Ježíšova osobnost: Kdo byl Ježíš?

Lidská touha se dozvídat o Ježíši stále něco nového se zdá být nevyčerpatelná. Rozhodně byl mimořádnou osobností. Rozhodně byl vlídný, laskavý k chudým a trpícím. Byl nesmírně talentovaným rétorem a uměl se naprosto přesně vyjadřovat. I my, moderní lidé, obklopeni nevídanými technologiemi a možnostmi, se ptáme, kdo byl Ježíš, protože jeho osobnost lidi všech věků stále fascinuje.

Důvod uzdravování

Ježíš svými zázraky ukazuje lidem, že není pro Boha nic nemožného. Že Bůh ho poslal mezi lidi, aby jim ukázal cestu a osvobodil je od zla, které na zemi existuje v mnoha podobách. Ježíšovy zázraky mají to poselství, že lidé mají změnit své hodnoty, smýšlení, uvěřili v něho a svou vírou se posílili.

Zázrak v Káni Galilejské

Proměna vody ve víno nebyla učiněna pro pobavení svatebních hostů. Byl to projev Boží vůle a může se kdykoliv zopakovat. Ale aby člověk pochopil takové činy, nemůže je chápat svým obvyklým způsobem myšlení.

Ne rozumem, ale srdcem

Tedy ne rozumem, ale srdcem. A když hovoříme o srdci, všimli jste si, že na většině obrazech má Ježíš srdce namalováno uprostřed hrudi a jednou rukou ukazuje na své srdce a druhou rukou ukazuje k nebi. To je duchovní srdce. Tam, v tom místě se soustřeďuje hlavní centrum pro naplněný život, sounáležitost mezi empatií a respektem, rovnováha mezi aktivitou a pasivitou, schopnost dávat a přijímat lásku, jednat ze srdce, přerůst své ego, pocit svobody ve vztazích. Síla koncentrovaná v tomto centru, na které Ježíš ukazuje, umocňuje odvahu z lásky udělat, co je třeba, i v případě, že se bude jednat o nepopulární řešení. A tam také leží původ zázraků uzdravování v celém rozsahu, které nespočívají ve slovech ...

Nemocné jehňátko

Další obraz, který můžeme spatřit ve světových galeriích, je Ježíš, nesoucí na ramenou nemocné jehně. Tento obraz je skutečně ze života pastýřů. Bylo obvyklé, že jehně, které se poranilo anebo onemocnělo, nosili pastýři na ramenou, aby mělo pohodlí a mohlo se o něho hřát. Ježíš je znázorňován, podle evangelií jako pastýř, který pečuje o své stádo, které ho pozná po hlase.

Můžeme o tom všem hovořit v lidských kategoriích

Tajemství Ježíšovy osobnosti chtěla už odhalit prvokřesťanská víra. Ale pokud chceme se skutečně dostat k cíli, ponechme prozatím zkoumání jeho Mesiášského vědomí až na pozdější dobu. Jeho vlastním tajemstvím je, že zpřítomňuje Boží skutečnost , která znamená konec tohoto světa, do kterého vstupuje, a proto se farizejové zlobí, protože spatřují v jeho učení útok proti zákonu a tradici. Ale příběh o konci světa, který Ježíš předpověděl, neznamená konec světa, jak ho známe my, ale je to konec jeho pozemského života, života Ježíše z Nazaretu. který zemřel na kříži.

