Etika: Život je boj o život - osobní úvaha

Nepopírám, že jsem věřící člověk, ale dlouhodobé studium nejrůznějších systémů mne odradilo do některého z nich osobně patřit. Bibli jsem podrobně studovala a věřím, že lidé, kteří se uvázali na celý život k plnění všech požadavků víry, které na ně klade Písmo ho skutečně svým životem a skutky naplňují. Protože pokud to tak není, nebo jen z poloviny věří a něco vyznávají bez naplňovaní víry skutky, pak jsou na tom hůř, než ateisté, kteří důvěřují rozumu a ve svém životě postupně přijímali etické hodnoty. Což znamená také zábrany páchat činy, které poškozují druhé lidi a jejich zájmy.

Vážím si civilizovaného přístupu k životu

A doufám, že lidé znají své meze a uznávají normy, jejichž hranice jsou tam, kde začíná právo a svoboda druhých. Vážím si lidí, kteří poctivě žijí i když tuší, že jim to občas s tou poctivostí nevychází a naráží na nevděk, výsměch i pohrdání. Ale všeho je do času. Vážím si také lidí, kteří nenápadně a bez chlubení pracují na své osobním životě, hledají cestu smíru a klidu, který poskytují sobě a tím i druhým a nepropadají fatalismu a nihilismu, když se jim nedaří a nebo je nepřízeň druhých svrhne z poslední příčky, kdy dosahují svého úspěchu a vrcholu.

Existuje právo na štěstí?

Ano, každý člověk ví, v čem spatřuje své štěstí a pokud není jeho představa štěstí současně původcem zla, násilí, znevolnění a ztráty štěstí druhých,  pak je jen třeba ho v tom podporovat. Štastný člověk dělá šťastnými druhé lidi, své nejbližší i ty, kteří ho životem provázejí. A může se stát, že závist promění jeho přátele v nemilosrdné kritiky, i v tom může spatřovat štěstí, protože mi nastavují zrcadlo a umožňují mu rozeznávat chyby, kterých se dopouští. Pravého štěstí nelze dosáhnout negativními přístupy a neustálým přemýšlením, co kde získat, aby se štěstí ještě zvyšovalo. Neboť je známo, že má své meze. Že je vrtkavé a že má záhadná pravidla pro své působení.

Svoboda je v rukou každého člověka

Znám případy, kdy lidé dobrovolně omezují svou svobodu za nějakým účelem. Být někým mezi ostatními, stát alespoň chvíli na piedestalu pozornosti. V takovém případě je ego výš, než osobnost ze svými výjimečnými vlastnostmi, ke kterým se pojí zdravý rozum, víra ve vlastní síly a rozhodování o svém životě, odpovědném vynakládání svých sil a prostředků, znalost její vzácné přítomnosti v lidském životě i lidském společenství. Svoboda je úžasný dar, její ztráta je tragická a člověku nezbývá, než o ni bojovat, aby ji získal zpět, pokud vůbec dostane v životě opět takovou šanci. V rámci své svobody se může rozhodovat, co všechno učiní pro své štěstí, pro lásku i pro svůj osobní rozvoj. Mohou se rozhodnout pro cokoli, k čemu mají schopnosti, vědomosti a sílu to uskutečnit.

DESATERO

Náboženství má svá pravidla, která jsou v něm obsažena. Kdo jim však porozumí? Dá se podle nich žít? Co znamená DESATERO pro obyčejný lidský život a jak jej naplňovat? Jsou to morální, sebezáchovná a nebo božská pravidla? Co se skrývá obsahu každého přikázání? Podle mého názoru je to návod, jak získat vnitřní svobodu. Nepáchat zlo vůči sobě konáním zlých skutků a současně i nepáchat zlo druhým lidem i životu vůbec. A k náboženství zřejmě směřuje jedno přikázání: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.

Nosit svou víru v srdci a projevovat ji ne vnějšími úkony, obrazy a znameními, ale pokojným způsobem. S pokorou, která nepokořuje, s radostí, že mohu důvěřovat v sílu, kterou však nikdy nepoznám a nepochopím, ale která se projevuje v neustálém tvoření života kolem nás a zrození nových rán, neboť člověk umí vnímat svůj život pouze ve svém omezeném čase a zná počátky a konce. Tak já to chápu, je to veliká naděje, která znamená lidskou nezávislost na Stvořiteli a současně i neubírá na víře v jeho působení. A proto je život neustálý boj, ovšem ne v tom negativním, ale pozitivním slova smyslu. Boj o nezávislost v oboustranném vztahu, který současně znamená život sám.