Bible: Ježíšovo učení jako krásný sen světa

Doufám, že všichni pochopili, že mé články o Ježíšovi jsou téměř narativem a nemají s tradičním výkladem víry nic společného. Samozřejmě, i v jeho samotném učení se vyžaduje od člověka mnohem více, než pouhé spočinutí v modlitbách, které by měly být, podle mého názoru, vyvrcholením v duchovním vztahu, který navázal a konečně, Ježíš nikomu nesliboval, že přijetím učení bude mít jednoduchý život. A tak může každý pochopit, velmi snadno, že se jeho předpoklady naplnily v budoucích dobách. Odkloňme se nyní od všech problémů, které provázelo křesťanství v historii a vraťme se do Judei, do doby, kdy Ježíš působil na zemi ...

Ježíš sváděl boj o mysl mužů a žen

Ježíš nedělal rozdíly mezi muži a ženami. Nevím, zda jste postřehli, že období řecké filozofie, tedy klasické filozofie, které mu předcházelo, bylo určeno mužům. Ani v těch slavných dobách rozkvětu řecké filozofie neměly ženy ve společnosti postavení, které by jim zaručovalo rovnoprávnost. Ale nyní, Ježíš má ve svém posluchačstvu ženy, které v přítomnosti mužů naslouchají. A nyní použiji slovo, které se třeba nehodí k jeho osobě a působností. Ale svůj výklad provázel s elegancí a schopností, že dokázal přitáhnout pozornost svých posluchačů a nadchnout je nejen pro svou věc, ale také v jejich zájmu. To proto, aby pochopili, že mohou být šťastnějšími lidmi už nyní, na tomto světě, nejen na onom světě, o kterém jim také vyprávěl. A zároveň, což je v souladu s názvem této kapitoly, jim ukázal, jak učinit svět lepším, nebo ještě více, krásným místem, aby mohli vést život naplněný štěstím a harmonií, život rozumný a mravný. Ale samozřejmě, že by to těžko prosazoval, kdyby sám nebyl příkladem lidem, které učil.

Každý z nás je jedinečný ...

Jistě, že je těžké napsat Ježíšovu monografii, jeho osobní život je roztýlen. Jeho život i učení dotvářeli soudobí svědci, kteří se pohybovali kolem něho v užším i širším kruhu, konečně i jeho nepřátelé o něm mohli vydávat svědectví, ale pokud by byli objektivní, jistě by museli hovořit o jeho jedinečném charakteru. Nuže, Ježíš ukazuje, jak může člověk vyrůst ve skutečnou osobnost. A také učí, že člověk má v duši obsažen svůj charakter. A duše, říká jeho učení, je věčná a nezničitelná, a to je nejdůležitější část jeho učení. A víme z Bible, že o duši často hovoří. Ta stojí před tváří Stvořitele sama, bez ohledu na to, v jaké kolektivní existenci se nalézáme. A to je velmi důležité pro tvorbu lidského sebevědomí, tedy ve smyslu si uvědomování sama sebe a s tím je spojeno i naše právo na sebeurčení. Právě používáním vůle utváříme postupně naši osobnost, a ta nám přeci patří po celý život. I když máme pocity bezmocnosti, i když si připadáme nedůležití a nezajímaví pro tento svět, máme svobodnou vůli a tudíž máme schopnost a právo sebeurčení, které je absolutní.

Klíčem k Ježíšovu životu je osobnost

Možná, že nejtěžší je přijmout to, že jsme odpovědni za osobnost i způsob, jakým ji během života utváříme. A i když je každá osobnost jedinečná, je také neúplná. Duše se touží vrátit ke svému Stvořiteli a tím, že naplňujeme a tvoříme svou osobnost, vstupujeme do Božího království, o kterém Ježíš hovořil a které vysvětloval na podkladě svých podobenství.  Ztrácení a nalézání osobnosti můžeme najít v Ježíšově učení spousty

"Kdo si totiž chce zachránit život, ztratí jej, ale kdo svůj život ztratí kvůli mně a evangeliu, zachrání jej. K čemu je tedy člověku, když získá celý svět, zničí-li si vlastní život?" (Mk 8,35-36)

Přijetí univerzality

Smyslem Ježíšova učení je vidět lidské pokolení jako celek i když je každá duše jedinečná, každá je součástí lidstva. Musíme se stát bližními ve vlastních očích, chápat se jako bližní - jak to myslel, to se dočteme v příběhu o Samaritánovi. Láska k Bohu pro něho znamenala milovat svého bližního jako sebe samého, což je, jak sám nazval "největší přikázání" s cílem spojit lidi v universální harmonii.

Být si před Bohem rovni

Ježíšovi bylo cizí se upřednostňovat před ostatními a konečně se v Evangeliích několikrát přesvědčíme o jeho pokoře- Věděl, že je lidská přirozenost si vytvářet hiearchie. A jistě si při této přílošžitosti vzpomenem, jak byl zarmoucený, když se jeho učedníci přeli o to, kdo z nich je největší.

"první budou posledními a poslední prvními" (Mt 19,30)

Velmi si cenil píně a nadání, ale necenil si prázdné ctižádosti lidí, kteří chtěli zaujímat přednostní místa na hostinách, nikdy neopomněl kritizovat bezcitnost bohatých lidí. Připomenu například krásný a dojemný příběh chudé vdovy se dvěma penízky.  Rovnost není pro Ježíše něco abstraktního, ale živoucí praxí.

Ježíš ukazoval lidem, v čem spočívá skutečná láska

Ježíš prokazoval svou lásku ve skutcích. Byl nesmírně dobrým pozorovatelem, lidem popřával i svou pozornost, naslouchal jim kladl jim otázky anebo jim na jejich otázky odpovídal, utěšoval je a pomáhal jim, zbavoval je utrpení, soukromě s nimi hovořil, sjednocoval je a usmiřoval. Jeho učení, jak je zaznamenáno v Evangeliích, je jedinečnou knihou lásky a nejvyšším aktem lásky je u něho vzdáti se života pro druhého.

Milosrdenství

Milosrdenství je milostí a Ježíš nám říká, že pokud se nám skvělá šance prokázat milosrdenstvi naskytne, máme ho učinit bez dlouhého uvažování, bez důvodu či logiky, nemáme čekat ani díky, učinit milosrdenství pro něho samotného.

Ježíš žil v době, kdy vládl náboženský extrémismus. A přesto učil, jak si zachovat klid uprostřed životních bouří, učil trpělivosti, mírnosti, sebekázni, klidu a vyrovnanosti. A vyrovnanost souvisí, v jeho učení s pěstováním otevřené mysli.

A to vše, co jsem uvedla je důvod, proč se jeho učením zabývám, proč mu věnuji svůj čas a snažím se ho chápat i jako osobní záležitost. Ač nejsem křesťanka ... ale chápu, že to, co nyní prožíváme je jen počátek těch velkých změn, které lidstvo nutně čeká a mělo by je očekávat s nadějí.

(Poznámka: Musím dodat, že na názvu tohoto článku se podílel můj syn, s kterým konzultuji tato témata. Abych ho neukrátila o jeho zásluhu).