Být Čechem ... O české duchovnosti - můj osobní názor

Přemýšlela jsem o slovech Svatého Otce a na mysl mi vytanuly vzpomínky. Vzpomínky, které kdysi byly v reálném čase výchovnými metodami a přispěním  k mé obecné vzdělanosti. Myslím, že nejsem žádnou výjimkou mezi jinými lidmi, kteří procházeli za svého života různými vlivy, ať pozitivními nebo negativními a zápasili se svým prostředím. A také - jejich postoje byly ovlivněny tím, s čím se jako děti setkávaly a jakými myšlenkami a směry byly ovlivňovány. To se později odrazilo na způsobu vidění a vnímání světa a vztahům k lidem, k vlasti, k práci i osobnímu životu ... http://www.youtube.com/watch?v=70rvJE0O61g&feature=related

Myslím si, že to tak cítí mnoho lidí, spíš chci říci, vím to. Naše krásné chrámy nejsou opuštěné, ale naopak krásně opečované, kam se člověk podívá, tam jsou historické památky na minulé doby, které nám tu zanechali naši předkové. Ale zanechali také něco, co je duchovním stavem mysli lidí po celé generace. Neboť, nelze se stát katolíkem a protestantem, židem či muslimem jen tak, z pouhého rozhodnutí. S náboženstvím je spojena nejen výchova, nejen samotná víra a dodržování pravidel, tradic, ale také, a to je nejdůležitější, kultura, zvyky, návyky, mravní hodnoty, mravní i duchovní ideály. A každá rodina, která ve své době byla v tomto určitém a specifickém vlivu, neboť většinou žili v náboženském myšlení, přemýšleli víc o hříchu, než o tom, jaký má skutečný dopad, psychický, mravní,  špatný skutek na toho, na koho mířil. To obecně. Ale v prostředí české společnosti a českého lidu žili tací, jak byl Jan Hus a jemu podobní, kteří vyslovili mnoho krásných a na svou dobu pokrokových myšlenek, aby tak poznamenali duchovnost a mysl  širokého okruhu lidí a dali jim vědění o věcech víry. A víru v to vědění. Tyto skutečnosti, se tradovaly. I třeba dětskými knížkami, písněmi, vyprávěním a nebo literaturou, dějinami a hudbou, dějinami inspirovanou.

http://www.youtube.com/watch?v=jBg_4Yt7SEo&feature=related

Český národ je duchovní ...

Bohatá slovesná, hudební i výtvarná kultura provází generace po generaci a dotýká se srdcí lidí, i jejich mysli a vědomí. A duše nerozeznává národnost, barvu pleti, státní příslušnost a jiné rozdíly, které lidi rozdělují a někdy je staví proti sobě. Být Čechem znamená přijímat tyto duchovní, kulturní, mravní a psychologické vlivy, které vytvořila dlouhá, předlouhá historie. A v těch příbězích jsou schémata, která jsou dána, ale mohou být i překračována nebo doplňována o další zkušenosti. Či vytvářena nová ...

http://www.youtube.com/watch?v=0VawbZjOZ9Y&feature=related

Být Čechem není to samé, co být Čech

Čech může být každý, kdo si to podle zákona vyžádá a komu se tato žádost uspokojivě vyřídí. Ale být Čechem je přijetí dědictví kultury, myšlení, vnímání, přesvědčení o společenské mravnosti a je i lásce k zemi, která je vlastí a domovem. Je to přesné intuitivní vnímání věcí, dějů a obecného hybatele, který lidi jednoho národa spojuje. Není to prázdné slovo, je to víc, než slovo. A přitom nemám na mysli nacionalismus, fanatismus, xenofobii a jim podobné psychologické společenské  projevy. Je to normální, střízlivý a vědomý vztah k domovu a lidem, kde člověk žije.

Mějte se dobře ...

http://www.youtube.com/watch?v=LVkmHj_Qf1A