- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dvěma příspěvky o mém nejlepším kamarádu Tondovi, který zemřel pár let po 20 na rakovinu, kterými jsem reagoval na Vaši ztrátu ze stejného důvodu, mě dostaly na číslo 11 smazaných
vrátíte se ke mně.
Zdá se mi, že někdy po začátku našeho letopočtu jsem se rozešel s církvemiy. Tedy asi než vznikly. Někdo v urputné diskusi o víře, kdo psal věci co cítím a psal bych je, kdybych je znal, mě prohlásil nenásilným vítězem nad křesťany, kteří se v diskusi dopustiliy spousty hříchů a já ne a mystikem. Prý je to člověk, který ví, že Bůh je a komunikuje s ním přímo.
A pořád jsem blažený a šťastný.
I GDYŠ mi chybíte, nejsem zvyklý se vzdávat po prvním cudném odporu, to bych nezažil to, co jsem zažil. A nehrál krásnou a smrtelnou hru o život. O nic jiného NIGDY nejde.
Víkend na Zuydcoote. Jedna z knih, co se na mě taky podepsala. Jedna z mála rolí JPB, co mám rád. Přidala se rozhodně do řady a čněla při vzniku mého podivného pacifismu. Jediní bojovníci, krom Indijánů a kovbojů a klasických westernů a klasických válečných filmů, jsou v přímém přenosu Židé. Když jsem se jednou opíjel s malým velkým hercem Jyřým Kryťynářem, nazval mě ŹIDEM. Pro změnu. Vzpomněl jsem si.