Ježíšova nauka: Zamyšlení nad etickým významem

Na doby, kdy jsem své poznatky čerpala pouze z evangelií, vzpomínám velmi ráda. A nyní chápu i smysl jejich výběru do Písma a vzájemné prolínání zpráv o Ježíši, který se narodil z panny a zemřel na kříži za nás za všechny. Je to vskutku krásný příběh, který je schopen spojovat věřící lidi, kteří v něm hledají čistotu, nedotknutelnost, dokonalost a naději ve vzkříšení. A člověk pak odchází z kostela spokojený, že celý příběh dopadl vlastně dobře, protože po třech dnech byl vzkříšen a vystoupil na nebesa.

Ano, já tomu také tak věřím. Proč ne?

V soukromé knihovně i v knihovně digitální mám mnoho poznámek a knih i přednášek o Ježíši Nazaretském. Od různých autorů, z nichž mnozí nemají zájem na tom, aby cokoliv, co o něm vyprávějí, dokládají a zkoumají, překrucovali po svém soudu. Zdá se, že Ježíšovo charisma i učení přestálo dlouhé věky nedotčeno a nezpochybněno ve své podstatě i v důsledku pro civilizovaný vývoj moderních lidí, kteří ve své duchovní mysli opustili Chrám a již další nevytvořili. Ti, kteří chrámový způsob vládnutí a centralizaci myšlení hlouběji nestudovali, třeba dostatečně nepochopí, jak velkou odvahu měl Ježíš Nazaretský do tohoto systému sáhnout. A jak to bylo, pro další vývoj lidské společnosti, důležité. Chrám byl zdrojem víry, zdrojem učení a vzdělanosti, byl zdrojem bezpečí a práva, mnohých učených rozprav i kultury. Byl místem, do kterého se scházeli Židé, aby obnovili duchovní síly a dleli v domě Hospodinově. O to více musíme cítit a chápat, jaký odpor Ježíš vzbudil u těch, kteří chrámovou politiku po dlouhá staletí pěstovali. Neboť pro něho, jako pro hluboce věřícího Žida, učeného Žida, znamenal totéž. Až do chvíle toho zlomu!

Lze nazvat jeho postoj averzí proti Chrámu?

I když někteří moderní autoři rádi užívají krajních výrazů pro Ježíšovy činy vůči farizejům, já bych slovo „averze“ neužívala. V jeho chování totiž nebyla žádná známka destrukce ani touha po destrukci. Ani touha po kariérním postavení mezi ostatními, protože on byl jasnou autoritou, a tak o sobě mlčel. Konečně, byl nástrojem vyšší vůle, vykonavatelem toho, co se mělo stát a také stalo i za cenu velké oběti, kterou sám položil, aby dílo dokonal. A čím více zkoumáme učení a působení Ježíšovo, tím zřetelněji vychází najevo, že povážlivě zasahoval judaismus na mnoha ožehavých místech. Muselo tedy, a v tom se mnoho badatelů shoduje nevyhnutelně dojít k tomu, že židovští představitelé Ježíše zatkli a postavili před soud. Jeho postoj k Chrámu nebyl po vůli ani liberálům, protože ti zase chrámovou bohoslužbu uznávali jako ohnisko judaismu.

Otázka je, zda Ježíš odmítnul zákon

A znovu se k této problematice vracím, protože historicky ani právně se toto tvrzení nedá dokázat. On řekl, při horském kázání, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Dal tím jasně najevo, že to, co bylo psáno za Mojžíše a stalo se vykonatelným zákonem po Mojžíšovi, si žádá vysvětlení a novelizaci. Jak o tom bylo zmíněno v některých  minulých kapitolách. Už také víme, že v době babylónského zajetí došlo k revizi a vyjasnění článků Mojžíšova zákona, aby byly tyto články vynutitelné podle víry. Ať se to týká svěcení sobot, rituální očisty, rituálního stravování. Většina života Židů, spadajících pod jurisdikci zákona byla tím pod sankcí vázána. A Ježíš sám některá pravidla zpřísnil, hlavně ta, která se týkala soužití mezi muži a ženami. Nerada bych opominula skutečnost, že jeho „novelizace“ měla na svou dobu nesmírně silný etický rozměr, a tím možná přesáhl možnost pochopení jeho poselství.

