Ježíšova podobenství: Ježíš o člověku

Už od chvíle, když jsem začala chápat bibli, se mi líbila Ježíšova podobenství. Z hlediska literárního stylu je podobenství (též parabola, z řeckého parabolé = přirovnání, podobenství) forma alegorie. Podobenství spočívá ve vyjádření obecné myšlenky, životní moudrosti nebo mravního ponaučení na základě podobného anebo také vzorového příběhu či výjevu či příběhu. Jako literární forma je podobenství zajímavé hlavně v tom, že je nositelem nějaké idee. A člověk, který si uvědomuje, že čte příběh ve formě podobenství, ví, jak ho má chápat a rozumět mu. Idea je skrytá ve vyprávění o obecně známých věcech a pomalu se vynořuje z příběhu, až člověk pochopí její význam. Bible vůbec obsahuje mnoho zajímavých literárních stylů. A pokud ji člověk, který není nábožensky vzdělaný, čte, může ji pojímat i z literárního pohledu, za pravý skvost. Ale také z pohledu, dalo by se říci, sociologického, historického, už méně filozofického, ale rozhodně je nádherným inspirujícím dílem, ke kterému se v životě rádi vracíte, i když máte ateistické zaměření, ale milujete umění a rádi se prokousáváte dávnými historiemi. http://online.bible21.cz/

"Kdo si koupí hebrejského otroka, koupí si pána," praví přísloví

Pokud jste četli Nový zákon, tak jste jistě zjistili, jaké sociální vrstvy v době Ježíšově žily v Palestině. A Ježíš hovořil ke všem sociálním vrstvám. K bohatým i k těm nejchudším. Mezi ně patřili služebníci a nádeníci, rolníci, na které můžeme nahlížet jako na svobodné. Proč o tom mluvím: Ježíš ve svých podobenstvích oslovuje všechny vrstvy obyvatelstva. A je dobré, pro porozumění chápat, jaké měli právní postavení. S hebrejským otrokem se mohlo zacházet jako z námezdním dělníkem, ale hebrejští otroci byli vyňati z některých služeb, jako jsou například osobní služby (pomoc při koupeli). Takže například  příprava chleba, jídla a příprava stolování nebyla otrockou prací, mohl to vykonávat i námezdní dělník. Proto také hebrejský otrok, stejně jako námezdní dělník mohli, podle pánova příkazu, připravovat jídla.

-- zvláštnosti východního otroctví ...

Asi je dobré také, v tomto ohledu, připomenout, co znamenalo na Východě otroctví. Mnoho čtenářů může chápat otroctví ve smyslu starořeckého nebo starořímského práva. Ale Východ má jednu zvláštnost: vztah mezi otrokem a pánem byl upraven nejenom právem, nýbrž i zděděnými patriarchálními zvyklostmi. Velký rozdíl byl mezi hebrejským otrokem a kananejským otrokem. I Izraelita se mohl stát otrokem, pokud se sám nějakému pánu do otroctví podrobil nebo když byl věřitelem do otroctví prodán. Hebrejský otrok byl Zákonem  chráněn. Prodej Hebreje do otroctví se musel realizovat z ruky do ruky, takový otrok se nesměl prodávat na veřejném trhu. Také nebylo dovoleno ho používat k otrockým pracím. Po šesti letech musel být hebrejský otrok bez výjimky propuštěn. Neizraelští otroci byli ve srovnání s izraelskými bezprávní a zacházelo se s nimi podobně, jako v Egyptě. Tam se používalo otroků jako podkladu k hypotéce, jako by byli nemovitým majetkem. Ale výslovně se prohlašuje, že takové jednání s hebrejskými otroky je právně neplatné.

Ježíšův vztah k lidem

Další zvláštností, které se v podobenstvích ukazuje, je Ježíšův odlišný vztah k lidem obecně, než byl projevován v jeho době. Často mu vyčítají, že "obcuje s "felláhy, hříšníky, s celníky". Dnes možná spíš, než kdy jindy v historických dobách, chápeme, že Ježíš měl k člověku zvláštní vztah, Viděl v člověku samém něco tak důležitého, že nerozhodovalo, zda byl někdo žebrákem, zmrzačeným člověkem anebo pyšným bohatým pánem. Že jsou si všichni lidé rovni, to učil kde kdo. Ale u Ježíše, a to je velmi dobré si uvědomit, protože o tom také je jeho učení, jsou všichni lidé vzácní, protože každý člověk se může stát podobným Otci nebeskému a vstoupit s ním do společenství. Podle jeho učení byli lidé něco většího, než si před ním mudrc dovedl vůbec představit. Jako dědicové nebe, na něž zapomněli!

-- Člověk si má člověka vážit ...

Chtěl aby lidé smýšleli jako on: "Člověk si má člověka vážit a milovat ho, jako si ho váží a miluje Bůh." Lidé mají pečovat o život duše vlastní i cizí." A lidé mu nerozuměli. Protože Mesiáš, jak ho oni viděli, byl hrdina, kterému na lidech tolik nezáleželo. Dal jim najíst, napít a víc se o ně nestaral.

A proto mluvil Ježíš v podobenstvích, aby ho lépe pochopili ...