nazírán čistě pro sebe a čistě jako takový. Tak si člověk svůj žebříček hodnot vytváří sám pro sebe.

Danosti? Nemusím se jimi řídit, ale mít vlastní názor ...

Co je dáno? Většina systémových chyb, které se ve filozofii kdy objevily, pochází s určování rozsahu toho, co je dané. Každá přijatá danost do systému může být napadena a tím může způsobit zničení celé stavby jiných daností. Avšak rozšiřováním  co nejvíce daného se rozšiřuje pole, aniž dojde k předpojatým hlediskům výběru daností. Jde totiž o to, aby hodnotový pohled byl v každém dostupném směru zaměřen na své vlastní předměty, na samy struktury hodnot. Ale člověku zůstává svoboda náhledu navzdory všem danostem a dokonce může být v protikladu k reálným jevům.

Mýtus a náboženství jsou zdroji mravního vědomí lidstva...

Nyní v dnešní situaci, se závislost etiky a náboženství minula. Ale je zajímavé, že přesto zůstal základní věcný vztah etiky k náboženské morálce. Proč? Odpověď je jednoduchá. Náboženství je, ať chceme to připustit nebo nechceme, nejbohatším zdrojem etických odkazů. Je to dáno historickými odkazy, ovšem, není to jen náboženství, které je přeci nositelem mýtů. Jsou však nejasné, nám vzdálené a chybí jim jasnost a pojmová určitost. Ale jak náboženství, tak i mýtus jsou vždy nositeli platné (jinými slovy uznávané) morálky.  Obsahují totiž nejstarší a nejúctyhodnější svědectví etických tendenctví lidstva. Jsou řečí mravního vědomí lidstva ...

Potřebuje morálka náboženství a mýtus?

I když, jak bylo řečeno, náboženství a mýtus jsou nositelé pozitivní morálky, není samozřejmé, že tyto nositele morálka bezpodmínečně potřebuje. Funguje totiž tak, že její obsahy jsou principiálně zcela odlučitelné od mýticko - náboženského odění. Můžeme to chápat tak, že mravní principy existují samostatně, bez těchto svých nositelů. Jestliže nábožensky založený člověk  připisuje vše, čehož původ nezná, božstvu a v prvé řadě mu připisuje původ mravních hodnot, pak neuznává autonomní charakter mravních hodnot a tento názor bude vládnout vždy, dokud nepochopí, že mravní principy jsou samostatné. Ale stane se to tehdy, kdy si etika vyzuje své dětské boty a laskavě se rozpomene na svůj původ. Neboť ve skutečnosti etika existovala před náboženstvím a ne naopak.

Problém veřejné morálky

Struktura státu zcela nesplývá s právními vztahy stejně jako morálka státu s právním kodexem, protože stát je víc, než právní instituce. Má svůj vlastní život nad životem jednotlivců. má své vlastní zákony vývoje a konečně i vlastní tendence a perspektivy. Jeho myšlenka spočívá v jeho vlastních, jen pro něho smysluplných hodnotách, ve zvláštních hodnotách společenství. Tento problém rozvíjel Platon, když činil pokus rozvinout svou etiku nikoliv z individua, ale ze státu. Ovšem, jeho předpoklad byl velmi problematický. Uvažoval o naprosté paralernosti mezi obcí a individuem. Avšak, stále, i když tuto paralernost opustíme, bude existovat ještě oblast vlastních hodnot společenství lidí jako takových, hodnot, které lze užívat je za života a z etické skutečnosti společenství jako takového.

Závěr

Nízký hodnotový systém u jednotlivce způsobuje jeho selhání v důležitých otázkách života a vztahů. Neexistují danosti, o kterých by si člověk nemohl udělat svůj soud a tím je nerespektovat. Náboženství nepomůže k budování etických hodnot, protože vychází z náboženského myšlení, které mnoho lidí opustilo O mýty se nemůžeme opřít, protože nemluví s určitostí a nerozumíme jim tak přesně, abychom mohli o ně opřít systém vlastních hodnot. Nepomůže nám ani právo a stát a ani veřejná morálka, která souvisí s fungováním státu a společenství lidí.  Je třeba klást si otázky a na vlastním úsudku v mezích možností, které nám dává prostředí i výchova, si budovat své bezpečné hranice etických autonomních hodnot, kterými jsme schopni se potýkat se svými životními problémy a postoji svého okolí, v kterém žijeme.

Prameny :

Nicolai Hartman - Struktura etického fenoménu

Platon - Ústava

Aristoteles - Etika Nikomachova