- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je.
Ale jenom jako svedek, kdyz se prozivate nemoc nekoho blizkeho.
Prozivat svou vlastni je ve skutecnosti mnohem lehci - mluvim z vlastni zkusenosti.
<... a klepu na drevo ...>
že manžel je vždycky nějaký velký zvíře. Manažér s velkým podnikem, co nikdy nemá čas. Všichni bydlej v baráku né-li přímo na zámku. Nikdo nevaří, nikdo neuklízí, všichni se někam automaticky přesunují, hned na kontroly do nemocnice, hned zase zpátky domů, hnedky zase za kamarádkami a nikdo to ani nezaregistruje. Kdepák, já chci žít velkej život.
No, jsou to jen povídky ...
Tady je jeden z příkladů, kdy není mezi blízkými komunikace. Trpí i duše, která je tak uzavřená a veškré problémy si nechává pro sebe. Proto si povídejte, svěřujte se, nemějte žádné tajemnství, které by Vás blokovalo. Protože, čas kdy nám mohlo být lépe aspoň na duši, nevrátíme. To platí i pro Ty, kteří tady zůstanou déle...
Přesně, je to o tom, že chybí komunikace, porozumění, lidé trpí osamocením.
Nejhorší na této nemoci je osamělost, vlastní, dotěrná, někde uvnitř.. napsala jsem to na tělo, díky
Ano, já to vím, chtěla jsem to napsat, aby si top všichni, kdo jsou kolem nemocného, vědomili a tím vzdávám hold všem statečným lidem a přeji jim uzdravení
krásně psáno (tak, jako od Vás téměř vždy), ale ta fakta, která jste tam zmínila, mě drtí! A slzy do očí mi vehnalo spíš to, co se dělo v době, kdy Vaše přítelkyně ještě žila. Nicméně s ohledem na zesnulou (R.I.P.) a na to, že člověk celou situaci podrobně nezná, budu taktně mlčet!