Domácí vězení v pracovní neschopnosti: Chceme vědět podrobnosti

Pan ministr Drábek sice dobře říká, že cílem je zamezit časově neomezeným vycházkám, tedy jinak řečeno, dodržovat léčebný režim, ale musí se také zvážit, že je mnoho lidí, kterým nemá kdo v nemoci pomáhat s nákupem, s obstaráním běžných věcí, takže by měla být doba vycházek přizpůsobena jeho způsobu života. Samozřejmě, že nikdo, kdo má horečky nebo se cítí špatně nebude chodit ani do divadla a ani do hospody na taroky, ale bude bude rád, že je rád. Jsou ovšem lidé, a je jich víc, než míň, které se přímo děsí situace, kdy by museli být zavřeni doma a ještě mít velmi omezený čas na obstarání běžných věcí, které nikdo za ně neobstará a potřebuje je k běžnému způsobu života. Mezi ně patří nákup čerstvých potravin, hygienických potřeb, nebo odnesení použitého ložního prádla či ručníků do prádelny a vyzvednutí prádla. Záleží na tom, jak daleko má do obchodů a provozoven či lékárny, aby si po dobu vycházky mohl všechno potřebné obstarat a čas nemoci prožíval v čistém prostředí a měl možnost denně jíst čertvé a hodnotné potraviny, které rozhodně v nejbližší večerce nekoupí.

Myslím, že taková opatření jsou podněkud přehnaná

Když někdo chce podvádět, hodí se marod, aby stihl do zimy například položit novou střechu nebo vybavit si jiné záležitosti, které v aktivním pracovním životě není schopen časově stihnout, pak si zaslouží postih, protože to je opravdu podvod. Nedělá to běžně každý, ale rozhodně pro takové lehkomyslné povahy, které si myslí, že se jim nic nestane a nikdo je nechytí za šosy, je to špatný příklad, když mu to projde. Ale naše zákony jsou postaveny na nevyvratitelné domněnce, že hovoří k dospělým, příčetným, vyspělým a svobodným občanům, kteří takové podvody běžně nedělají, protože kdyby se předpokládalo, při tvorbě zákonů, že v podstatě jsou všichni schopni podvádět nebo páchat protiprávní činnost, pak jsme v úplně jiném politickém režimu. Přílišná a úzkostlivá restriktivní opatření na modelu několika jedinců, kteří neumí pochopit, že mají dodržovat určité zásady a režimy v situaci, v jaké se ocitnou, bohužel, ať se tomu komu líbí nebo nelíbí, zbavují ostatní požívání určitých práv a svobod a už už se sahá na přirozenou důstojnost člověka. A o tu se přirozeně připravuje každý, jakož i o přirozené právo být pokládán za slušného člověka až do toho momentu, kdy dokáže, že za něho pokládán být nemůže svým chováním, jednáním a konáním. Ale je nutné předpokládat, že lidé jsou slušní a nejen, že se mohou domáhat svých práv a oprávněných zájmů, ale stát nemůže s nimi apriopri jednat s předpokladem, že jsou podvodníci anebo něco horšího.

Je to dobrá půda pro ty, kteří chtějí druhým škodit

Nemyslím si, že by v naší republice měli lidé mezi sebou dobré vztahy. Jednak je to způsobeno neustálým napětím a také tím, že mnoho křivd není vypořádáno ke smíru. Také si lidé hodně závidí, ale nejde o něco konkrétního. Je to způsob vztahů člověka k člověka, to nebudeme rozebírat, je to všude a v každé společnosti a v každé společenské vrstvě stejné. Čím více se však bude utahovat smyčka, tím snadněji se budou množit případy falešných udání, vyřizování si účtů zákeřným zákulisním jednáním a napětí bude stále větší a větší. Ale rozumní lidé vědí, že tomu nesmí podléhat a že se musí snažit svým chováním a přístupem ke svému nejbližšímu okolí vyvolávat stav důvěry, dobrých vztahů a důvěryhodných gest. Všichni víme, že problémy, kterým procházíme, vrazily klín mezi lidi a že je sklon k agresi, což  může propuknout v otevřený a nepříjemný útok jednoho člověka k druhému při každé příležitosti. A proto je tak nutné, abychom., každý za sebe, agresi tlumili smírným jednáním, i když nám vaří krev v žilách. I když jsme se naučili, bohužel, oplácet urážku urážkou, odpovídat na útoky útokem a také, bezohlednosti v dosahování svých cílů. A přitom všichni víme, že to nikam nevede jinam, než do maléru, který se těžko bude řešit nějakým opatřením.

Sociální model nelze stavět na skupině nepřizpůsobivých a trestat za ně celou společnost

Je to dobrá snaha se vyhnout obviňování z diskriminace, ale z druhé strany to většina slušných lidí prostě nestrpí, aby na základě takto nastavených zákonů byli s nimi v jednom pytli. Stane se, že časem zvlčí celá společnost. Spíš by to mělo být naopak. Sociální model by měl být stavěn na slušných a poctivých lidech a jimi by měly být měřeny pak ti, kteří bez ohledu na barvu pleti a příslušnosti k jakémukoliv etniku, porušují zákony, etickou úroveň společnosti a jsou nenapravitelní i tehdy, kdy jsou potrestáni. Ale právě by měla být snaha vytvořit model, jak má správně člověk jednat a k němu se přizpůsobovat ti, kterým se to stále nedaří.

Tak by se pomalu obrušoval smysl a poslání lidských práv a etických společenských hodnot, protože by nebyl žádný příklad a tím ani donucující prostředek, kromě represe, jak naučit takové lidi pořádnému životu, který je normální a žádoucí. Myslím si, že při jakémkoliv nápadu, který vede posléze k vytvoření zákonných pravidel, by se měl brát v potaz historický, filozofický a politický vývoj, kterým společnost, jakákoliv, prošla a k jakému v určitém bodě také došla. Rozhodně není jednoduché vytvořit systém prevencí a přesvědčivých argumentů, aby všichni lidé pochopili, že porušovat jakákoliv pravidla se nevyplácí, ale rozhodně si myslím, že to většina dobře chápe a podle toho se chová. A tak se spíš začněme bavit konečně o slušných, pracovitých a obětavých lidech, než neustále žít v myšlence,že dřív nebo později budou na nás všechny státní orgány hledět prioritně jako nepřizpůsobivé, nevychované, hloupé a zaostalé lidi, kterým je nutno stále utahovat uzdu.