Pomáhejte a chraňte nás!

Jsem vždycky zdrcená,když se dozvím, že někdo využívá neštěstí druhých ke svému vlastnímu prospěchu. Okrádání bezmocných, umírajících a nebo lidí, kteří se stali obětmi neštěstí a čekají na pomoc. Někdo jim pomoc nabídne a on je pak okrade o poslední věci, které má. Každodenní zkušenost lidí, pracujících v obchodě, kteří se dělí o svou výplatu se zloději, kořistníky. Musíte si neustále dávat pozor, aby vám někdo neztrhl z krku řetízek, nestáhl z ruky náramek, nevykradl kabelku a nebo vám ji nevytrhl z ruky či nepozorovaně neodřízl. A co potom ti, kteří okrádají staré lidi? Jsou na ně nějak specializováni?

Záchranáři, kteří přijedou na místo, kde se nachází ohrožený člověk jsou zbiti. Lékaři, kteří ošetřují zraněného a poskytují mu první pomoc jsou na chvíli odvráceni a někdo jim vykrade sanitku. Kolem míst záplav se pohybují lidé, aby v nestřeženém okamžiku se zmocnili věcí, které jim nepatří. Na dálnici se stane neštěstí a někdo okrade umírající. To je z morálního hlediska stejná katastrofa, jako jsou záplavy, zemětřesení, pandemie, prostě všechno, co ohrožuje lidské životy. Je příčinou projevu nižšího lidského Já, prožívá takový člověk při činu mimořádné vzrušení? Nebo to udělá proto, že si myslí, že umírající nebo oběť katastrofy už tu věc, kterou mu ukradne, stejně nepotřebuje, tak si ji prostě přivlastní? Přeci by bylo škoda, kdyby ji ukradl někdo jiný, tak ať ji mám já. Nemusí jít o nemajetné lidi Mít něco zadarmo! Ukořistit drahou kosmetiku, láhve s drahým alkoholem, čokoládu, nové a drahé šaty s ramínka něco, co mám ráda nebo rád, to je úlovek. I když na to mám peníze a mohu si to koupit. Jezdit hromadnou dopravou zadarmo, proplést se mezi platící diváky bez lístků, prostě něco získat a mít bez vynaložení peněz,jen za svou šikovnost a schopnost se věci zmocnit a být tak nad všemi, kteří jsou takoví hlupáci, že za to zaplatí! V naší malé samoobsluze ukradla jedna mladá dívka několik tabulek čokolád. Prodavačka ji při tom přistihla. Měla štěstí, jinak by čokolády zaplatila ona. Má totiž takovou povinnost. A zloději to vědí. Je jim jedno, že někdo druhý za ně zaplatí, třeba daleko potřebnější. Máma od dětí, která celou směnu pracuje v obchodě, tahá zboží na vozících, sedí v podkladně, rozděluje zboží, dělá inventury a přitom musí být stále ve střehu. Takový šikovný zloděj ji může připravit o výsledky několikahodinové práce. A protože není pracovních příležitostí nazbyt, nezbývá ji, než se dělit o svou výplatu s vychechtanými chytráky, kteří uhání se svým lupem domů. Mohamedány na vás! Křičel jeden starý muž, který zjistil, že mu někdo u nádraží ukradl tašku. Postavil si ji na chvíli na zem, protože hledal v náprsní kapse legitimaci. Nedovedu si představit, že by docházelo u nás k tělesným trestům za zlodějinu, pouliční násilí a nebo za urážky typu : uhni dědku apod., když se kolem staršího člověka žene mladík na kolečkových bruslích a ten starý pán není dost rychlý aby mu uhnul.Ale dovedu si představit, že by se po ulicích měla procházet policejní hlídka, která by takovým věcem udělala přítrž. Ale jestliže bude policistů ještě méně, než jich je, jak to tak vypadá, asi se dočkáme toho, že lidé se proti takovým útokům budou bránit buď svépomocí nebo násilím proti útočníkům. A nebo, když zavoláte policii, ozve se milý hlas dispečerky: "Bohužel,rádi bychom vám pomohli, ale nemáme na to lidi." Být dobrým policistou je záležitostí stejně důležitou, jako být dobrým učitelem, lékařem, právníkem, umělcem. Možná, že bychom se ve všedním životě s mnoha profesemi nemuseli ani setkat, ale policisty potřebujeme. Lidi, kteří nasazují své životy, kteří střeží náš majetek a pomáhají nám v nouzi nejvyšší.