Člověk a společnost: Prostor pro člověka

Každý člověk, který má rozum, ví, co je pro něho dobré a žádoucí, co má pro něho smysl a dokonce si i dovede nějak zdůvodnit svůj smysl života. A aby ho mohl realizovat, potřebuje svobodu. Pokud je omezován, musí změnit své postoje a možná i názory a přizpůsobit se. Zbývá, jak to udělat, aby byl šťastný. Tak si položí otázku, co je pro mne štěstí? Mít krásnou zahradu, mít dům a plno dětí, mít zvířata, být vzdělaný v tom, co mne baví a v čem se cítím dobře. Jenže na to potřebuji peníze, musím tedy pracovat v oboru, kde budu dobře placený. Abych v něm mohl pracovat, musím ho vystudovat, abych ho mohl vystudovat, potřebuji čas a peníze, tudíž si nemohu zatím založit rodinu. Ale než ten obor vystuduju, tak společnost bude mít zase jiné priority, já si těžko najdu místo tak placené, abych uživil rodinu a mohl mít dům a velkou zahradu. Takže, stanu se třeba politikem, protože na to nepotřebuji specifické vzdělání a ideály a názory já mám, to jo ... 

... není ideál jako ideál, co je dobro pro jednoho, není pro všechny
Ideje, i sebevyšší, přenesené do praxe nemusí ideálně fungovat, protože lidé jsou jedinečné bytosti se svobodnou vůli, transcendentní a každý má svůj vhled, tudíž také své potřeby a svůj názor, pokud je jim dopřána svoboda, aby ho uplatňovali navenek nebo se ho snažili, pokud jim dopřána svoboda není, za cenu vlastní oběti prosazovat. Tak musí jít do kompromisu, a to tak daleko, že začne překračovat hranice svého rozumu a vlastních hodnot. Jde totiž i o dobro lidí, kteří se musí přizpůsobovat druhým, aby fungovalo ... 
... o dobru a jeho vnímání
Ale myslím, že neexistuje obecné dobro (muselo by být systémem, v němž by musel být každý jen šťastný), to má svůj zvláštní režim právě v každém z nás a každý z nás ho projevuje podle vlastního poznání, nastavení hodnotového žebříčku a touhy ho projevovat s vyhlídkou na prožitek štěstí a lásky. A taková svoboda musí současně fungovat v systému, v němž se pohybuje společnost, takže je omezována podmínkami, nastavenými vně a působícími mimo individualitu člověka. Což může jednotlivec pociťovat jako zlo, násilí, omezování svobody. Pokud se tedy bude někdo cítit šťastný, že bude pěstovat psy tam, kde to není obecně žádoucí, tak mu to někdo zakáže a v tomto ohledu ho omezí tak, že musí vyhledat takovou lokalitu, kde to nikomu nebude vadit, ale také se mu tam nemusí líbit, protože bude mít třeba daleko do práce, nebo nebude moci práci sehnat, bude bydlet v domě, který mu nebude vyhovovat a přijde současně i o možnost pěstovat své osobní návyky, protože třeba si bude muset nosit vodu ze studně, místo aby mu tekla z kohoutků. 
... může existovat svoboda jednotlivce a uplatnění jeho práv a zájmů?
Co je obecně žádoucí pro společnost a co pro jednotlivce, který se bude muset čím dál více přizpůsobovat normám, požadavkům a pravidlům a pěstovat si svůj vlastní život na svůj účet a přitom se nevymykat nastaveným vzorům? Jeho individualita se bude zmítat mezi různými omezeními, což může mít obecně velmi těžký dopad na psychiku a zdraví obecně. Představte si třeba člověka, který chce studovat filozofii, ale ví, že bude těžko hledat uplatnění, protože společnost si postaví své priority na ekonomickém nebo právním vzdělání. Takový člověk si řekne - ale já chci mít rodinu, pěkný dům, chci být šťastný, vím, že není doba na to, abych své myšlenky protlačil a někdo si kupoval mé knihy. Takže s takovou asi bych musel všechno vzdát a nikdo mi nic nedá, protože zkonstatuje, že moje práce nemá žádný přínos. A protože vím, že se ekonomem nikdy nestanu, i když to vystuduji, dokonce ani právníkem, protože se mi to řemeslo hnusí, tak se stanu veterinářem a zvyknu si na zvířata. Ono to nějak dopadne, Třeba budu k tomu prodávat i nějaké zboží, třeba luxusní krmivo pro psy a kočky a vydělám majlant.
... Závěr
Buď je člověk moudrý od přírody a ví na základě svých zkušeností, co má dělat, aby byl šťastný a zjistí, že k tomu potřebuje zůstat moudrý, citlivý a mravný, ale rozhodně nebude mít velký dům, zahradu, auto a velkou rodinu. Nebo bude nadaný a chytrý, uplatní se vzděláváním, bude chytrý a flexibilní, takže se uplatní někde, kde mu dobře zaplatí za jeho schopnosti, bude mít dům, bude šťastný, že ho má, protože tím si bude moci dovolit víc věcí, ale jednoho dne mu bude chybět přirozená moudrost, citlivost a mravnost, a na tom mu může leccos ztroskotat. Nelze žít jen tak, bez rizika konzumním životem, spoléhat na náhody a štěstí, které odkudsi přivane. Že mu ke štěstí nepomohou ani školy, ani vzdělání, ani postavení, pokud nežije sám v sobě uvědomělým životem. Neuvědomovala jsem si to až do té doby, než jsem poznala, kolik lidí řídí svůj život bezduchými seriály, reklamami a plkáním bulváru. Kolik lidí nepřemýšlí, jak být sám sebou a poznávat v každé etapě života, co je štěstí, krása, láska a opravdové bohatství vzhledem k času, který je nám dopřán na této zemi. Ale to není jen tak. Zbavit se závislosti na okolí, na jeho podněty a výzvy a naslouchat výzvám svého nitra může být velmi zdrcující, protože člověk může pochopit, jak daleko žil sám od sebe.