Bible: Farizeus a celník a O čistém a nečistém

K lepšímu pochopení významu Horského kázání a smyslu "novelizace" zákona přispívají Ježíšem vyprávěná podobenství. Janovo evangelium nám popisuje trvalé střetávání Ježíše s duchovními předáky Izraele a zatímco ostatní evangelisté líčí spíše debaty s židovským lidem, u Jana a na chrámové půdě farizeové a zákoníci konstruují léčky a nakonec splétají žalobu, která vyvrcholila v soudní proces. Literární tečku za sérií konfliktů sepsal ve svém klasickém podobenství evangelista Lukáš.

O lidech, kteří si na sobě zakládali

Podobenství je o lidech, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví a "ostatními pohrdali". ^{Luk 18,9}

Do chrámu vstoupil farizeus a celník. Farizeus se postavil a děkoval Bohu, že není stejný jako ostatní, jako vyděrači, nepoctivci, cizoložníci nebo tenhle celník, který se opovážil vstoupit do chrámu. Postím se dvakrát týdeně, dávám desátky ze všeho, co získám, vypočítával ve své modlitbě. Jak je patrné, tento "poctivěc" vstoupil do chrámu proto, že se chtěl před Bohem chválit. A nádavkem ještě urážet celníka. Celník stál vzadu a neodvážil se ani pozvednout zrak. Jediná věta, kterou vyslovil, zněla :" Bože, buď milostiv mně hříšnému." ^{Lk 18,13}. Ježíš příhodu uzavřel slovy:

"Celník se vrátil domů ospavedlněn, neboť každý, kde se povyšuje jako onen farizeus, bude ponížem a ko se ponižuje, bude povýšen:^{Lk 18,14}

O čistém a nečištém

Židé dbali nesmírně na rituální omývání rukou a nádob a předpsané způsoby očisty byly židovskou tradicí popisovavány s nevídanou pecizností a s důrazem na každý detail. Mylisi ruce, ponořovali poháryx, džbány, měděné mísy ... Ovšem v zemi, kde řádily nakažlivé choroby, byla tato čistota na místě. Konečně, zavedl ji Starý Zákon, ale Źidé k tomu přidávali i rituální očistu. Zapomínali však na neporušenost duchovní. Ježíš tato pravidla očisty povýšil na vyšší úroveň, nad formálnost.

"Nerozumíte," řekl Ježíš, "že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí? Vždyť tomu přeci nevyhází do srdce, nýbrž do žaludku a vychází do stoky." Avšak to, co z člověka vychází, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, necudnost. krádež, vražda, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, rouhání, pýcha, bláznovství." ^{Mk 7,18-22}

Tak Ježíš vyjmenoval dvanáct hříchů, jejichž zdrojem je nedobré srdce.

Několik slov

Pokud chce kdo rozumět Ježišovým slovům, je nutné i chápat široké souvislosti, z nichž vycházejí jeho  podobenství. Proto lidé, kteří chápou duchovní dějiny obecně, pochopí i kontrast Ježíšova učení, které je také duchovním výrazem, ovšem nedogmatickým, pro lidské konání, které sice vychází ze zákona, ale nemá již zcela náboženský základ, jak ho chápali ve své podstatě Židé v judaismu. Jako příklad si připomeňme jednu z nejkrásnějších prorockých pasáží, Izajášovo skvělé odsouzení pokrytectví a prázdných rituálů a nabádání k obecné slušnosti. Jeden z veršů (Izajáš, 1:15) v této pasáži říká: "Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve." Jelikož židovští kněží "rozprostírají dlaně" při požehnání během bohoslužby, tento verš je vysvětlován tak, že kněz, který nešťastnou náhodou někoho zabije, nadále nesmí "rozprostírat dlaně" pro požehnání (i pokud se kaje), protože jsou "celé od krve".

