Domácí politika: Důchody a jiné problémy

Je polovina února 2011 a opravdu hnusné počasí. Dnes jsme si mohli zatančit na chodnících twist. Chmurné ráno občas prořízla siréna sanity a jistě vezly i zraněné, kteří i navzdory tomu, že bylo hlášeno náledí si vyrazili v nevhodné obuvi. A chodníky byly jako "mejdlo". A tak, protože je hnusné počasí, se zabýváme doktory a panem Drobilem a panem premiérem, ale jakmile přijde jarní počasí, opustíme politickou scénu a vrhneme se třeba na módu, nevěru, sex a letní dovolené. A své politiky opustíme až do podzimních plískanic ... pak uděláme audit, co stačili všechno provést, když jsme je nedozorovali a celou zimu bude o čem přemýšlet, meditovat, psát a mluvit. Ale nyní je polovina února a lidé mají depky.... Kraus a Basíková http://www.youtube.com/watch?v=cF95u5qy6Kg&feature=related

Lidé chtějí plnohodotnou penzijní reformu

Jestli si pan ministr myslí, že lidé budou dávat peníze do fondů a tak si šetřit na důchody, tak se asi velmi mýlí. Lidé dávali část svých vydělaných peněz státu a stát, potažmo vláda zastoupená ministry, musí mít nejen přehled o demografické situaci v České republice, o počtu obyvatel a mít prognózy do budoucnosti, aby počítala s určitým vývojem společnosti, ale také nemůže bránit lidem, aby s penězi, které vydělají, a není jich mnoho, nakládali podle svých potřeb a povinností, které mají ke svým blízkým a lidem, o které se starají. Lidé nemají jistotu ani v tom, jak bude vypadat vývoj nájmů bytů, vývoj cen elektřiny, plynu a potravin, vývoj daní a poplatků. Ne každý je na tom zdravotně tak dobře, aby mohl zastávat po večerech ještě nějakou výdělečnou činnost nehledě na to, že nezaměstnanost mládeže, což je obrovský problém, neukazuje dobrý vstup současné české populace do budoucnosti. A proto lidé žádají řádnou reformu garantovanou zákony, protože dobře cítí, že se situace do budoucnosti nebude zlepšovat. Ty časy, kdy jsme si něco slibovali na základě úžasných vizí z počátku roku 1990, jsou pryč. A lidé začínají mít opravdu starosti, jak utáhnou svůj často ne přiliš velký životní standard. A na neviditelnou ruku trhu už nikdo nevěří. Ona příliš často sahá do kapes lidem, kteří sotva dýchají, aby zvládli všechny platby, které se na ně valí ze všech stran. Tak jsme si ten kapitalismus nepředstavovali, říkají mezi sebou a trpce se usmívají. Prozatím, protože nepřišlo to hlavní. Doznání, že koncepce není zpracovaná, ale že to jsou jen nápady, nic víc. Předem odsouzené k zániku. Protože ani důchodové zabezpečení nebylo, stejně jako zdravotnictví, školství a sociální instituce, státem alespoň do nutné míry regulováno. I když jsme povinně museli přispívat a musíme stále, do solidárních odvodů na zdravotní pojištění, důchodové zabezpečení a sociální zabezpečení.

