Násilí: Násilí není součástí kultury, ale lidské přirozenosti

Je s podivem, kolik násilí existuje v naší vyspělé společnosti, která prošla dlouhým kulturním vývojem a jistě ví, že násilí nic neřeší, že se nemá praktikovat, že je dokonce trestné apod. A přitom je stále, jak se zdá, upřednostňovaným řešením, víceméně snášeným a očekávaným...   http://www.youtube.com/watch?v=6bt9RTMDvX4&feature=fvwp&NR=1

Agrese je v lidech hluboko vnořena

Slovní agrese, kterou mnoho lidí shledává humornou anebo se cítí dobře, když někdo někomu, kdo je tapetě slovně vyhrožuje a osočuje ho, a to třeba veřejně v internetových diskusích, je nejen polítováníhodná, ale také nebezpečná. Působí na psychiku a v lidech, kteří se takové diskuse zúčastňují,stoupá agrese. Aniž zvažují, jaký to má pro ně význam. Je to na stejné úrovni, jako veřejné kamenování. A já si myslím, že jsme dál, než veřejné kamenování provádět virtuálně a vlastně ho svým způsobem dopouštět. Samozřejmě, že například případ pana doktora Bartáka je podivný, současně jsou podivné i okolnosti, zatím o tom nevím nic, než co nám sdělily média a už jsme se shodli na tom, že nejsou jediným nebo jedním z důkazů skutečné viny a cestou k obviňování. Tím nechci nikoho hájit, my všichni víme, kolik agrese se skrývá v lidech bez ohledu na jejich společenské zařazení. Není tedy žádnou výjimkou, jen je na něho vidět. Udivilo mne a stále mne udivuje, kolik lidí spoléhá, že po spravedlivém obvinění a následném odsouzení bude člověk ve vězení bit, znásilněný a ponížený. Je to jev, který není slučitelný s výsostnými právy člověka a lidé to vnímají jako lynč, který někdo někde provádí za souhlasu  a vědomí lidí. Rozhodli jsme se, že nebudeme používat tělesné tresty, jako jsou například prováděny na základě zvykového práva v Orientu. Prohlašujeme, že jsme dál, že naše společnost něco takového nepřipouští. Ale ve své podstatě připouští a počítá s tím. Máme své pranýře, čtvrtící kola, své kříže, své hořící hranice. Jsou v nás!

Tím že odmítám tělesné trestání se nezastávám násilníků

Násilí prováděné na komkoliv, a jistě jsme ve shodě, že i ženy, které počítají s výkonem svých služeb, že se do nich započítává i sex, mají sice špatnou pověst anebo ji mohou nabýti, ale společnost je nezavrhuje a vypaluje jim znamení hanby jen virtuálně, požívají ochrany před násilím, které je prováděno mimo hranice jejich výkonu očekávané služby, je tedy trestné. Násilí prováděné na dětech, a není ho málo, ačkoliv jsou násilníci trestáni velmi přísně, je jistě také opovrženíhodné, smutné, tragické. Stejně jako na mužích, kteří se zapletli do dluhů a jiných aktivit, takže i když jsou ohroženi, nebudou hledat u příslušných orgánů ochranu, to dá rozum, ale přistoupí na možnost připuštění násilí, kterého se sami pak dopouští anebo dopustí, aby bylo na nich spácháno svými činy a účasti na nějakém nebezpečném podniku.

Nikdy se nezbavíme násilí, pokud ho připustíme jako možnou alternativu a běžný postup při střetu se společenským nebo osobním problémem, pokud ho očekáváme jako samozřejmost a pokud velmi důrazně neodmítneme jeho možný vznik i za cenu, že bude někdo muset snášet omezení od ostatní společnosti, pokud sám si neuvědomí tak, pro něho, nebezpečný důsledek po stránce psychiky. Domnívám se, že bychom se měli hluboce zamýšlet nad tímto problémem a snažit se odstraňovat tyto jevy, kterými jsme stále konfrontováni ze všech možných stran a Internet se čím dál víc stává místem, více méně anonymním, který je také zdrojem, byť latetního, jevu násilí. Proč? Měl by být ponejvíce informačním zdrojem a lidé s ním hodně pracují. Uvažujme, zda je tedy vhodným místem pro agresivní chování v jakýchkoliv souvislostech.