Blesk: Rozhovor s panem šéfredaktorem o morálce

Etika a moralizování se má k sobě jako víra a pánbičkářství. Ale jsou to lidské věci, není třeba se nad tím pohoršovat, pokud ovšem se tím nepoškozuje pověst lidí a jejich rodinný život neničí bezohledné drby, hloupé pověry a nevědomost o základních lidských věcech, mezi které patří právo na soukromí, právo na zachování dobré pověsti a ochrana osobnosti. Pokud ovšem někdo, za nějaký obnos, sám své soukromí neporušuje a neroztrušuje po veřejnosti své "tajnosti" z ložnice a z ložnic svých přátel. Takový člověk si jistě je vědom následků - že může někdo, na kom mu posléze záleží, objevit věci, které tomu někomu budou vadit, protože mu záleží na dobré pověsti a na malér je zaděláno. Někteří lidé prostě potřebují na sebe upínat pozornost a někteří se zase snaží zachovávat vše v tajnosti ...   

Proti bulváru nic nemám…

Myslím, že je to součást společenského života a mnozí lidé se rádi baví vhledem do soukromí slavných lidí, dokonce se jejich poklesky i inspirují, jenže pak se diví, že jsou posuzováni podle jiných měřítek, než oblíbená celebrita. Pan šéfredaktor, ve svém rozhovoru, pravil, že každá veřejně působící osobnost musí počítat s tím, že má snížené právo na soukromí. Po této větě jsem v duchu zalistovala listinou základních práv a svobod a ústavou a opravdu jsem nenašla žádné ustanovení, že herec, politik, zpěvák, nemají stejná práva a povinnosti, vycházející z těchto zákonů a dále upravených v občanském zákoníku a předpisech souvisejících, jako všichni občané. Ale může ho porušit sám: k prezentaci dá laskavé svolení, autorizuje článek, který o něm někdo napsal a obě strany jsou spokojené. Vždyť Blesk čte a bude číst mnoho lidí, ne, že by byli povrchní hlupáci, ale protože je to odpočinková četba, bohužel trochu na hraně.

Občané s vyšším a nižším právem na soukromí

Ovšem, to přesvědčení pan Šnajdra, že má slavná osoba snížené právo na své soukromí, není opřeno o platné právo, a proto dochází, asi dost často, k soudním sporům, které většinou hvězdy vyhrají. Ovšem, tím to nekončí. Článek nelze stáhnout a zůstává, takže vítězná hvězda může k němu připojit rozsudek soudu, a pokud článek, snižující její čest a pověst objeví někdo, kdo z toho dělá nepříjemné závěry, může se chabě bránit a trapně usmívat, protože toho, o koho stojí, nějaký rozsudek nezajímá a odchází z rozjetého vztahu. Tato hra na uražené a ponížené, kteří dojdou spravedlnosti,  může přisypat do kasičky oblíbené hvězdy, jejíž čest a důstojnost byla bulvárem pošramocena, pěknou hromádku zlaťáků.

Etický rozměr Blesku i mezi lidmi

Horší je, že jsou jedinci, kteří metody Blesku zkouší na svých bližních, šíří o nich nechutné pomluvy, u jednodušších lidí to vzbudí velký zájem a na drby je zaděláno. A s odezvou takových praktik se může postižená osoba potkat v nevhodnou chvíli, třeba, když je jí nabízeno lukrativní zaměstnání, ale vyžaduje se bezúhonnost, a tak podobně. Leč, člověk je tvor nenapravitelný, nikdy nemyslí na zadní vrátka (aby se neodkopával) a ani na následky (aby si nepřipálil prsty), a tak se často setkáme se jmény, u kterých jsou připojeny informace, které by měly být soukromé, ale prásk a jsou na světě. Otázka je, zda to ještě souvisí s projevem svobody slova a tisku anebo je Blesk vědomě na hraně, má dost velký kapitál, aby se poustěl do soudních sporů, které nejsou levné pro žádnou stranu, hlavně žaloby na ochranu osobnosti, nebo to souvisí s podprahovým napojením se na ty horší lidské vlastnosti a z toho těží víc, než by psal články o nějaký ten level výš.          

Fotografie zadržených za pět tisíc - poptávka, nabídka, cena

Ovšem, skandál s fotografiemi zadržených v Rathově kauze, je opravdu daleko za hranou běžného vkusu. I když někoho může potěšit jeho rozcuchaná pěšinka a ztrhané rysy, ale většina slušných lidí se zastydí nad ubohostí někoho, kdo, prý za pět tisíc, prodá takové fotky, aby byl navíc pak trestně stíhán (stejně jako ti obvinění). To se nerentuje, Blesku! To nelze ani nazvat "nemorální"! A já začínám větřit, že je čím dál méně lidí, kteří odolají "poctivě" vydělaným penězům, aniž se zamyslí nad následky a pan šéfredaktor  si s osudy prodavačů senzačních informací, podle vlastních slov, nic nedělá, Je to jejich věc, taky to dělat třeba nemuseli. Ale on je takový tržní fanoušek, že myslí jen na úspěch svého časopisu. Však se už objevil i snímek zadržení toho prodavače senzací. A jak to bude dál? Kupujte Blesk a uvidíte, co s tím nebožákem vazba provede…

Blesk je časopis, který se podivuhodně zabydlel a útočí na skryté instinkty lidí, které nemají daleko od zlomyslnosti, závisti a přejícnosti zlého. Moralista by ukázal prstem a odsoudil je do nejhlubších pekel. Ale z druhé strany, nemá snad také trochu terapeutický vliv? Prochází podvědomím a člověk se může najednou zarazit - na co já, proboha, myslím. Hodně lidí to zveřejnění policejních snímků odsoudilo z nejrůznějších důvodů. Ale existuje ještě mnoho karikatur pana Ratha a uměleckých fotografií - zkrátka, inspirativní osobnost. To se každému nestane  o)))) Takže, ať se každý rozhodne, zcela sám a podle svých vnitřních hnutí – je Blesk zatraceníhodný nebo zábavný? Je užitečný nebo zbytečný? Pan šéfredaktor si musí svou čtenost udržet a my zase choutky, které nás nutí nahlížet skulinkou do cizích životů. Kdo zvítězí: Myslím, že Blesk!