- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
a kdeže to bylo? Jinak já jsem teď pořídil domů kuchařku, německou, psanou švabachem. Naštěstí to drahá polovička nepochopila jako kritiku, čehož jsem se mírně obával.
mě stěhování donutilo zbavit se cca 1000 knih. Dodnes mě bolí u srdce, když si občas vzpomenu. Nejvíc mě mrzí verneovky s ilustracemi Buriana. Nešlo to jinak.
Na druhou stranu mi jich už asi 500 zase přibylo.
Přesně jako u mne, až na malou výjimku, já se knih nezbavuji, já buduji vtipně v bytě knihovny.
Mám kamaráda v kovošrotu, kde vykupují i papír. Řeknu Vám, že co tam jsem našel za poklady, je přímo k neuvěření....... Jen tak pro vysvětlení: Už několikrát jsem se pokoušel svoje knihy spočítat a sepsat tituly, ale nikdy jsem to nedokončil, je jich několik tisíc.
Já se o to taky pokouším. Ale je to úmorná práce. Nikdy se se mi však nestalo, že bych si nějakou knížku koupila 2x. Já si je pamatuji. A vím, kde jakou mám. Myslím, že bych byla hodně zlá, kdyby mi někdo přehodil knížky v knihovně. To by byla pohroma.
nehaňte naše překladatale - ačkoliv dávám přednost originálu, většinou se dostanu dřív k překladu a jsou to práce, za které bych dával ceny nejcenější. Nicméně karma...
Já jsem je přeci chválila, tak přeložené knihy, jak bývaly, už nepotkáte. To byla poctivá práce.
knihy,přes devatero řemesel jsem se propracovala k vlastnímu antikvariátu a jsem konečně šťastná
To bych chtěla taky, mít svůj antikvariát a mazlit se s knížkami, číst si a hladit je po hřbetě.
navštěvuji od puberty jako věřící příslušnou modlitebnu, a plně sdílím Vaše pocity. Jenom to Vámi navrhované třídění a mazlení se s nimi je poněkud obtížné. Mám jich moc (včetně krásného předválečného vydání Tolstého Vojny a míru z antikvariátu) ještě po dědečkovi, tatínkovi a tak. Kdysi jsem zanechal i snahy lepit do nich Ex-libris, nemluvě o několika pokusech je všechny sepsat. Doufal jsem, že se do toho dám v důchodu, jenže zase nic. Je jich opravdu moc. Vám samozřejmě karmuji a přeji krásné Vánoce. Karel Oktábec
Díky za ta slova, takových je pramálo. Jak vidím, ani Váš článek nikoho nezaujal, už pouhé slovo "antikvariát" a vůbec co souvisí s knihami, je zřejmě pro většinu nezajímavé. Jiné blogy čtou i tisíce, tenhle zůstal takřka nepovšimnut. Stejně jako knihy, už je tak málokdo, s kým si můžeme podiskutovat o pěkné knize. Je to smutné, strašně smutné.
Když jsem se naučila na Netu, brzy jsem začala hledat po Netu antikvariáty aběhem půl roku jsem si vybavila knihovnu novými, dlouho sháněnými knihami a cítila jsem štěstí... Ale je nás děsivě málo . Alespoň k tomu byl "bolševik" dobrý, že jsme bývali kulturním národem a ti starší z nás si to nesou i nadále. Jenže už není komu předávat. Ani naše vlastní děti, i ty dospělé, na knihy "neslyší...."
Ale zase se to vrátí. Kniha je něco jako ruka milého a dlouho očekávaného člověka. A mně stačí, když mne čtou ti, kteří mají zájem a zdánlivě obyčejné věci a zapomínané pocity i bolesti, které nás naučí zase citově vnímat krásu života.
zůstalo několik krabic knih po bývalém panu řídícím učiteli.. Před odstěhováním přijel antikvář a vybral, co je prodejné. Ruští klasikové z "Knihovny ruských klasiků" zůstali.
Včetně mého oblíbeného Turgeněva s TOLSTÝM
cim dal tim vic hloupejsi a hloupejsi.
Navsteva antikvariatu je moje tydeni povinost.
Pokud sháním nějakou knížku, tak se téměř vždy koukám nejprve po antikvariátech. Ne z finančních důvodů, ale proto, že taková kniha už má nějakou "historii". A vůbec nevadí, že ta historie je někdy mastnej flek.