- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Děkuji za tu báseň. Někde jsem ji recitoval. Je opravdu krásná a byla velká škoda způsobu, jakým se tehdy učilo o umění a umělcích. Díky tomu jsem nikdy nepřečetl Babičku, Robinsonku, a spol. a před maturitou se "modlil", abych nedostal nějaké ženy spisovatelky. Ignoroval jsem je plánovitě. Čapek. Recitoval jsem často. V dramaťáku i ve škole. Hlavně k oblbnutí nábožně poslouchajících. Tehdy se to už nenosilo, takže moment překvapení byl na mé straně. Což jsem se naučil využívat.
I jsem spáchal. Něco má možná bývalá manželka, jako pojistku k urychlení mé případné cesty do blázince. Vždycky nebyly naše vztahy tak idylické, jako dávno a dnes.
Ano, mám ráda české básníky. Raději než cizí, i když je také čtu, ale české srdce je navždy v jejich básních uloženo a to nesmazatelně. Já četla všechno, nikomu jsem se nějak plánovitě nevyhýbala. Robinsonka se mně nějak dost dotýkala, také Pujmanová a pak autoři Masarykovy republiky. Dokonce jsem četla i legionářské romány. Mám českou literaturu ráda a od toho mne žádné režimy neodvrátí. Jsou to přeci věci, které mají co do činění s duší, ne?
...mluvme o duši...o tu jde vždy až v první řadě...tělo hned a duši po smrti...tak to vidí našeptávač
Ano. Tělo lásce, duši bohu, a čest si nechám pro sebe.