Ježíš byl proti otrockému naplňování Zákona

V Markově evangeliu se popisuje, že "když Ježíš znovu svolal zástup", vážně lidem řekl: "Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho poskvrnit; ale co z člověka vychází, to jej poskvrňuje." Tato dvou- nebo vícerozměrná myšlenka, která může platit jak pro jedince, tak i pro společnost, nepopírala závažnost Zákona a ani jeho roli prostředníka v procesu vykoupení a ospravedlnění, jak se můžeme dočíst u některých autorů, kteří se, ovšem ne z hlediska náboženství, věnují Ježíšově době i jeho učení. Ježíš, svým stylem učení a výkladu, kladením otázek, na které znal už předem odpovědi, chtěl, aby lidé přemýšleli o rozměru Mojžíšova učení a hledali cestu ke spojení s Bohem a prostřednictvím toho i spojení jednoho s druhým a to je ten nejvyšší bod jeho etického učení, který můžeme docenit až dnes, když jsme k určitému poznání v sociálních vztazích dospěli a uvedli do praxe, i když to není tak jednoznačné. I dnes trpíme sociálními chorobami, ba epidemiemi, které nám brání v duchovním a humánním růstu a v cestě k sociální obrodě.

Co znamená víra, o které mluvil Ježíš?

Trvání na tom, aby byl do důsledku naplňován zákon pod hrozbou sankce, je ukázka nevíry v lidskou schopnost jednat z pozice lásky, úcty, důstojně a lidsky. Už věta, která je v našem právním řádu – neznalost zákona neomlouvá, je určitou paralelou k požadavkům k dodržování zákona z mojžíšských dob. To je můj osobní názor. Nevěříme, že nás druhý člověk nepodvede, proto svoláme na svou stranu zákony, který nás má ochránit. Nebereme v potaz lidské svědomí, které nedovolí někomu ublížit, někoho okrást, někoho zabít, zesměšnit a zostudit ve vlastní prospěch. A zároveň netušíme, o čem Ježíš hovoří, když se odvolává na milost Boha vůči těm, kteří v něho věří, protože zdánlivě nemáme tušení, jak milost Boha funguje. Radši se uvázat k zákonům a šermovat s nimi sem a tam, však to nakonec nějaký moudrý soud rozsekne. Jenomže my ani nevíme, jak vlastně funguje spravedlnost, ať ta pozemská či božská a vnímáme ji jen tehdy, když si na ni můžeme osobně sáhnout, což se neděje každý den. Jsme nejistí ve věcech víry, ve věcech lásky, spravedlnosti, milosrdenství a soucitu. Je to něco nad tím, co chápeme jako bezpečí, jistotu, dosažitelnost práva a zájmů. Ale co když je to všechno naopak? Pak by musela následovat doba boření Chrámu a nová strastiplná cesta za poznáním, že všechno je úplně jinak, než jsme si mysleli, že svět, v kterém žijeme, je úplně jiný, než jsme si ho v našich myslích stvořili a že skutečná láska je nad našeho chápání dobra, kterého se stejně pořád dovoláváme.

Věděl Ježíš, co ho čeká?

V kapitole 17 knihy Deuteronomium, obzvlášť ve verších 8 až 12, je naznačeno, že v kontroverzních právních a náboženských záležitostech dojde k zevrubnému šetření a k vynesení většinového rozsudku. Kdyby se kdokoli ze zainteresovaných odmítl podvolit nrozhodnutí, má být popraven. Pro udržení soudržnosti národa tak svárlivého a tak emancipovaného, jakým byli Židé, bylo toto ustanovení Zákona, známé jako zločin "rebelujícího učence", považováno za zásadní. Ježíš byl vzdělaný muž; proto ho Jidáš před zatčením oslovil "rabi" (Mistře či Učiteli). Takže když ho přivedli před sanhedrin - nebo jaký to byl vlastně soud - choval se v očích protivníků jako "rebelující učenec". Tím, že se odmítl hájit, urazil soud a svým mlčením se sám usvědčil ze zločinu. Pro jeho smrt v souladu s Písmem se určitě vyslovili chrámoví kněží a farizejové Šamajovy školy, a také saducejové. Ti všichni se cítili nejvíc ohroženi Ježíšovou naukou. Ale nemohli mu prokázat žádný zločin. Rozhodně nebyl vinen podle definice zločinu, kterou později uvedl Maimonides ve svém židovském zákoníku.

