Křesťanská etika: Bůh a člověk - patří ještě k sobě?

Pan Rýznar je úctyhodný autor a jistě má právo na svůj názor. Nebudu ho kritizovat, ale spíš se budu snažit oponovat. Žádný křesťan nemá jednoznačnou odpověď na orientaci ve složitých životních situacích pro někoho, kdo neví, o čem křesťanství je a v čem spočívá.

Pokřik křesťanů

Ani Kázání na hoře jednoznačně neodpovědělo na tyto otázky, které jistě nejsou nic nového a já se domnívám, že byly naprosto stejné, jen doba se liší. Dokonce se dá říci, že i lidé byli stejní, i jejich metody získávání peněz a bohatství. Řešení mají křesťané ve víře, a tak už v tomto bodu se začnou rozcházet s těmi, kteří ji nemají, neznají a nechápou. Křesťanská etika se vyvíjela v dějinách různými cestami, ale myslím si, že na každém záleží, zda je schopen takové požadavky, jak jsou křesťanům kladeny, jednoznačně odpovědět svým postojem k určitému problému. Jistě že každý člověk ví, co nemá dělat, jak nemá přemýšlet, jak se má chovat a pokud to dělá špatně, "proti srsti", pak se samozřejmě dostaví složité životní situace. Ty přeci nepřicházejí samy od sebe. Co se týče těch přikázání - vycházejí z toho, v podstatě, že člověk má svobodnou vůli a proto mají také takový specifický charakter. Tedy, žít s rozumem, přiměřeně k možnostem a udržovat přátelství se světem, který mne obklopuje. Pokud má však člověk tak vypjaté ego, že přes něho nevidí řešení, pak se k němu nikdy nedostane, ale vždycky se bude točit jen kolem toho, co si myslí on sám. Křesťanství je také filozofie, je to umění myslet a vnímat věci v nějakém určitém řádu. Položme si otázku, zda je to každý schopen. Když se křesťan modlí, zná také smysl modlitby. Modlitbou odevzdává svůj problém a přijímá řešení. Jinak řečeno - modlitbou a pokorou se zbavuje svého ega, aby prohlédl dál, do kořenu věci. Takže lépe řečeno - mnohý křesťan může znát řešení, ale ti, co jsou zaseklí, rozhodně těžko.

Za komunismu ...

Morální autorita křesťanství může pokračovat, pokud je jí člověk schopen plně pochopit v jednání a chování i konání  lidí. Já bych řekla, že je to normální chování, jak se od člověka obvykle očekává. Modlitba a dodržování určitých lithurgických zvyklostí je výrazem toho, kam se zařazuji, ale myslím, si, že křesťanství je natolik splynuté s představou, jak se má člověk chovat, že se to už příliš nerozlišuje. Nemohu se chovat jak muslim nebo budhista, pokud tím nejsem a nejsem v tom veden nebo vychován. Žijeme v určitém prostoru, kterému se říká judeo-křesťanský prostor a jak jsme se k tomu dobrali, to je věc dějin tohoto prostoru. A uznání, že do této civilizace patřím, že budu dodržovat zákony země, jejímž jsem občanem a udržím si i svůj životní standard, což je předpoklad, že se nedostanu do úpadku, jak finančního, tak i morálního. I za komunismu lidé chodili běžně do kostela, slavili svátky, četli si v bibli, ovšem s rizikem, že je u toho někdo načapá a bude mít problémy. Ale to ještě neznamenalo, že musí slevit ze svých hodnot. A nebo se také vzdát různých privilegií, které režim poskytoval, pokud nechce slevit ze svého a to bylo pro mnoho lidí opravdu těžká volba, to uznávám. Ale já je za to neodsuzuji, že se zachovali jinak, než se dalo očekávat, někteří se nějakým způsobem s následky svých činů dřív nebo později setkali.

V devadesátých létech ...

