- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Také vzpomínám na své mládí s prarodiči, ale ještě více mi utkvěl v paměti příklad života manželčiných prarodičů. Žili skromě a přitom štastně v odlehlé vesnici, v tichu přirody. Jejich příklad mě přivedl k myšlence jak málo člověku stačí k tomu aby byl opravdu šťastný. Proč se honit pro peníze, pro majetek, když daleko krásnější je udělat si čas pro své blízké, trávit chvíle s dětmi a rozdávat radost všem bližním.
Svět říká "můžeš si to dovolit, kup si to či ono", ale není člověku lépe když nic z toho co svět nabízí nepotřebuje? Není šťastnější když nemusí otročit majetku a nesvírají ho obavy o to jestli vydělá dost aby splatil dluhy nebo si mohl dovolit vše koupit?
Jak málo stačí člověku ke štěstí, jak krásný pohled na širou krajinu v tichém soumraku a s láskou v srdci ...