Úryvek z Nikodémova evangelia

1 1Veleknězi a učenci Annáš, Kaifáš, Sémés a Dathaés, Gamaliel, Judas, Levi a Nefthalim, Alexandros a Jairos a ostatní Židé se poradili a přišli k Pilátovi, aby obžalovali Ježíše za mnoho jeho skutků. Říkali: “Víme o něm, že je synem tesaře Josefa, že jej porodila Maria, a on přitom tvrdí, že je synem Božím a králem. Dále znesvěcuje soboty a chce zrušit náš po otcích zděděný zákon.” Na to řekl Pilát: “Co vlastně dělá a co chce zrušit?” Židé odpověděli: “Máme zákon, že nesmíme nikoho v sobotu uzdravovat, ale on zlými skutky uzdravoval v sobotu mrzáky, hrbáče, a lidi s odumřelými údy, slepce a ochrnuté, hluché i lidi posedlé démony.” Na to Pilát: “Jakými zlými skutky?” A oni: “Je to kouzelník a s pomocí Belzebuba, pána démonů, vyhání démony a všechny si je podřizuje.” Na to jim Pilát řekl: “Ale to neznamená, že vyhání démony s pomocí nečistého ducha, ale s pomocí boha Asklépia.”

2Tu Židé řekli Pilátovi: “Žádáme Tvé veličenstvo, abys ho předvolal před svou soudcovskou stolici a vyslechl ho.” Pilát je vybídl, aby předstoupili blíže k němu, a řekl: “Řekněte mi, jak můžu já – vladař – vyšetřovat krále?”

Na to oni: “My netvrdíme, že on je král, to on sám o sobě říká.” Pilát k sobě povolal svého rychlého posla a řekl mu: “Nechť je Ježíš předveden šetrným způsobem.” Posel odešel a když poznal Ježíše, poklonil se mu, vzal šátek, který měl přes ruku, rozprostřel ho na zemi a řekl: “Pane, jdi po něm a vejdi, volá tě vladař.” Když Židé spatřili, co posel udělal, začali křičet na Piláta: “Proč jsi ho nedal předvolat vyvolavačem, ale svým poslem? A posel jakmile ho spatřil, mu projevil úctu hlubokou poklonou, rozprostřel na zem svůj šátek a dovolil mu, aby po něm kráčel jako král.”

3Pilát tedy k sobě povolal posla a řekl mu: “Proč jsi to udělal, žes rozprostřel svůj šátek na zem a dovolil Ježíšovi, aby po něm kráčel?” Na to posel: “Pane vladaři, když jsi mne poslal do Jeruzaléma k Alexandrovi, spatřil jsem Ježíše, jak sedí na oslu a děti Židů držely v rukou větve a volaly na něho, a jiní rozprostírali před ním své pláště se slovy: “Spas nás ty, jenž jsi na výsostech, požehnán budiž, kdo přichází ve jménu Páně.”

4Ale Židé začali křičet na posla: “Děti židů přece křičely hebrejsky, tak odkud víš, jak to je řecky?” Posel na to řekl: “Zeptal jsem se někoho z Židů: Co znamená to, co křičí hebrejsky? A on mi to přeložil.” Pilát se jich zeptal: “Jak to volali hebrejsky?” Na to Židé: “Hosanna membrome baruchamma adonai.” Pilát se jich ptal: “to hosanna a tak dále, co to znamená?” Židé mu odpověděli: “Spas nás ty, jenž jsi na výsostech. Požehnaný budiž, kdo přichází ve jménu Páně.” Na to Pilát: “Jestliže dosvědčujete slova, která řekly děti, v čem se pak dopustil chyby?” Oni na to mlčeli. Vladař pak řekl poslovi: “Jdi ven a přiveď ho, jak budeš chtít.” Posel se choval stejně jako dříve a řekl Ježíšovi: “Pane, vejdi, volá tě (k sobě) vladař.”

