Neskutečné, údajná humanistka se omlouvá za užití termínu "pohan" a pak diskutuje o "postižených". Je to přece stejné jako "cikán" - "Rom". Pokud jsem rasista a komunista, jako tento pseudo-profesor, tak mluvím o "cikánech", "postižených" a "zrůdách". Pokud se považuji za slušného člověka, měl bych používat korektní výrazy. Nastudujte si to, než začnete mudrovat nesmysly, mluvíte o "lidech". Korektní jsou pouze výrazy "lidé" s tím a tím postižením či "děti" s tím a tím. 

  Je to v zájmu likvidace xenofobie a rasismu, které nám vštěpila komunistická výchova a v tomto případě tento chlípný komunistický soudce, učitel marxismu-leninismu a údajný profesor osobně. 

Zřejmě jste nepochopil, o čem jsem v souvislosti s názvem "pohan" hovořila.A to je mi líto.

Kdysi jsem se „lehce" problematikou zdravotně postižených lidí zabýval, i v určitém historickém kontextu. Nicméně přidám jen poznámku, která se týká  i té druhé stránky, tedy té materiální. Nejprve to základní, v historickém kontextu šlo vždy, mimo jiné, hlavně i o to, kolik prostředků byla schopna a ochotna produktivní část společnosti věnovat ve prospěch té neproduktivní, ať už to byli lidé staří, zdravotně postižení od narození, v důsledku úrazu nebo nemoci, váleční invalidé, taktéž i na léčbu nemocných. Sem ovšem patří i lidé „sociálně znevýhodnění". Samozřejmě se to v různých společnostech vždy lišilo, s vývojem společnosti zmíněné materiální prostředky postupně rostly, ale vždy byl velký problém dostupné prostředky „vyvážit" tak, aby byly z etického hlediska spokojeny všechny skupiny. O jak složitou problematiku se jedná, to bych rád ilustroval na mezních případech. Třeba náklady na přežívání těžce zdravotně poškozeného, předčasně narozeného dítěte s extrémně nízkou hmotností, jsou takové, že by stačily pokrýt náklady na záchranu života a mnohem plnohodnotnější život pro mnoho dalších dětí. Na jedné straně se musí vypisovat sbírky na záchranu života těch dětí a lidí, kterým zdravotní pojišťovna z různých důvodů nemůže operaci uhradit, na druhé straně klidně ze stejných peněz přispíváme na bezpracný život určité vrstvy, které jednoduše práce nevoní. I naše první republika činila vše pro to, aby zaměstnala invalidy, aby nebyli jen na dávkách, to byla v té době hlavní vládní strategie, proto ty „trafiky", kina  a jiné živnosti. Nyní zde máme desítky tisíc naprosto zdravých lidí, kteří pro tuto společnost ani nehnou prstem a ještě nás stojí miliardy ročně i ti údajně neziskoví, co prý těmi jejich prsty dokáží pohnout, dost drahá legrace. Prostředků na léčbu onkologicky nemocných, těch také není nikdy dost, řadě lidí by umožnily vrátit se zpět  do plně produktivního života. Takže znovu, jsou dostupné prostředky rozdělovány „vyváženě", co myslíte? A co důchodci??

V důchodu (řádném i předčasném) je nyní mnoho těch, kteří by chtěli "hnout prstem", dokonce jsou i odborně velmi zdatní, zkušení a chtěli by pracovat, ale nikdo je nechce kvůli věku. Stále se slibuje, že lidem kolem padesátky se vytvoří možnosti a nic se neděje. Přitom je obrovská skupina lidí, kteří by přinesli společnosti mnoho dobrého. Co se týče toho ostatního, a já si vážím, že se pohybujete v rovině mravnosti, soucitu, ale i společenské reality, myslím, že současný sociální systém je tak nešťastně a komplikovaně zavedený, že řešení je obtížně proveditelné. A na tom to všechno stojí a padá. Je v něm mnoho extrémů a málo ohledu na přirozenou etiku. Není k tomu vhodných slov. Lidé trpí civilizačními chorobami, které si nezavinili, ale které nejsou nějak brány v potaz. Je to prostě všechno postavené na hlavu. A nikdo do toho systému nechce po Drábkovi rýpnout.

Jednou nějaké periodikum (myslím že zrovna MF Dnes) uveřejnilo příběh rodiny, kde se k pětiletému dítěti narodil těžce postižený sourozenec. Zhruba po třech letech bylo postižené dítě nepohyblivé, slepé, hluché a neschopné přijímat stravu jinak než sondou, rodiče na pokraji fyického a psychického vyčerpání a starší sourozenec krutě žárlící na mladší dítě, protože se celý život rodiny zredukoval na peči o mladší postižené děcko. Nechci a nemůžu to nijak hodnotit, ale byla to zcela bezvýchodná situace... strašná bezmoc

Zničená rodina.

Měl jsem se možnost občas potkávat s jednou ženou, která vychovála velmi těžce postížené díte. Tak po šesti letech to přestala zvládat, takže odé ložila dítě do ústavní péče, kde po roce zemřelo.

