Bible: Ježíšova apokalypsa

"V oněch dnech bude pak takové soužení, jakého nebylo od stvoření světa až dosavad, aniž kdy bude." (Mat 13, 19-31)

Vraťme se k proroctví o zkáze Jeruzaléma, jak je líčí evangelia (Mar. 13, 8-18, Mat. 24, 3,25, Luk. 21, 7-24) a o tom jsme si v tomto cyklu vyprávěli. Dnešní téma, které lze nazvat Ježíšovou apokalypsou se jen zdánlivě kdyje z předpovědí o zkáze Jeruzaléma a nelze tyto dvě předzvěsti zaměňovat. Dříve, než se budemezabývat samotným textem, otevírám krátce problém s prací s křesťanskými prameny, a to k osvětlení vrstev textů, které líčí naznačené téma této kapitoly.

... práce s křesťanskými prameny

Ten problém spočívá v tom, že všechny jsou součásti textů, které prošly raněkřesťanskou redakcí a že synoptická evangelia, která obsahují osmdesát procent materiálu, s nimiž pracujeme, jsou sice sestavena z více pramenů (Marek, pramen Q, speciální prameny Matoušova a Lukášova evangelia) nebo s více pramenů, ale ty se většinou překrývají jen z malé části. Nejzávažnější jsou dublety zahrnuté v Mk a Q, v Q a v TomEv a u Pavla a v Q, takže velká část informací je doložena jen jedním pramenem. Přitom pramenem Q se rozumí Sbírky Ježíšových výroků. Jistě bude zajímavé, že z posledních výsledků ježíšovského bádání vyplývá, že ježíšovou rodnou řečí byla aramejština, protože byl zbožným Židem, tak četl hebrejsky a zřejmě mluvil i plynně řecky. To se v poslední době potvrzuje a badatelé to opět zdůrazňují. Evangelia, podle badatelů, jsou závislá na některých aramejských tradicích, ale jako literární texty byla sepsána řecky a nelze je užívat k rekonstrukci žádných hypotetických aramejských vrstev. Ježíš byl blízkou osobou Janu Křitelovi, někteří tvrdí, že byl dokonce jeho žákem. Jak Křitel je řazený k apokalyptickým prorokům a je nejznámějším představitelem křitelského hnutí (Sib IV,162 - 167).

O napomenutí učedníkům

"Když se Ježíš posadil na hoře Olivetské naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej otázali se ho o samotě: "Pověz nám, kdy se toto stane a co bude znamením, že se všechno to začíná vyplňovati?" (Mar.13, 8.18. Mat 24, 3-25, Luk 21,7-24).

Jistě, když se ho učedníci tázali, byli v té tajemné náladě, kterou mají lidé, když jdou vstříc velké události, soustředění více na skutečnost, než na vlastní prospěch nebo škodu. Ježíš učinil z otázky podnět, aby jim dal pokyny pro budoucnost. S izraelským lidem se už rozloučil a nyní vysvětloval učedníkům, že se v budoucnosti jejich život a život tohoto zatvrzelého národa od sebe rozdělí. Až pravý Mesiáš bude zabit, vystoupí falešní Mesiášové a přijdou neklidné doby, ale nic z toho je nesmí másti. To ještě nebudou ty nejhorší časy, ale budou jen předzvěstí toho, co se skutečně stane!

"Mějte se na pozoru, ať vás nikdo nesvede k odpadu! Mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: "Já jsem - Mesiáš." - a mnohé pohnou k odpadu. Když pak uslyšíte o bojích a pověsti o bojích, nedejte se tím vyrušit! Musí to přece nestat, ale ještě není konec. Povstane národ proti národu, království proti království, po  všech místech bude zemětřesení a hlad. Ale to jsou jen předzvěsti soužení!

A tak mluvil k nim, protože je čekaly jiné problémy, mají přece vydávat svědectví o Kristu a budou se muset mít na pozoru, aby ze strachu a úzkosti nezradili Pána,

"Buďte však sami na sebe pozorní. Vydají vás sněmům a povlekou vás do synagog, aby vás bičovali, i před vladaře a krále budete postaveni pro mne, abyste jim vydali svědectví o mně. Dříve musí být hlásáno Evangelium mezi všemi národy."