5Když Ježíš vešel, zatím co praporečníci drželi praporce, tu se obrazy císařova poprsí na praporcích sklonily a hluboce se Ježíšovi poklonily. Když Židé viděli chování praporců, jak se sklonily a hluboce poklonily Ježíšovi, hlasitě křičeli na praporečníky. Pilát však řekl Židům: “Nedivíte se, že se obrazy císařova poprsí sklonily a hluboce poklonily Ježíšovi?” Židé odpověděli Pilátovi: “Viděli jsme, jak praporečníci sklonili praporce a jak mu prokázali úctu.” Oni řekli Pilátovi: “My jsme Řekové a chrámoví služebníci, proč bychom mu měli prokazovat úctu? Ačkoli jsme obrazy císařova poprsí drželi, samy o sobě se sklonily a poklonily se mu.”

6Pilát pak řekl představeným synagogy a starším lidu: “Vyberte vy zdatné a silné muže, ať oni drží praporce, uvidíme, jestli se jim skloní.” Židovští starší vybrali dvanáct zdatných a silných mužů a uložili vždy šesti, aby drželi praporce a postavili se před soudcovskou stolici vladaře. Pilát pak řekl poslovi: “Vyveď ho z pretoria a přiveď ho zpátky, jak budeš chtít.” Ježíš s poslem tedy vyšli z pretoria. Nato Pilát zavolal ty, kteří předtím drželi obrazy císařova poprsí, a řekl jim: “Přísahal jsem při blahu císařově, že vám dám useknout hlavu, jestliže se praporce při vstupu Ježíšově neskloní.” Pak vladař přikázal, aby Ježíš vstoupil podruhé. Posel se choval stejně jako poprvé a velmi prosil Ježíše, aby si stoupl na jeho šátek. A když Ježíš vstoupil, praporce se opět sklonily a hluboce se poklonily Ježíšovi.

2 1Když to Pilát viděl, polekal se a chtěl vstát ze soudcovské stolice. Zatímco ještě k tomu sbíral odvahu, jeho žena mu poslala vzkaz: “Nezačínej si nic s tím spravedlivým člověkem. Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.” Pilát k sobě povolal všechny Židy a řekl jim. “Víte, že moje žena je zbožná a spíše se kloní k vám Židům.”

Oni řekli: “Ano, víme to.” Pilát na to: “Podívejte se, žena mi poslala vzkaz: “Nezačínej si nic s tím spravedlivým člověkem, dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.” Židé Pilátovi odpověděli: “Copak jsme ti neřekli, že je to kouzelník? Podívej, teď poslal na tvou ženu sen.”

2Pilát dal Ježíše přivést k sobě a řekl mu: “Proč tito lidé svědčí proti tobě? Neřekneš k tomu nic?” Ježíš řekl: “Kdyby neměli tu moc, neřekli by nic. Jeden každý z nich má moc nad svými ústy, aby mluvila dobře nebo špatně, je to jejich věc.”

3Starší z Židů odpověděli Ježíšovi: “Co je naše věc? Za prvé ses narodil ze smilstva, za druhé tvoje narození v Betlémě vedlo k vraždění nemluvňátek, za třetí tvůj otec Josef a matka Maria uprchli do Egypta, protože nemohli volně žít mezi svým lidem.”

4Někteří z okolo stojících Židů, muži řádní, říkali: “My neříkáme, že se zrodil ze smilstva, ale víme, že Josef se oženil s Marií, proto se on nenarodil ze smilstva.” Pilát pak řekl Židům kteří tvrdili, že byl počat ze smilstva: “Toto vaše tvrzení není pravdivé, protože došlo ke sňatku, jak to říkají i zde vaši soukmenovci.” Annáš a Kaifáš řekli Pilátovi: “My všichni tady hlasitě voláme a nevěří se nám, že se narodil ze smilstva, ti zde jsou proselyté a jeho učedníci.” Pilát k sobě zavolal Annáše a Kaifáše a řekl jim: “Co znamená proselyté?”

