Demokracie: Zákony musí udržovat v demokracii umírněnost

Jeden kolega-blogger nastínil ve svém zajímavém článku problém zhasnutých světel při privatizaci. Tedy, mínil tím dozajista fakt, na který si pamatuji moc dobře, že privatizace se uskutečňovala bez zákonných postupů, až dodatečně byly zákony o privatizaci majetku odhlasovány a podepsány, tím se zařadily do právního řádu České republiky. Možná, že budeme někdy o privatizacích po roce 1989 hovořit, v článcích nebo diskusích, nechť se toho ujmou lidé ekonomicky vzdělaní. Já jsem jen takový snílek, který hledá cestu k vyváženému způsobu vládnutí v demokracii a z mého pohledu bych ta světla hned rozsvítila! Nejsem technokrat a moc dobře vím, z dějin i z teorie státu a práva, že pravidla musí být dána, v tomto případě, pro všechny stejná a pokud možno i rozumem lidským dosažitelná. Nějaké teorie jsou pro lidi zbytečné, konečně, ve světové literatuře od nemapěti je mnoho knih, které hovoří o státu, jeho podstatě, vzniku, změnách a zániku a vůbec nejzajímavější je samozřejmě Řecko a Řím. Tomu dobře dokážeme rozumět. A pak to starořecké rozumování. Nepochybuji, že mnoho těch věcí, které se staly i základem budování států v budoucí Evropě, platí do dnes, protože pokud chce člověk pochopit chod takového organismu, musí jít k jeho podstatě, alespoň si to myslím já.

Vítejte v antice

Už staří měli problémy s obchodem v demokracii. Vrátím se nyní na chvíli do antiky, snad to bude užitečný pohled, z hlediska současných problémů, které zažíváme s přechodem na tržní hospodaření a budování právního demokratického státu.

Už Curius mluvil ke svým vojákům: " Nedejbože, aby pokládal občan za malý takový kus země, který stačí uživit jednoho člověka." A moudrosti antických učenců pokračují: " Tak, jak udržuje majetková rovnost umírněnost, tak udržuje umírněnost majetkovou rovnost. Oba tyto jevy, třeba odlišné, jsou takové povahy, že jeden nemůže být bez druhého, každý z nich je příčinou a zároveň následkem: jak se jeden z demokracie vytratí, druhý jde vždy za ní."

Pokud se demokracie zakládá na obchodě, může se často stát, že jednotlivci v ní mají velké bohatství, ale mravní úpadek nenastává. Proč? Staří Řekové to vysvětlují takto : "Je to tím, že obchodní duch přináší sebou i ducha umírněnosti, šetrnosti, mírnosti, práce, moudrosti, klidu a pořádku, zejména disciplinovanosti. Pokud tento duch setrvává, bohatství, které produkuje, nevyvolává nějaké zlé následky. Zlo nastupuje tehdy, když nadměrné bohatství zničí obchodního ducha, hned se vynoří nepořádky z nerovnosti, které se do té doby neobjevovaly. Tento duch musí vládnout sám, nesmí se křížit s jiným, Všechny zákony ho musí podporovat, tyto zákony musí prostřednictvím nařízení rozdělovat majetek podle toho, jak obchod jejich objem zvětšuje, takže poskytnou každému chudému občanu přiměřený blahobyt, aby mohl pracovat jako ostatní a každému bohatému občanovi jen takové bohatství, že by potřeboval svoji práci na to, aby se udržel nebo dále získával."

Nebyl čas na budování právního vědomí české společnosti

Mnoho významných právníků, kteří přispívali do odborných časopisů volalo po posilování právního vědomí. Bohužel, hned zpočátku, kdy se začal budovat právní systém, příslušný k přechodu z plánovaného hospodářství na tržní hospodářství, se "zhasla světla".  Už po roce 1990 jsme kritizovali překotné novelizace a legislativní boom, po roce 2005 už nastaly další problémy s neustálými změnami a požadavky, z kterých se však začaly krystalizovat nové profese, které dosud nebyly v České republice zavedeny a vyžadovaly si autorizace, získávání certifikátů pro firmy a vznik, změny a zániky firem. Do našeho povědmí se dostalo ošklivé slovo - bankrot. Možná, že teorie narazila na praxi, protože tržní systém může fungovat jen při dokonalé konkurenci, která se z hlediska teorie předpokládá, ale z hlediska praxe v ČR nenastala. Zákony, které předpokládají, že taková situace na trhu je, například zákon o veřejných zakázkách, obchodní zákoník v současném znění, oba zákony přejaty ze zahraničních právních systémů. Obchodní zákoník se inspiroval v mnohém v německém obchodním zákonu, avšak zavedl dualitu mezi obchodním a občanským zákoníkem, což mnohým lidem dělalo velké potíže a dodnes dělá.

