Bible: Tomáš přemýšlí, Ježíš jedná - pokračování příběhu

Učedníci nemohou  znát pozadí Ježíšových úkolů a často nerozumí, že k nim "zahaleně" hovoří. Jen Tomáš, ten je přemýšlivý a realista ...

Cesta do Bethanie

Vžijte se do doby událostí, o kterých si vyprávíme, Dnes jsou již cesty upravené, ale v době, když po ní šel Ježíš se svými učedníky, putovali zaprášenými měkkými cestami roviny Jordánské. Místy se na ty cesty kupily valouny z potoků. Ty ukládaly oblázky, odplavené z údolí Vysočiny. Pak stoupali výmolem, který byl potočním korytem i cestou zároveň. A po obou stranách se zvedaly šedobílé stráně. Tu a tam mohli spatřit pastýře se stády. Protože šli v době, kdy začalo růst mladé býlí. A cesta se neustále zatáčela. Docela v pozadí se vynořoval svah hory Olivetské, na níž ležela Bethanie a za níž už číhal Jeruzalém. S jakou touhou se na něho dříve dívali, ale dnes? Při pohledu na Olivetskou horu je jímala hrůza ...

Ale zatím Tomáš přemýšlí ...

Bethanie je na cestě do Jeruzaléma. Půjdou v samé blízkosti toho města. Jak asi ta pouť skončí? Dělá si starosti. Tomáš je člověk, který se nikdy netlačil do popředí. A proto se nám také dochovalo o něm jen málo informací. Ale i přes to ho můžeme vidět v tom nejlepším světle! Tomáš je střízlivý člověk a hned se ptá sám sebe, ve skrytu duše:"Jak to asi dopadne." Jak kdybyste skládali k sobě články řetězu, tak se také skládají v jeho hlavě myšlenky. Za prvé: Ježíš je pevně rozhodnutý do Bethanie jít. 2. Učedníci ho nepustí samotného. 3. Věrnost. Váhá.  Ale - kdyby s ním nešel, pak by porušil svou věrnost, a pro tu mají právě muži nižších stavů silně vyvinutý smysl. Nezbývá nic, pomyslel si zadumaně, než jít s Ježíšem. A vzdorně hledět do tváře i nejhoršímu zlu, které je může potkat. A je rozhodnuto: "Půjdeme a zemřeme s ním."

Rozmluva se sestrami Lazarovými ^{Jan 11, - 17-17}

Podle starého obyčeje, v Palestině, zemřelý po skonu je brzy pochován. Buď ještě večer, pokud umře ve dne a nebo hned zrána, pokud umře v noci. Není možné ho ponechat déle, protože s ohledem na podnebí se tělo rychle rozkládá. Dokonce nebylo ani možné počkat s pohřbem, až se sejdou všichni příbuzní. Židům se také nedovolovalo vařit v domě, pokud tam zesnulý ležel. A tak vařili jejich sousedé a pozůstalé pak zvali k sobě.A tak se plnil dům v Bethanii lidmi, kteří pozůstalým kondolovali. Jen Marie a Marta neměly žádný klid. Vůbec nevěděly, co si mají o tom všem myslet. Posel jim přeci řekl, co Ježíš vzkázal:

"Tato nemoc není k smrti!"

... ale Lazar byl už v tu hodinu mrtev.

Ježíš už přichází k osadě ...

Vždyť úvozy mezi vinicemi je možné se nenápadně dostat do domu Lazarových sester. Ježíš si dal zavolat Martu, která byla hospodyní, zatím   Maria seděla doma u hostů. A Marta mu praví:

"Pane, kdybys byl zde byl, bratr můj nebyl by umřel!"

A těmito výčitkami byl Ježíš zahrnován. Marta věřila, ale byla též obezřetná. Měla představu, že Ježíš musí být u nemocného, aby ho mohl uzdravit, Ale přitom nezapomněla na slovo, které Ježíš vzkázal po poslu. Tedy mluvila s ním, jako mluvíme k člověku, jemuž bez výhrady dlvěřeujeme, ale kterého v tu chvíli nechápeme a tak řekla nakonec:

"Ale vím, že i nyní tobě Bůh dá všechno, za co poprosíš."

A na to ježíš řekl:

"Tvůj bratr vstane."

To pochopila, ale jinak. a proto řekla:

"Vím, že vstane v den poslední."

A Ježíš řekne slavnostním hlasem:

"Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, byl by umřel, živ bude, a kdo žije a ve mne věří, neumře na věky, Věříš tomu?"

A ona s hlubokým pohnutím řekne:

"Ano, věřím. Ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

Ježíš není v situaci, jako bývají lidé mezi sebou, vůči těm, kteří se milují. Marta vidí Lazara, svého© bratra, tam, kde nyní stojí Ježíš a cítí se být s Ježíšem spojená, cítí, že skrze něho je nablízku i bratrovi.

© Maura, 01/2011