Oni mu odpověděli:

“Narodili se jako děti Řeků a nyní se stali Židy.” Ti co prohlásili, že se nenarodil ze smilstva, Lazar, Asterios, Antonios, Jákob, Amnés, Zéras, Samuel, Izák, Finees, Kripos, Agrippa a Juda, na to odpovídali: “Nenarodili jsme se jako proselyté, ale jsme děti Židů a říkáme pravdu, vždyť jsme byli i na svatbě Josefa a Marie.”

5Pilát předvolal těch dvanáct mužů, kteří prohlásili, že se Ježíš nenarodil ze smilstva, a řekl jim: “Zapřísahám vás, při blahu císařově, zda je pravda, co jste řekli, že se nenarodil ze smilstva.” Řeknou Pilátovi: “My máme zákon, že nesmíme přísahat, protože je to hřích. Ať oni přísahají při blahu císařově, že není pravda, co jsme řekli my, pak ať propadneme smrti.” Pilát pak řekl Annášovi a Kaifášovi: “Nemáte na to žádnou odpověď?” Annáš a Kaifáš na to řeknou Pilátovi: “Těmto dvanácti se věří, že se nenarodil ze smilstva, ale my, všechen lid, hlasitě voláme, že se narodil ze smilstva, je kouzelník a tvrdí, že je synem Božím a králem, ale nevěří se nám.”

6Pilát pak nařídil, aby všechen lid odešel kromě oněch dvanácti, kteří prohlásili, že se nenarodil ze smilstva, a přikázal, aby se vzdálil i Ježíš. Pilát jim pak řekl: “Z jakého důvodu ho chtějí usmrtit?” Odpověděli Pilátovi:

“Horlí proti němu, protože uzdravuje o šabatu.” Pilát řekl: “Chtějí ho usmrtit za dobrý skutek?” Na to oni:

“Ano.”

3 1Pilát plný hněvu vyšel z pretoria a řekl jim: “Beru si Slunce za svědka, že na něm žádnou vinu nenalézám.” Židé odpověděli a řekli vladařovi: “Kdyby nebyl zločincem, nebyli bychom ti ho vydali.” Pilát jim řekl:

“Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona.” Židé odpověděli Pilátovi: “Nám není dovoleno nikoho popravit.” Na to řekl Pilát: “Vám Bůh řekl: “Nezabíjejte, ale mě to povolil?”

2Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše zvlášť k sobě a řekl mu: “Ty jsi král židovský?” Ježíš odpověděl Pilátovi: “Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mě řekli jiní?” Pilát odpověděl Ježíšovi: “Jsem snad i já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Cos udělal?” Ježíš řekl: “Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.” Pilát mu řekl: “Jsi tedy přece král?” Ježíš mu odpověděl: “Ty (sám) říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel, aby každý, kdo je z pravdy, slyšel můj hlas.” Pilát mu řekl: “Co je pravda?” Ježíš mu řekl: “Pravda z nebe.” A Pilát řekl: “Na zemi není pravda?” Ježíš na to řekl Pilátovi: “Vidíš, jak ti, kteří říkají pravdu, jsou souzeni těmi, kteří mají na zemi moc.”

4 1Pilát nechal Ježíše v pretoriu, vyšel ven k Židům a řekl jim: “Já na něm žádnou vinu nenalézám.” Židé mu na to řekli: “On pravil ‘mohu zbořit tento chrám a ve třech dnech jej vystavět.‘ Pilát řekl: “Který chrám?” Židé řekli: “Ten, který postavil Šalomoun za čtyřicet šest let. A on říká, že jej zboří a postaví za tří dny.” Pilát jim na to řekl: “Já nejsem vinen krví tohoto spravedlivého člověka, je to vaše věc.” Židé na to odpověděli: “Krev jeho na nás a na naše děti.”

Konec úryvku