Profesionalita: Jsou politici opravdu profesionálové?

Politická činnost není založena na profesionalitě lidí. Ale od nich se očekává, že budou řídit svůj svěřený resort do dalších voleb. Jejich původní povolání, z kterého vzešli, do vysokých státních funkcí jsou různá. Ale rozhodně ne taková, aby získali zkušenost ve vedení resortů, které jsou jim konečně, po volbách svěřeny.

Na vině jsou politické strany

Politické strany zřejmě nedbají o zvyšování kvalifikace svých členů k politické práci a pochopení, v čem spočívá. Při velké členské základně není  asi silách té které strany zvládat práci se členy a vybírat z nich ty, kteří by byli vhodnými kandidáty do stranických funkcí, do komunální politiky a výše. Tím se však nemohou uplatnit členové, kteří sedí někde v místní organizaci, podepisují se na prezenční listiny, vyslechnou si předsedu a jdou domů. Mnoho členů dělá jen hlasovací mašinu, která postrkuje ty vyvolené do stranických i jiných funkcí a bohužel, z celé členské základny je to chabá menšina, která stále rotuje ve veřejném životě. Jenomže člověk, který dlouho setrvává v postu, se vyčerpá. A pokud nemá už nosný program ke své činnosti, je spíš zvyklý na to, že léta sedí v radě, zastupitelstvu, parlamentu a ostatní jsou zvyklí na něho, pak to nemůže přinášet nic jiného, než útlum. A možná, že se právě v takovém útlumu nacházíme. Ale tak to možná může fungovat v totalitě, nikoliv v demokracii, která by měla být dynamická a stále podporovaná lidmi, kteří mají zájem ji budovat a posilovat. A také se starat o chod státu, pokud jsou za to odpovědni. Vždyť politické strany odpovídají za svou činnost i za lidi, které do politiky vysílají.

O demokracii se musí starat

Politické strany musí mít zodpovědné programy a ty musí plnit. Na jejich základě je volí voliči a očekávají samozřejmě posun nikoliv útlum, krizi, chudnutí země, ostudné kauzy a ještě ostudnější aféry. Za chod politické strany je odpovědný ten, kdo stojí v čele a kdo je jejím hlavním garantem. A jestliže se hlásí k demokracii a plní i základní ideje ústavy, pak by měl i mít přehled, jestli politická strana, kterou vede, je stále schopná zastávat své cíle, které deklarovala. A možná, že by ODS neškodilo, aby svolala mimořádný sjezd a na něm si všechno řádně vyříkala. Rozpolcenost pravicových stran je tíživá a je opravdu otázka, zda udrží ještě nastalou situaci v rukou. Jestliže za dvacet let došla do situace, kterou nám nyní předvádí, pak je na pováženou, zda bude mít napříště tak silnou podporu voličské základny a je také na místě, aby si uvědomila, co všechno v této zemi garantuje svým programem, svou činností a svými lidmi.

Lidé stárnou, nemoudří a dopouští se chyb

Nezdravý duch, kterého lze vypozorovat od "sarajevského atentátu" až k pádu Topolánkovy vlády, se nyní zřejmě projevuje vší silou. Je také nutno dodat, že lidé, kteří byli ještě před deseti lety plni sil a ideálů, zestárli, že nemají dost energie, aby dál táhli takovou zátěž a možná i ochabují, ale setrvávají na svých místech. Ale mladší lidé už mají jiné názory, proč taky ne, vývoj jde rychle dopředu a je třeba ho denně naplňovat a chápat, že bez něho se nedá existovat. A mezi generacemi politiků nemůže být soulad a bohužel, není kam se vracet. Dokonce v politické práci, stejně jako v životě, se může všechno stát jen jednou se všemi následky pro budoucnost. Ale to platí o všech kolektivech, které takové činnosti vykonávají.

Lidé čím dál více pociťují strach a nedůvěru, protože už dlouhou dobu slyší slovo "krize".  Od ekonomické k vládní. Ale krize by měl být časově omezený stav, z kterého musí být vidět východisko a to východisko musí vzejít jen z těch, kteří mají v rukou moc, ovšem ne všemoc, ale zastupují lid této země ve vrcholných státních funkcích. Vládní krize, které jsme nyní svědky a bohužel i denními účastníky, se prohlubuje den ze dne. Je třeba ji zastavit, je třeba ozdravit politiku, jinak se budeme propadat, chudnout a trpět. A myslím, že to nezachrání ani pan prezident, který se chce po skončení svého mandátu postavit znovu do čela ODS. Třeba by to chtělo trochu změnit směr, ustoupit od nepovedených projektů, které se stále udržují, i když jsou nefunkční, protože život prolíná neustály vývoj a konečně etatizovat důležité oblasti, jak to dělají jiné, velké a zkušené země.