Nucené práce, veřejně prospěšná práce a veřejně prospěšná činnost

Nucené práce jsou veškeré činnosti, které osoba vykonává proti vlastní vůli z vůle jiné osoby, osob nebo zákona. Jedná se o nesvobodu rozhodování nucené osoby pramenící z obavy záporných dopadů v případě odmítnutí vykonat nucené práce. Veřejně prospěšné práce jsou časově časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejného prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech. Veřejně prospěšné činnosti směřuji ke spolkovým činnostem, které rozvíjejí své projekty a aktivity směrem k veřejnému prospěchu. Mohou to být i činnosti nadací apod. Doporučuji, aby se tyto definice braly v potaz, protože jejich význam se co do dosahu výsledku činností velmi liší. Aby nedocházelo ke zbytečné záměně pojmů.

Znovu se zamýšlím nad problémem, který hýbe myslí lidí a cílem mých úvah je záměna obsahu dvou institutů - nucené práce a veřejně prospěšné práce. K tomu osvětlím i pojem "veřejně prospěšná činnost". Ministerstvo sociálních věcí a práce nemá vysvětlení ke svému projektu veřejně prospěšné práce  a domnívám se, že organizaci veřejně prospěšných prací přenechá obcím. Ještě není asi doba na to, abychom zaměňovali pojmy, protože podstata uvedených institutů se od sebe liší charakterem výkonu prací. Ale já bych asi oponovala těm, kteří si pochvalují, že nezaměstnaní budou vykonávat veřejně prospěšné práce, aniž uvažují nad podstatou toho záměru. Myslím si, že by bylo opravdu dobré se nad touto problematikou řádně zamyslet, než se do vědomí lidí zanese nějaká idea, která by mohla způsobit velké problémy. A dále připomenu Zahrádkářský zákon, který nebyl od 16.5.2010 po zamítnutí Senátem znovu předložen a zapadl někomu do šuplíku. Ten totiž stanovil jednu důležitou věc - zahrádkářská činnost je veřejně prospěšnou činností, protože je spolkovou činností na základě zákona o sdružování.

Akce Z a jiné akce spojené s veřejně prospěšnými činnostmi

Akce Z nebo též akce „Z“ byla v dobách komunistického režimu v Československu neplacená pracovní činnost obyvatel. Jednalo se o výpomoc v oblastech, kde státní či obecní správa tyto úkoly nezvládla (ať již z finančních důvodů nebo v důsledku špatného plánování). Oficiálně se jednalo o dobrovolnou, bezplatnou práci. Podle § 27 odst. 1 vládního nařízení 14/1959  znamenalo „Z“ zvelebování. K typickým činnostem v rámci akcí Z v padesátých a šedesátých letech 20. století patřil např. úklid sídlišť. Později však akce Z začaly mimo původně zamýšlené občanské svépomoci zahrnovat i obsáhlejší akce. Jednalo se například o výstavbu a modernizaci bytů, stavbu kanalizace. Bylo tak postaveno mnoho prodejen smíšeného zboží v menších obcích i některé kulturní domy ve městech. V Praze byla v akci Z budován i tramvajová trať na Petřiny. Časem se činnost v rámci akcí Z rozrostla a byla pevně naplánována. Existovaly i patřičné řídící orgány, směrnice, metodické pokyny SPK, rozpisy plánu, investice do akcí a podobně. Jednalo se vlastně o pevně definovanou část centrálních plánů. Zdánlivě se jednalo o dobrovolnou akci, ve skutečnosti však byl na každého občana vykonáván jistý nátlak. Účast na akcích byla dokumentována a s občany, kteří se odmítli zúčastnit, byly vedeny pohovory.Jistě, že si na to mnohý čtenář vzpomene.