Po čase se jí narodilo zdravé dítě.

Doufám, že nikdo neřekne, že ona žena si zaslouží odsouzení.

Možná bychom lépe měli vnímat, že dítě je (pitomě řečeno) majetkem rodičů, nikoliv státu. Tedy stát nemá, ani z jakkoliv vyřčených pseudo-důvodů, zasahovat. Já bych tu ženu (a otce, pokud do toho též mohl mluvit) neodsoudil.

Možná si jich budu méně vážit, pokud budu přecitlivělý, ale nemám žádné právo je odsuzovat.

Zde jde o jinou podstatu než jsme schopni vnímat aktuálně a citově nestranně. 

Lidský život začíná s vlastní neexistencí sebe sama, neuronová síť budoucí sídlo vědomí je v chaotickém stavu a teprve se začnou a začínají vytvářet mozková centra a korigovat s nimi smysly a vjemy.

Není zde existence sebe sama - denní vědomí. 6 měsíční batole se neztotožní se svým obrazem v zrcadle, a zatím nepochopí tu skutečnost když něco před ním zmizí, že to není napořád ... .Z roviny rodiny, zde je to velká fyzická a psychická zátěž, finanční zátěž a určitá forma sebeobětování a odvrácení se od společenského života.

Pak je tu i věk kdy rodičům dojdou síly a sami budou potřebovat pomoc a co se stane po jejich smrti ... .Z roviny společnosti je to potřeba zajistit sociální a finanční zázemí a péči, zdravotnickou péči a humanizaci životního prostředí, potřeba vynakládat velké zdroje na nové léčebné  postupy.

Z hlediska naší planety a vyššího principu, žijeme ve velmi krátké době kdy jsou zde příznivé klimatické, geologické a přírodní podmínky, které už zítra nemusí být.

Z hlediska lidského druhu, po krátké epoše a ideje jednoho lidstva, dochází k rozpadů společností a přechod čistě na primitivnější úroveň  chování se. Blízký východ, Afrika, Latinská Amerika, Rusko, Čína ... . Velmi rychle se pak může stát že tato oblast půjde stranou v zájmu udržení bezpečnosti, ochrany a výživy obyvatelstva. Zkrátka naše planeta a civilizace není skleník ... .  Osobně jsem poznal na sobě a lidech kolem sebe co znamená, když člověk najednou nemůže chodit, to rapidně kvalita a smysl života jde dolů ... .  Je potřeba komplexního pohledu, ne z určitých stavů ... .

Dodatek,

Bohužel zde padlo slovo zrůdy, ale o ty v žádném  případě nejde, jde vlastně o psychickou a fyzickou vitalitu jedinců, jež jim dovolí určitou samostatnost a rozvoj osobnosti, ne jen dětské přežívání... .

Navíc je zde daleko větší ARBITR a tím je příroda, je nespoutaná a rázně  může utnout  naše klidné bydlení i schopnost společnosti zvládat její denní potřeby ... .

Dobrý den má oblíbená paní Mauro.

Včera se zde odehrávala diskuse na podobné téma (pod jiným článkem).

Ač jsem do té diskuse silně foukal a nadhazoval i velmi sporná řešení, téměř nikdo se neodvážil zaujmout jednoznačné a tvrdé stanovisko.

Musíme tedy říci, že to téma není společensky vydiskutováno, nebyly řečeny téměř žádné argumenty a pak těžko můžeme požadovat po politické reprezentaci, aby zaujala nějaké stanovisko, protože nebude reprezentativní.

A vlastně (na závěr) - Vy se domníváte, že by to měly řešit soudy. Jste si jista při dnešní úrovni soudnictví??? Já bych dnešní soudy nenechal rozhodovat ani o tom, že jste holčička, což se dá i bez důkazního řízení zjistit dosti jednoduše. (Třeba tak, že nosíte růžové bačkůrky ).

Ano, to téma je vážné, ožehavé a ani jedno řešení není vlastně přijatelné.

Zde je potřeba osvěta, naučit a učit lidi vnímat skutečnosti z více úhlů a dosahů, pak je pohled osvícenější, nezakalený instinktivními, sociálními a rodičovskými instinkty a paradoxu toho co si myslíme že je správné či morální ... .

Pan profesor nenyzýval postižené "zrůdami", ale citival historické skutečnosti. On sám, pokud jsem si všimla, používá termín malformace.

Jestli je tu nekdo zruda, tak pan profesor. Chtit zabijet cerstve narozene deti si jine oznaceni nezaslouzi.

Pan profesor by se měl vyjadřovat přesně, zvlášť pokud jde o písemné odborné vyjádření. Jestliže myslel něco jiného až tak, že zcela opačného, měl to vysvětlit.

Četl jste vůbec tu práci? Nebo jen podléháte novinářskému šumu? Profesor napsal jasné pojednání a citace jsou tam řádně označeny, to že se z toho média snaží vytřískat senzaci je ubohé.