Smlouvy jsou pastí pro mnoho lidí

Hodně občanů se domnívá, že smlouva je kus papíru, z které jim nic nehrozí, i po té, co se spálili při podepisování ůvěrových smluv u polosoukromých a soukromých poskytovatelů půjček za "výhodných podmínek". Ale obchod se odehrává v prostředí smluv a dohod, které se většinou dělají písemnou formou a aby lidé uspěli u soudu, musí být smlouvy platné, jak to stanoví občanský zákoník. Lavírování mezi občanským a obchodním zákoníkem je pro lidi úděsná věc, i když o tom bylo napsáno mnoho článků, ale lidé, kteří nejsou dostatečně schopní si smlouvu vyhotovit a uzavřít, pak musí zaplatit nehorázné peníze u advokáta. A i tak jsou vystaveni riziku, že v průběhu sporu o zaplacení dluhu začne dlužník platnost smlouvy zpochybňovat a o tanečky je postaráno.

.. zákony, zákony!

Podle mého názoru, spoustu neúspěchů a pádů a i rozbujení korupce vzniklo díky zákonům, které byly našity na tržní systém, ale převzaty z cizích právních řádů a nepřizpůsobeny aktuálním podmínkám v České republice. Smlouva je nástrojem obchodu a právních vztahů, které, při poruchách, jsou jednou, poškozenou stranou vynutitelné k plnění. A já se domnívám, že při rychlém přechodu se musely také rychle zákony připravit s tím, že se budou pak novelizovat podle aktuálních podmínek, ale lidé už nestačili všechno sledovat, procesy, předepsané zákonem, si zjednodušili a pod heslem: "Kde není žalobce, není ani soudce," si jeli podle podmínek, které se jim zrovna naskytly. A vytvořili si tzv. živé právo, které mohlo být také příčinou různých vážných problémů. s kterými se nyní potýkáme.

Je třeba nastavit limity, co je skutečně dovoleno

Neznalost zákona neomlouvá - jak jsem už jednou psala, ale to je opravdu v tom množství předpisů, které máme k dispozici, nemožná podmínka, s kterou se nelze jen tak snadno ohánět a my také víme, že morálka nemá s právem společné styčné hranice. Po tom, všem, co jsme zažili a při tom všem, co nás ještě čeká, je třeba hranice mezi tím co je a není dovoleno zúžit, protože běžný občan nerozezná, co je to právní norma a co zákon. A v tom se to paradigma, "co není zakázáno, to je dovoleno",  pohybuje.

... je nutno zvyšovat právní vědomí

Jsem přesvědčená o tom, že boj s právním bezvědomím u lidí je boj s větrnými mlýny a ohrazovat se proti stařence, že neznalost zákona neomlouvá, když něco opomene, je opravdu nehoráznost. Jestli skutečně je třeba něco napravovat, to je zlepšení komunikace mezi státem a občany a naopak. Jestli chceme zabránit problémům, které se stále množí, není možné vést pořád stejnou písničku, zakládající pohodlí lidí, kteří o něčem rozhodují, aby se každý postaral o sebe jak umí, pokud se řádně nestarají o stát, jak musí. A pokud se zbavíme pohodlných postojů mezi sebou, zvýšíme odpovědnost k tomu, co konáme, činíme a jak, s jakými důsledky jednáme, nebude někde, za našimi zády, tak snadno bujet jedno z největších nebezpečí pro stát a společnost, a to je korupce, která také vzniká z toho, že někdo potřebuje něco získat, neoprávněným způsobem, ač by to mohl získat, kdyby takové podmínky jinak měl.

Korupce

Brzy jsme poznali, co je to korupce. Vybrala jsem několik tezí z protikorupčního programu z roku 1997 záměrně.Znovu, nyní s odstupem času si můžeme lehce porovnat reálnost těchto tezí. Tedy, tvůrci protikorupčního programu už v roce 1997 vycházeli z následujících základních tezí:

Projevy korupce způsobují korozi občanských ctností a důvěry v právní stát. Demobilizují a demotivují široké vrstvy obyvatelstva.

• Korupce ohrožuje hospodářskou soutěž a tím může i ohrozit stabilitu státu.
• Korupce vytváří paralelní mocenské struktury, které nemají demokratický původ. Tím ohrožuje základní principy demokratického státu, neboť distribuce moci může jejich prostřednictvím probíhat na základě jiných než ústavních kritérií.
• Korupce je nástrojem organizovaného zločinu k jeho etablování ve veřejné správě a ve společnosti.
• Korupce destabilizuje instituce a sociální náklady tím, že redistribuuje bohatství a moc na bohaté a privilegované.
• Korupce ohrožuje vlastnická práva, vládu práva a pohnutky k investování a tím ohrožuje samotný hospodářský a politický rozvoj.

Jediným možným řešením, jak píší na závěr,  je nastoupení "ozdravné kúry", kterou musí absolvovat jak instituce státního aparátu, tak i veřejnost sama. A v této souvislosti bych nepodceňovala, jak nyní v tisku probíhá, úlohu úřadu, v kterém bude působit Radek John.

Přeji mu mnoho zdaru a pevné nervy. Nebude to mít jednoduché.