Náš svět je absurdní divadlo.

Na vysvětlenou: Význam slova absurdita: protismyslnost, nesmyslnost, vnitřní spornost, rozpornost lidské existence.

Je třeba vyhodnotit, co je pro nás, občany důležité, podstatné, co chceme a nechceme, koho volit a jak má vyhlížet budoucnost naší země do dalších voleb. Ta by neměla být závislá, co si představují jednotlivé strany a jednotliví politici, ať jsou to dobré postřehy nebo nejsou. Myslím, že nejhorší problém nastane tam, kdy nějaká hypotéza, která vylítne na veřejnost, okamžitě rozdělí společnost na několik skupin, z nichž každá má názor a snaží se ho prosadit někdy i nevybíravými prostředky. Proč? Každému politicky zaměřenému člověku má jít především o blaho země a tím projevuje odpovědnost k občanům, kteří ho budou ve volbách vybírat. Rozhodně pro něho není žádnou oporou, když za svůj návrh je okamžitě propírán všemi možnými způsoby a dehonestován za svůj názor, který je stále ve fázi názoru, nikoliv ve fázi jeho realizace. V této předvolební době by si měl každý politik rozmyslet, co říká a jaké možné důsledky z toho vyvozuje veřejnost, někdy rozlícená či pochybující.

Je rozdíl stát před mikrofonem a mluvit k veřejnosti a mezi posluchači, kteří stále kontrolují každé slovo, zda nebudou škodní. protože mají zkušenosti ve svém reálném životě, protože několikrát nalítli na sliby, které nebyly realizovány a nesnáší pocit, že jsou jen ovládáni. Proč, protože základem demokracie je vláda lidu, jak to vyplývá  názvu tohoto zřízení a rovnost  před zákonem mezi občany ať stojí v jakékoliv pozici ve společnosti. Předseda vlády prohlásil, že až do Covidu jeho vláda perfektně šlapala a teď asi perfektně nešlape. Jenže každý, kdo stojí v pozici politika by měl být připraven na časy, které mohou překvapivě přinést problémy a mít připraveno řešení v podobě zákona, který zavazuje nejen občany, ale i stát a jeho vedení. Když nastane problém, nelze ho řešit ad hoc, protože takové řešení je možné možné vůči menším kolektivům, ale ne vůči několika miliónové veřejnosti, která není schopna okamžitě reagovat jako tomu je u pracovního týmu. Ztráty jsou nemalé, kauzy obrovité a lidé už vědí, že se nevrátí doby, kdy si svůj život mohli řídit podle vlastního zvážení, co považují pro sebe za prospěšné, protože se musí přizpůsobovat rozhodnutím, které mění jejich životní cíle. 

Dnes je už jasné, že nelze všechno řídit elektronicky, zvláště ne děti, které nabývají už zkušenosti z této doby a nedohoní nikdy ztracený čas, který mohli prožít ve škole a nároky na ně se nebudou zmenšovat, Ani mladí lidé, kteří budou mít maturitu na papíře a budou v životě dohánět ztracený čas, který mohli ze svými učiteli prožít ve škole. Etické cítění rozhodně člověk nenabyde jen tím, že se o něm dočte, ale příkladem společnosti, která tato nepsaná pravidla, co je dobře a co je špatně stanoví jako hodnoty nebo společenské názory. 

Učitel má procházet mezi svými žáky a být s nimi v úzkém kontaktu a pomáhat jim zdolat jejich nedostatečnosti a já doufám, že přijde taková příležitost, že se vrátí možnost dohonit to co se zameškalo ne z Teamsu, ale z učebnic a v kontaktu s lidmi, kteří jsou moudří a naši mladí je budou za moudré považovat. 

Generační vztahy nejsou také ideální, protože se lidé dlouho nemohli stýkat, sedět u jednoho stolu, povídat si a láskyplně se dotýkat očima a úsměvem jeden druhého. A když čtu některé články na Internetu a ty určitě čtou i mladí lidé, co si asi myslí o těch, kterých se tyto články týkají? Většinou jde o významné lidi v politice, ve zdravotnictví školství a kultuře. Vždyť i v politických stranách, těch tradičních jsou mladí lidé angažováni a učí se to, čemu se říká - politika, věc veřejná. Není třeba, aby se z nich stali cynici, i když cesta k cynismu není opravdu dlouhá a odráží se tento zdroj lhostejnosti a bezohlednosti i do soukromého života. To, co je nahoře, je i dole a na to by měl každý politik v dnešní době pamatovat. Najděme sebeúctu a odhodlání si postavit svůj zbořený chrám. Největší nebezpečí dříme v našich myslích v absurdním ovzduší.