Politika: Vzdělávání a vzdělanost v západní společnosti

Co je nutné k získání dobré pozice v životě? Vzdělání, o které člověk opře svou životní cestu a i nutnou seberealizaci, nebo peníze, za které lze získat pozice, jež otevřou cestu do vytoužených "vyšších sfér"?  

Priority západní společnosti

Nepřijde mi nějak zvláštní, že v současné době, tedy v přítomnosti, lidé zápasí o různé výdobytky, protože jsou jednak motivování společensky uznávanými hodnotami, jichž je nutno dosáhnout v určitém postavení, jednak vlastní ctižádostí, pokud ji lidé skutečně mají a dosahují cíle vzděláním a schopnostmi, které u sebe objevují během života a volí prostředky, které se prostě osvědčily. Nebudeme nyní hodnotit jejich morální kvalitu; pro nás je zajímavé, zda si klademe, jako západní společnost, ty správné otázky, které pochopitelně svědčí prosperitě, zahrnující nejen celek, a tím myslím Evropu, co tuto kýženou prosperitu podpoří a zda mají všichni lidé motivaci o ní přemýšlet i ve vlastním životě a něco pro svůj prosperující život obětovat pro budoucnost.

Kvalita vzdělávání je nutnou prioritou

A tím narážím na vzdělání a vzdělávání ve všech oborech, které jsou pro společnost nosné a důležité a na trhu jsou žádané. Takže ti, kteří se snaží dosáhnout vzdělání v žádaném oboru, mají naději. že na trhu uspějí, pokud samozřejmě obstojí v soutěži s ostatními čekateli na seberealizaci a očekávaný přínos společnosti. Co tedy chceme a potřebujeme, abychom obstáli na evropském a mezinárodním trhu? Zdatné lidi, kteří projdou kvalitním vzdělávacím systémem, ovládají jazyky, lze od nich očekávat, že je praxe naučí pracovat s informacemi, dovednostmi  a znalostmi, které během svých studií nabyli; to znamená, že stavař je skutečně stavařem, lékař lékařem na takové úrovni, a proto se dá očekávat, že dostojí svým odpovědnostem i kvalitám, které by právem sám očekával od jiných profesí;  s tím vším se také nese kýžená etika, kterou má každý obor v sobě zabudovaný i tradicí.

Které obory jsou prioritní pro společnost a které zájmové

Myslím, že by v čase mělo být jasné, jaké obory jsou prioritní pro tu kterou dobu, které zájmové a školství by mělo mít připravené nejen učitele na všech stupních vzdělávání, ale také osnovy, podle kterých povedou vzdělávané. Tedy první prioritou je řádné a promyšlené vzdělání v obojím směru, tedy prioritních i zájmových oborech, jelikož v těch zájmových mohou studovat v budoucnu úspěšní a prosperující odborníci. Proto nelze zavrhovat humanitní směry, ale pokud mají o ně lidé zájem, v prioritních oborech se již vzdělali, pracují v nich, mohou mít osobní motivaci vystudovat třeba klasickou filosofii, latinu, starořečtinu apod. Marná sláva, přátelé, pokud se pídíme po kořenech naší civilizace, hledáme v nich hodnoty, chceme znát počátky křesťanské éry či kulturní výdobytky středověké Evropy, pak se musíme dopídit k literatuře. A tímto si kladu otázku: proč Italům, Francouzům a Němcům nebylo a není líno vlastnit ve svých fondech kvalitně přeložené texty raně středověkých filosofů a teologů, kdežto u nás jsme skončili s tímto výzkumem v roce 1930 a tato literatura mohla tak dlouho žít, protože ji zkoumali a překládali v období baroka a národního obrození? A nyní k tomu, proč mluvím o zájmové sféře pro určitý druh vzdělávání: není to proto, že bych ji považovala za něco podřadného, co nepatří do hlavního mainstreamu preferovaných oborů, ale proto, že by mělo existovat kvalitní zázemí i pro ty, kteří se cítí být připraveni jít po cestě nesnadného studia a snášet dobré i zlé pro takové zaměření. Tací lidé totiž připravují půdu pro ty, kteří v budoucnu mohou ovlivňovat veřejnou sféru a když řeknou slovo "tradice" a budou tím mínit západní kulturu, pak budou vědět, o čem přesně hovoří. A to je také v zájmu našeho života v Evropě.

Životní standard a svoboda jeho volby

Další prioritou je otázka životního standardu, zdravé populace po duševní a tělesné stránce, nevynechám ani téma rodiny a rovnoprávné postavení mužů a žen nejen v možnosti dosahování kariéry ve veřejné a soukromé sféře, ale také v osobním životě. Jenže, aby lidé uspokojivým způsobem dosahovali těchto elementárních cílů, musí je za své cíle považovat. Třetí prioritou je směřování populace k takovým cílům, všeobecně prospěšných i jim samotným prospěšných, a tím je míněna výchova spojená s etikou, která je západní společnosti známa už od jejích kořenů.      

S jakousi cudností lidé říkají to okřídlené: peníze nejsou všechno. Záleží na tom, jak je společnost nastavená, co uznává pod významem - plnohodnotný život, uspokojivý život a dává na vybranou, jaký styl si kdo zvolí. Jsou lidé, kteří si připadají nazí, pokud jim před domem neparkují minimálně dvě auta a nemohou se chlubit exotickou dovolenou (nemám jim to za zlé, pokud tak zaměřili svůj život), a jsou lidé, kteří jsou šťastni z mála, kteří kladou své hodnoty nad ty materiální a vědí, že v konci půjdou s prázdnýma rukama stejně, jako se narodili. Není třeba dlouhosáhle zkoumat, kdo jsou ti šťastní. A také se pídit po definicích blaženosti, radosti, lásky a životního zdaru. Řeknu to jedovatě: je to zabudováno v naší západní kultuře a ještě, i po těch staletích, nejsou tyto definice v jejich podstatě překonány. To znamená, že z bohatosti těchto myšlenek si můžeme spolehlivě vybrat vlastní cestu, resp. všichni si mohou vybrat cestu pro dobré pozice v životě, pro seberealizaci, pro to, aby byli co platní pro společnost a pochopili, co je v lidském životě, jehož čas je odměřován, opravdu důležité a co opravdu důležité není.