Ježíš pomáhá zavrženým

Lidé, kterým Ježíš pomáhá, jsou podle evangelií, napořád postavy na okraji společnost. V důsledku svého osudu, v důsledku své víry, ale i panujícího předsudku jsou pokládáni za vyvržené a poznamenané. Mezi nimi jsou nemocní, kteří podle dobového dogmatu odplaty nesou svou nemoc jako trest za spáchané hříchy, malomocní, kteří byli vyloučeni z lidské společnosti, pohané, kteří nemají podíl na výsadách Izraele, ženy a děti, kteří nemají přístup do shromáždění a počítají se jako osoby druhého řádu, dlužníci, jímž se pořádný člověk na hony vyhne. Jeho vztah k těmto lidem sám dokládá slovy: "Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivých, ale hříšných." ^{Mk 2,17}. Jeho pojetí svobody je samozřejmostí, s níž bez skrupulí vyhledává lidi, kteří ho potřebují a vrací jim jejich čest a důstojnost. Tak je třeba chápat i jeho stolování s hříšníky a celníky.

Pro vysvětlení je například uzdravení slepého, kterého uviděli apoštolové cestou od Ovčí brány. Osm jeruzalémských bran bylo vždy obleženo žebráky a nemocnými lidmi. Každý ze svého obsazeného místa vztahoval ruce a žebral o almužnu. Žebrali ve jménu Hospodinově.

"Mistře," řekli apoštolové Ježíšovi," "kdo zhřešil , on či jeho rodiče, že se narodil slepý?" A on se obrátil na slepého: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče," řekl tiše, aby ho slepec neslyšel. "Stalo se to, že se na něm projevily skutky Boží." Zastavil se. Několik metrů opodál se zastavil i slepý, opíraje se o zeď.

"Mou povinností je," řekl Ježíš apoštolům, "pokud je den, činit skutky toho, který mne poslal. Přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."  Příběh pokračuje dál, ale to bude náplní jiné kapitoly. Zde jsem se zmínila o případu uzdravení slepého jen proto, abych dokreslila situaci, která svědčí o jeho povaze i vztahu k lidem trpícím, nemocným a zavrženým oproti duchu Mojžíšova zákona. Jistě, že z toho je patrné, což již víme z předcházejících kapitol, že nenávist farizejů tato příhoda jen posílila.

http://www.youtube.com/watch?v=9HL9a5uoLgU&feature=related

Ježíš učitel

Ježíš také vystupuje jako učitel zákona a učí v synagóze, diskutuje se svými odpůrci. Ježíšova kritika se nezastavila ani před samým písmem. A jako první případ jeho kritiky byly očisťovací rituály ^{Mk 7,14-23}. Požadavek rituální čistoty však nesmíme směšovat s pojmem hygiena. "Nic není zvnějška vcházejícího do člověka, co jej poskvrniti mohlo, ale to, co pochází z něho, to jest, co poskvrňuje člověka." ^{Mk 7,15} Ježíš útočí nejen na samé znění Tóry, ale také na autoritu samého Mojžíše. A zároveň útočí na principy samého antického kultu s jeho obětní  a smírčí praxí. Ruší celou antikou uznávaný rozdíl mezi TEMENEM, posvátným okrskem, a profánním světem, a tím, že se neodvratně zařazuje mezi hříšníky.  Kult a ritus, jeho působením dostávají duchovní náplň. a mravní náplň a tento postoj nalezl živnou půdu v helénistickém židovstvu. Jednoznačnou kritikou Mojžíšova zákona je výrok, týkající se otázky manželského rozvodu (^Mk10,1nn), Ježíš rozvod zakazuje, zatímco Mojžíšův zákon k němu dával možnost. V případě cizoložství jej povoluje.

Ježíšova povaha, skutky a tajemství jeho osobnosti jsou patrné z jeho skutků, činů a postojů, jak jsou líčeny v Evangeliích. A nyní vidíme, jakou odvahu a odhodlání vyžadoval každý čin, který byl současně přečinem v očích farizejů.  A je také nutno, při posuzování jeho osobnosti,  rozlišovat rozdílnosti  líčení v každém Evangeliu.

O Ježíšově povaze a osobnosti i důvodech, na jejichž podkladě vykonával své pozoruhodné skutky a činy, se postupně dovíme v ostatních kapitolách, které budou líčit příběhy, jak jsou zaznamenány v jednotlivých evangeliích.

© Maura, 01/2011