to je na povaze

Někdo by v cizině umřel steskem a někdo je tam šťastný, někdo kolem sebe potřebuje ve stáří příbuzné a někdo prostě nějaké lidi.

Re: to je na povaze

Já si myslím, že by se lidé neměli už nikdy vracet, zapomenout na jazyk, přijmout novou identitu a nenechat se nervovat nějakými táhly, nepřipomínat dětem, jaký mají původ, nic jim nevykládat.. To je můj názor. Já jsem žila mezi dvěma národnostmi, sice mi to prospělo, to nemohu říci, ale myslím si, že jsem víc Němka. I když to mám v Čechách moc ráda a neznám krásnější zemi, krásnější hudbu, poezii, literaturu, je to strašně zvláštní. Nechápu to.Ale je to blbý na druhou stranu.

Tak jak mi potom vysvětlíte,

že když jsem se přestěhovala z Kanady do své rodné země, stýskalo se mi tak, že jsem se musela k Pacifiku vrátit? Tady mi nikdo nedává najevo, že jsem příšelec, naopak Češi se na mě koukali skrz prsty a házeli mi klacky pod nohy. A osamělost ve stáří? Jděte se podívat do domova důchodců na lidi, kteří jakživi z rodné vsi paty nevytáhli, a přesto o ně nikdo ani neškrtne.

Jo, jestli se ještě někdy do Prahy vypravím, taky asi zajdu na českou operu, zrovna tak jako si ve Španělsku zajdu na flamenco.