Být Čechem... k diskuzi

Protože nemohu s Vámi diskutovat pro nedostatek dukátů, tak odpovím všem, co napsali pod můj článek příspěvky. Děkuji Vám za ně.

Psát a diskutovat o Češích je ožehavé téma a byla jsem si toho vědoma, když jsem článek zveřejnila. Ani na chvíli jsem nezaváhala. A dokonce jsem riskovala, že mi budou mnozí nadávat, že jsem do toho vůbec šla. Vzala jsem to zkratkou, protože jsem nechtěla psát nějaký traktát, ale to, co jsem nejvíce cítila. Jsem ráda, že patřím k lidem, jako jste vy. A to se mi dnes potvrdilo více, než kdy jindy. Já se nedívám na tuto otázku růžovými brýlemi, ale ve všech knihách, které jsem kdy studovala a týkaly se historie, jsem se sice dozvěděla fakta, ale nic jiného, co mne zajímá. Jací jsme? Kdo se o nás zajímá? Co o nás vědí a jak se projevujeme v očích svého okolí? Je mi líto, kdyby další generace ani nevěděly, kdo jsme byli a splynuly v globálním prostředí bez znalostí o historii lidí, kteří byli dozajista stateční a možná i posunuli dějiny o pár století. Za svůj život jsem slyšela tolik výkladů o historii a filozofii, že jsem nabyla dojmu, že vlastně nic nevím. A mnoho těch, kteří něco vytvořili, zapadli do zapomnění. Ale já listuji ve starých knihách a kalendářích, čtu články z minulých století, jak je psali známé osobnosti a snažím se složit nějaký obraz. Promiňte mi, jestli jsem se Vás dotkla nepříjemně nebo nepatřičně, ale to jsem neměla v úmyslu. Teď k dotazu: Pod jménem Maura publikuji své literární práce. Je to italské jméno a nic neznamená. To aby někteří mí čtenáři, kteří mne budou číst na tomto blogu věděli, o koho se jedná.Zatím vydávám povídky. To jen na okraj. Politologii a historii jsem studovala na právnické fakultě a na mimořádném studiu na filozofické fakultě. Absolvovala jsem v roce 1995.Chtěla jsem se tím zabývat více, ale konstelace byla jiná. Na závěr bych chtěla všem poděkovat a doufám, že další články, které hodlám napsat, budou zdařilejší, abych Vás uspokojila. Ještě jednou díky.