- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jednou mou fintou v mládí bylo proletět společností, oslnit, zazářit, okouzlit, zaujmout, rozesmát, .... a zmizet. Tehdy to byla úspěšná metoda s velkým odpadem. To co si mě samo našlo, vědělo, co chce a taky to dostalo.
Dnes se sice pořád smějí, poslouchají, ale....když zmizím, zmizel jsem navždy.
Kostely, kaple, chrámy, stará krásná divadla, "svaté kopečky", studánky, ... navštěvoval jsem pro fyzickou přítomnost mého Boha(Anděla strážného). Vstupoval do mě, cítil jsem ho v každém atomu těla, ohromě mě nabíjel energií.
Ano, přeci jenom člověk cítí, že je něco v něm. ne nad ním, co mu dovoluje vidět a cítit ten "nadstandard života".
Já v Boha nevěřím a tyto zážitky by mě nijak neovlivnili, s Bohem nemají nic společného. Jen dokazují, že mnoho lidí na něho spoléhá vlivem výchovy.