Nehorázná diskriminace mládeže

Já se nebojím říci, že mládež je diskriminovanou sociální skupinou. Stát by neměl dovolit, aby byli mladí lidé, po škole, odmítáni budoucími zaměstnavateli, že nemají praxi anebo že dokonce hrozí, že mladé ženy budou mít děti. Kde by tu praxi vzali? Horko těžko vystudovali. A už to říkám tady po druhé. Proč? Dnes jsem mluvila s jednou mladou ženou, která má střední školu, Je jí něco málo přes dvacet let. Jednomu zaměstnavateli vadilo, že je moc mladá a třeba se vdá, druhému zase vadilo, že když se vdá, bude mít děti a tak běhala asi tři roky, jak říkala, po pracovním úřadě než měla štěstí a našla zaměstnání. Pracovní trh je ubožák, jestliže takovým způsobem jedná s mladými lidmi. Ano, jsou nezkušení, ale zkušenost přeci dostanou až vstupem a v průběhu několika let v zaměstnání. Jinde ne. A jestliže to manažeři firem nepochopí, pak oni jsou zodpovědní za nezaměstnanost mládeže, za to, že nemohou dosáhnout na slušné bydlení a tím zakládat rodiny. Je nutné, velmi nutné, aby tento jev úplně z trhu práce zmizel. Jinak se nedostaneme z problémů. Dokonce by bylo praktické, aby střední a vysoké školy se zajímaly o to, zda jejich absoloventi budou zaměstnaní anebo je vychovávají a vzdělávají, za nemalé prostředky do sociální sítě, z které se jen tak nevymaní. A jestliže už v takovém mladém věku nevidí žádné pořádné vyhlídky do budoucnosti, pak se nemůže nikdo divit, že jsou takoví, jací jsou a jak je dost neoprávněně kritizujeme.

Myslím si, že se doktoři ještě zapotí

Takže, naši lékaři, kteří nastoupí na uvolněná místa, nechtějí být zodpovědni za léčebné postupy, které praktikovali jejich předchůdci? Tak to se na to podívejme. Když jim náhodou někdo umře, tak řeknou: to já ne, to ten předemnou. Za to já nejsem odpovědný. A LOK mu to odkývá. A možná také ministerstvo. Ale lidé, kteří by takto přišli o svého rodinného příslušníka určitě budou usilovat o vysvětlení léčebných postupů a samozřejmě žádat odškodnění. Lidé už mají dost toho, že jejich stížnosti na léčebné postupy byly často oslyšeny. Že se nedomohli ani slušné odpovědi na stížnosti a měli pocit, že se lékaři kryjí navzájem. Akce, kterou spustili, dopadla tak, jak dopadla a mohou se právem cítit mizerně. V současné době, a to v celé historii české medicíny, se nikdy nestalo, aby poslání lékaře se dostalo tak nízko ve veřejném mínění. Bude to možná trvat hodně dlouho, než vůbec bude mít česká medicína slušný dorost. Podle mého názoru to zašlo příliš daleko, zvláště pod heslem "Náš exodus, váš exitus". To neměli lékaři vůbec připustit, aby pod takovým heslem stávkovali a lidé jim to dají ještě pořádně "sežrat". Ale z druhé strany to vypadá, že od tohoto problému si oddechneme a že ho nebudeme mít denně na očích. Však si lidé najdou mezi lékaři ty, kterým je toto povolání svaté. Ale věřím tomu, že se začnou rozmáhat žaloby a stížnosti, které mnohým lékařům a zdravotnictví pěkně zatopí a jak to tak tipuji, tak lidé si dokáží stěžovat celá léta. Je to národní sport! A třeba si i zaplatí právní zastoupení. Pro právníky to bude možná zlatý důl ... apropó, kolik asi ta stávka lékařů úhrnem nás všechny stála peněz? V době krize? V době šktů? V době plošného propouštění? V době, kdy mnoho lidí spadlo do ne příliš štědré sociální sítě?

Česká cesta nemá koncepci, aby přežila

A lidé se už nechtějí točit v kruhu beznadějných návrhů na reformy, nechtějí se hádat s úředníky na úřadech a nechtějí žádné obtěžující nabídky. Stát má své povinnosti vůči občanům a naši občané nevěří na čaromoc neviditelné ruky trhu, ale na konkrétní kroky, kvůli kterým volí své zástupce. A málokterý by se vzdal demokracie, práv a svobod. Chtějí konkrétní výkony pro budoucnost, ne pro přítomnost. Lidé mají svých problémů a starostí dost. Nemohou pořád svými obětmi vykrývat chyby, které se dějí kolem nich a vůči nim.

© Maura, 02/2012