Veřejně prospěšné činnosti a devastace zahrádkářských osad

Když projíždite okolím měst, určitě uvidíte bývalé zahrádkářské osady, které jsou už roky opuštěné, stromy zničené, na bývalých, krásně upravených pozemcích roste plevel. Tyto osady opouštěli lidé z těžkým srdcem. Ale v květnu, v roce 2010 měl být projednáván Zahrádkářký zákon, který Senát shodil ze stolu. Od té doby zákon zůstává ladem, stejně jako ta půda v bývalých zahrádkářských osadách. Proč? Potencionální výstavba domů dle územních plánů zablokovala prodej zahrádek osobám a i když se to nerealizovalo, nikdo už dotyčný územní plán nikdy nerevidoval. Zahrádky nebyly zrušeny, ale zůstaly v nájmu města a lidé si je nemohou koupit. Ale podle mého názoru mít zahrádku není zbytek nějakého socialistického myšlení. Zahrádkáři nepracovali jen na svých pronajatých pozemcích, do kterých vráželi dost značné sumy peněz, protože museli obhospodařovat půdu, platit nájem a vodné a stočné. Kultivovali i okolí zahrádek, zasazovali stromky, keře a krášlili své okolí, na kterém nejen pracovali, ale vedli i společenský život. A protože, podle zákona, který se nedohlasoval,  je zahrádkářská činnost veřejně prospěšnou činností, určitě by mnoho lidí uvítalo, kdyby města zrevidovala územní plány, udělala si pořádek ve vlastnictví pozemků a přestalo se devastovat území, na kterých zahrádky kvetly a vypořádali se s nájemci. Buď jim předali zahrádky do vlastnictví a nebo prodloužili nájmy. Při zabírání zahrádek, které byly v nájmu a do jejichž údržby lidé dávali vlastní prostředky, nedostal nikdo ani korunu jako odstupné. Alespoň si to nepamatuji, že by něco takového proběhlo.

Každý musí být naštvaný ...

Z jedné strany se lidé brzdí neomaleným způsobem v činnostech, které by rádi vykonávali ku prospěchu nejen svému, ale i všech ostatních, z druhé strany nikdo neiinicuje revizi územních plánů, aby se zjistilo, kde mohou být obecně prospěšné práce a činnosti vykonávány, protože když už tak už, ať to má nějaký smysl a ne jen formu, vlastnictví a správa pozemků ve městech není vyjasněna, a to i přístupy na pozemky, ale proč to všechno nezjednodušit, že?

Pokud se chce stát potažmo samospráva opravdu zbavit velkého nepořádku, který ve městě panuje, aniž by k tomu musela vytvářet zdání provádění veřejně prospěšných prací, ať tam, kde se ustoupilo od výstavby a jsou dosud pozemky zdevastovány, opuštěny a zničeny, vypořádá vlastnictví nebo nájemné vztahy, nabídne je lidem k obhospodaření a myslím si, že bude hodně těch, kteří se na opuštěné zahrady a pozemky vrátí, aby je zvelebili nejen kvůli sobě, ale i přírodě samé, když se ve spolku dohodnou, že tak učiní. Od toho máme zákon o sdružování. Práce v územích, kde nebyly realizovány stavby a zůstala zdevastována půda, je hodně. A obec by nakonec mohla nějaké finance pustit, aby pomohla ke kultivací půdy. A to je potřeba. Tam by ruka nějakého brigádníka, který by dostal odměnu, byla víc než potřebná. A tak se vlastně naplní jedna skutečnost - zmizí nepořádek v okolí měst, lidé, kteří takovou spolkovou činnost chtějí provozovat, budou spokojeni, když se vyrovnají jejich nároky a ještě mohou zájemci brigádničit za odměnu. A to by byl počin, za který by se mohl každý postavit. A možná by vyřešil i problém s hledáním práce pro nezaměstnané, kteří by rádi při kultivaci okolí pomohli a možná by i přišli na to, že mít zahrádku není žádný přežitek socialismu, ale relax, pokud by ji ovšem chtěli mít.

Odkazy:

Mezinárodní smlouvy o obchodování s lidmi

14/1959 Vládní nařízení ze dne 14. března 1959, kterým se provádí zákon o vodním hospodářství

vyhláška ministerstva financí a Státní plánovací komise 118/1960 Sb.

Vyhláška ministerstva financí a Státní banky československé o financování, rozpisu a kontrole reprodukce základních prostředků (6/1964 Sb.), pozn. 15 a 18¨

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/geolog-cilek-zdrazeni-potravin-vrati-lidi-na-zahradky_207194.html