Komunikační propast

Když ortodoxní Židé (a před rokem 1780 všichni Židé) čtou bibli, čtou ve skutečnosti naprosto odlišnou knihu s absolutně jiným významem, než když čtou bibli nevěřící nebo neortodoxní Židé. Tento rozdíl lze vysledovat i v Izraeli, přestože obě strany čtou text v hebrejštině. Čím více čte člověk bibli, tím méně ve skutečnosti ví o ortodoxním judaismu. Pro ortodoxní judaismus představuje Starý zákon soubor nezaměnitelných posvátných formulací, jejichž recitace je velmi záslužným činem, ale jejichž význam je pevně stanoven někde zcela jinde.

Pro další čtení podobenství

Bylo by však velmi nešťastné, pokud chceme porozumět duchovním textům, abychom na ně pohlíželi zaujatě a zaplétali se vnitřním úsudkem do sporů, které se stále projevují v neutuchajícím stereotypu v názorových rovinách. A také jim nesmíme dávat jiný význam, než mají v době, kdy vznikaly. Možná bychom si vytvořili vnitřní komunikační bariéru, což pro studium čehokoliv je problém. Pro naši dobu mají tyto pozoruhudné texty obrovský význam etický a jistě i dnes můžeme jen konstatovat, že některé příklady, které se uvádí, jsou platné ve všech důsledcích. Pro studium Bible a textů, které jsou jistě pro některé lidi zajímavé, je nutná trpělivost i při studiu prostředí, v které vznikaly. Bohatá židovská písemná kultura, ať duchovní nebo světská, je pro moderního člověka často nesrozumitelná a nepochopitelná nebo neuchopitelná.

Porušování litery zákona a obcházení ducha záměru

Velmi zajímavý jev je porušování litery zákona a obcházení ducha záměru, které se projevují zejména v nařízeních o sobotách, v čemž měl Ježíš s farizeji nejvíce sporů.

e zde popsán každý sociální i individuální aspekt života Židů, většinou velmi podrobně, s uvedením sankcí a trestů pro každý myslitelný hřích nebo pro porušení pravidel. Základní pravidla pro každý problém jsou definována naprosto dogmaticky a nelze je zpochybňovat. Diskutovat lze, a také se tak velmi zdlouhavě děje, o upřesnění a praktických aplikacích těchto pravidel. Dovolte mi uvést zde několik příkladů.
"Nepracovat o šabatu". Koncept práce je definován prostřednictvím 39 typů práce, ani více, ani méně. Kritérium pro zařazení do tohoto seznamu nemá nic společného s obtížností daného úkolu, je to čistě jen dogmatická definice. Jedním ze zakázaných typů "práce" je psaní. Okamžitě vyvstává otázka: kolik znaků je třeba napsat, aby byl o šabatu spáchán hřích psaní? (Odpověď: dva). Záleží při tomto hříchu na tom, která ruka se používá? (Odpověď: ne). Ovšem jako obrana proti hříchu je primární zákaz psaní pojištěn ještě sekundárním zákazem – o šabatu se nelze dotýkat jakýchkoliv psacích nástrojů.

V Talmudu je popsán každý sociální i individuální aspekt života Židů, většinou velmi podrobně, s uvedením sankcí a trestů pro každý myslitelný hřích nebo pro porušení pravidel. Základní pravidla pro každý problém jsou definována naprosto dogmaticky a nelze je zpochybňovat. Diskutovat lze, a také se tak velmi zdlouhavě děje, o upřesnění a praktických aplikacích těchto pravidel. Uveďme si jeden příklad:

"Nepracovat o šabatu".

Koncept práce je definován prostřednictvím 39 typů práce, ani více, ani méně. Kritérium pro zařazení do tohoto seznamu nemá nic společného s obtížností daného úkolu, je to čistě jen dogmatická definice. Jedním ze zakázaných typů "práce" je psaní. Okamžitě vyvstává otázka: kolik znaků je třeba napsat, aby byl o šabatu spáchán hřích psaní? (Odpověď: dva). Záleží při tomto hříchu na tom, která ruka se používá? (Odpověď: ne). Ovšem jako obrana proti hříchu je primární zákaz psaní pojištěn ještě sekundárním zákazem – o šabatu se nelze dotýkat jakýchkoliv psacích nástrojů.

Pokračování příště