Já si myslím, že nové způsoby výkladu předmětů na universitách a obnovení některých učebních látek nebylo jen díky obnoveného vlivu křesťanství, ale spíš odbourání ideologie, v jejímž duchu bylo dosavadní studium řízeno. Svět se přeci změnil, ale já jsem nějaký zvýšený vliv samotného křesťanství nezaznamenala. Změnil se život, právní řád, přišly nové nauky, to se přeci dalo očekávat. Ale že by tu nějak přehnaně vzrostl zájem o náboženství, to bych netvrdila. Možná o biblické nauky, ale to si může studovat i ateista. A není mu co závidět. Věřící lidé většinou neznají ani teologii a všechny její směry, dokonce ani biblistiku. To jsou tak speciální směry, že mnoho lidí nemá čas, ani motiv a ani chuť se do toho pouštět. Spíš lidé studovali ekonomické a právní směry a byli rádi, že dospěli až k promoci.

Jung, Adler a Freud i jiné psychologické směry

Já si myslím, že tyto psychologické směry, které vznikly na počátku 20. století, v době modernismu, jsou mnoha lidem nepochopitelné. Kdo je dnes schopen, byť i s humanitním vzděláním, přečíst Jungovo dílo a porozumět mu, před ním klobouk dolů. A kolik psychologů ho opravdu ovládá a aplikuje? Myslím, že moderní psychologie se opírá o modernější poznání a je jen málo, velmi málo těch, kteří dokáží lidem opravdu pomoci. A to narážím na psychologické poradny pro rodinu, pro lidi procházející nejrůznějšími stadiemi vyhoření anebo současnými následky pracovněprávních vztahů, do kterých vnikl mobbing a bossing. A o parapsychologii ani nemluvím, tu bych zavrhla jako vyloženě nepatřičnou.

Rozumí lidé církvi a církev lidem?

Nehovoří totiž stejným jazykem. A v tom je ten problém. Scholastika je však překonána. Je překonáno mnoho jiných směrů, které od počátku 20. století teologii směřovaly k vysvětlení některých otázek. Ale nedávno jsem navštívila Karmelitánské nakladatelství a dívala jsem se na tituly, které vycházejí. Ohromná řada nových publikací, krásně ilustrovaných a psaných fundovanými spisovateli i odborníky. Ale kdo si je bude číst? To není o tom, že by církev nechtěla oslovit veřejnost, spíš veřejnost dnes není schopna pochopit, o čem církev hovoří, a ona o tom mluví stále stejně, viz encykliky. Tak jako kdyby psycholog se snažil mluvit se svým pacientem jazykem dr. Junga, tak se s ním také nedomluví, pokud neví, jakých metod a pojmů používá.

Ale je pravda v tom ...

že všichni si  tvoříme svou budoucnost, nezávisle na institucích, které jsou nám k dispozici a je jedno, zda si vytváříme mandaly nebo se modlíme růženec.Pokud vím, obé má ten stejný účinek, pokud to člověk dělá vědomě. Dokonce i ten růženec byl převzat z islámu, není to nic původního. Já si jen myslím, že by člověk měl chápat plně, v jakém prostředí se nachází, co se od něho očkekává  a kam chce směřovat. A sem tam si může vyhledat někoho, koho se zeptá, zda jde po správné cestě anebo jak se na ni dostat. Jinak - neexistuje na světě nikdo, kdo by mohl za někoho řešit jeho životní problémy, ale existují prostředky a návody, jak se do nich prostě nedostat.

Já se nebojím, že se lidi nebudou schopni přetavit a že nepochopí, jak se zbavit přetlaku a co je pro ně důležité. Mají mnoho na vybranou. Ale podle reakcí na cokoliv, co se týká náboženství, soudím, že pro mnoho jedinců se tato cesta uzavřela. Ono je to těžké do těch dveří vejít, vyžaduje to oběti a ty nejsou lidé ani pro své dobro ochotni skládat.