Samosebou, že se galilejští rybáři ulekli. Neměli strach, když zápasili se živly při své práci, avšak z úřadů strach měli. A hned zakolísali. Ale Ježíš je těší:

"A když vás povedou, aby vás vydali, nestarejte se napřed, co byste mluvili. To mluvte, co v tu hodinu vám bude vnuknuto. Neboť ne vy, ale Duch svatý to jest, který ve vás promluví. Vydá pak bratr bratra a otec syna svého na smrt. Povstanou dítky proti rodičům a smrt jim připraví. Budete v nenávisti u všech pro jméno mé. Kdo však vytrvá do konce, ten spasen bude! Avšak nebude vše následovati rychle za sebou. Najprve mají být odloučeni od svého národa a roztroušeni po celém světe. Potom teprve nastane doba, kdy věrní přívrženci Kristovi se mají míti na pozoru, aby je také nevtáhl velký soud."

A nyní Ježíš začíná mluvit o zkáze Jeruzaléma. Jeho řeč se stává náhle jasnou, srozumitelnou a určitou a je namířena na judské poměry.

Proroctví o konci světa

"V oněch dnech bude takové soužení, jakého nebylo od časů, kdy Bůh stvořil svět, až dosavad, aniž bude. Kdyby Pán nebyl ukrátil těch dnů, nebyl by zachován žádný člověk. Ale pro vyvolané Pán ukrátil těch dnů."

Ještě jednou vystoupí falešní prorokové:"Řekne-li vám tehdy někdo:Hle, tuto jest Mesiáš, hle tam jest!" Nevěřte! Povstanou nepraví Kristové a nepraví proroci a budou činit znamená a divy, aby svedli, kdyby bylo možné, i spravdlivé k odpadu. Mějte se tedy na pozoru! Hle, předpověděl jsem vám všechno!"

Předzvěstí zkázy Jeruzaléma bylo vzbouření v izraelské zemi, které způsobilo, že Římané vtrhli do země. Předzvěstí konce světa bude, že se vzbouří celá příroda.

"V těch dnech, po onom soužení, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati z nebe a řád mocí nebeských bude zničen."

... vystoupení Syna člověka

Ježíš byl přesvědčen, že jeho vystoupením přichází poslední etapa dějin s návratem Božího Ducha na zem, jak o tom prorokovala kniha Izaiáše proroka (6ě,1 nn). Měl dostředivou misijní strategii - očekával příchod pohanských národů na Sión (Iz 11,10: 60,10nn, Mi 4,1 - 8 aj) a připravoval na něj Izrael (Mt 10,5 n, 15,24). Jistě si byl vědom svého zvláštního poslání od Boha, které otevře nové údobí dějin spásy (L16,16 (Q), ale nikdy se sám zřejmě za Mesiáše neoznačil a podle Mk 8,27 -30 parr nepřijal ani vyznání, že je Mesiášem, úst svého žáka Petra (srv. Mk 8,33). Ježíš se důrazně distancoval od politického mesiášství, které se, jak se ukázalo později, bylo zhoubné v celých dějinách lidstva. Z historického nálezu lze dovodit jen základní a hluboké Ježíšovo vědomí, že jeho lidský osud se stane součástí toho, co zvěstoval, a že jeho pravděpodobná smrt  přijde k dobru ostatním lidem. V jeho pochopení vlastního poslání a v jeho pojetí "spásy" nebylo místo pro žádného Mesiáše, snad kromě apokalypticko-transcedentní postavy Syna člověka.

Líčení o zániku Jezaléma se končí pobídkou k útěku, druhé líčení o konci světa se líčí však s poukazem na Syna člověka:

"Tehdy uzří Syna člověka přicházeti v oblacích s mocí a slávou velikou. Pak pošle anděly své a shromáždí vyvolené své mezi nebem a zemí ode čtyř stran světových."

Čas obou soudů

Při zkáze Jeruzaléma mohli a měli ti, kdož věřili v Pána, se spasit útěkem. Proto udal Ježíš zvláště dobu pro útěk, nikoliv však dobu zničení, podle poměru k době, kdy toto prorokoval:

"Podle stromu fíkového učiňte si podobenství!

Když ratolesti jeho mladnou a listí vyrazí, víte, že blízko je léto. Tak i vy, až se takové věci budou díti před vašimi zraky, vězte, že už je ten čas přede dveřmi. V pravdě pravím vám: Nepomine pokolení toto, až se všechny ty věci stanou. Nebe a země pominou, ale slova má nepominou."

Lidé, kteří žili v té době, se dočkali zničení Jeruzaléma - a doba mezi předzvěstí a zkázou byla velmi krátká.

V otázce soudu nad světem (proroctví o konci světa) se Ježíš vyjádřil takto:

"Čas soudu zná jediný Otec!"

Související články

O zkáze Jeruzaléma

http://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/c/172666/Bible-Jezisova-proroctvi-o-zkaze-Jeruzalema.html#t2

Poslední soud

http://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/c/202952/Bible-Posledni-soud.html#t2