Bible: Metody Ježíšovy výuky a řeči

V některých kapitolách bible se dozvídáme, že se lidé obraceli na Ježíše, aby rozhodoval ve věci jejich práva. Ježíš to však nerad dělal. A někteří lidé se útočně ptají : kde a na jaké universitě se Ježíš učil, ke studoval, odkud vzal své znalosti, když není v bibli jediná zmínka, že by měl nějakého učitele a nebo chodil do ješivy? A jak to, že v tam mladém věku mohl rozumovat v synagóze? Ježíše považovali mnozí za učitele - učil podle způsobu metod, které vyvinula soudobá vzdělanost.

V našich krátkých rozpravách o Ježíšovi jsme si několikrát řekli, že je třeba chápat jeho osobnost, způsoby mluvy, způsoby vyjadřování a komunikaci.  Hovořil poměrně stručně, jasně a s naléhavostí, aby si lidé jeho řeč zapamatovali. V té době se opravdu lidé hodně učili zpaměti a prostřednictvím ústních přednášek. A proto se nám dochovaly písemné památky až z pozdější doby, kdy byly jeho řeči i působení zaznamenány. Ježíš chodil s učedníky pěšky, a to dost dlouhé trasy a učil ústní metodou. Učil lidi, kteří nebyli zřejmě gramotní.

Kdo byli zákoníci

Zákoníci byli profesory bohosloví, jazykozpytci a právníci ve své době. Nebyli kněžími. V době Ježíšově všichni zákoníci náleželi k farizejům. Takže - z našeho pohledu je můžeme nazvat - vědeckými představiteli farizejství. A protože v té době neměli žádná skripta, museli se naučit všemu nazpaměť. Učitel přednášel látku, shrnul ji do krátkých vět a příkladů, aby žácí lépe chápali a současně jim látka uvázla snadněji v paměti. Už víme, jak Ježíš rád užíval podobenství. A tak, když byla paměť takto cvičená, byla neobyčejně vyvinutá a spolehlivá. Lidé si mohli zapamatovat i podrobnosti po dlouhých letech.

Ježíš učil také ústní formou

Jeho způsoby vyučování byly, jak víme z Evangelií takové, že leccos opakoval vícetkrát. Nesmíme se proto divit, že v Evangeliích se na mnohých místech opakuje totéž. Veškeré vyučování vycházelo ze Zákona a sněřovalo opět k Zákonu. Tedy, ke studiu bylo potřeba mnoho trpělivosti a cviku, Každý musel uměl rozvíjet své myšlenky v rozvinuté formě a předepsané formě. Zvláštní důlraz byl kladen na tzv. "závěry" zejména tam, kde se ze snadného soudilo na na něco těžkého a naopak. Ano Ježíš se takovým závěrům nevyhybá, např.:

"Jestliže tedy trávu polní, která dnes jest a zítra do peci vržena bývá, Bůh tak odívá, čím spíše vás, malověrní?" nebo "Když toto na zeleném dřevě se děje, což teprve na suchém?"

Spory, které Ježíš vedl s farizeji v podobě učených disputací, často vrcholily bojovnou náladou. A ty se týkaly jedné otázky: Je Ježíš nad Zákonem nebo není? Pokud začnete texty Evangelií studovat, velmi snadno vypátráte, jak lidé té doby mezi sebou komunikovali a jakou taktikou prováděli důkazy o svých pravdách. Domnívám se, že jen dobrým pochopením té doby, způsobů učení a taktiky  řeči budeme lépe chápat i Ježíšovy promluvy, které vedl k farizejům, učedníkům i lidem, kteří mu naslouchali.

Byl Ježíš prorokem? Proč si to lidé mysleli?

Z textů Evangelií můžeme zjistit, že Ježíšova slova nebyla pravými proroctvími. Nedávaly důvod k tomu, aby v něm posluchači mohli proroka spatřovat. Avšak, když Ježíš hovoří o království nebeském, pak jeho hlas zněl velebně a přitom svá slova pronášel jistým hlasem a s klidem, takže mnozí ho mohli za proroka považovat.

© Maura, 01/2011