Všichni máme nadpřirozené schopnosti, perfektně čteme myšlenky

Děláme to mnohokrát denně, v chování ostatních hledáme nějakou souvislost s námi osobně, za slovy hledáme skrytý význam. Ptáme se, co nám tím ten druhý vlastně chtěl doopravdy říct, nebo naznačit...

Děláme si své závěry a konstruujeme domněnky, v hlavě píšeme negativní až katastrofické scénáře. Hledáme za vším tisíc dalších skrytých významů, které mluvčí třeba vůbec, ale vůbec na mysli neměl.
Viděné, slyšené a jinak vnímané indicie rozhodně nemusí být vždy 100% průkazné.
Můj klient tuto situaci popsal následovně. „Vlastně jsem si nikdy neuvědomil, že ne vždycky to, co si já myslím, že si myslí ten druhý, si ten druhý i opravdu myslí.“ Uvědomil si věc, která mu přinesla zcela nový pohled na jeho situaci.
Úžasná a strašně pravdivá věta, nad kterou bychom se měli zamyslet a ve vyhrocených situacích si na její hloubku vzpomenout, a to nejen v těch vyhrocených. Copak vy máte nějakou extra schopnost, díky které vidíte ostatním lidem přímo do hlavy? Dokážete z výrazu obličeje a chování zjistit, jaké myšlenky se druhému honí hlavou a co přesně cítí, prožívá, jaké má intence? Ale no tak…
Jsme schopni najít tisíc „jasných a logických“ důvodů, které se týkají nás osobně, proč se šéf ráno tvářil tak naštvaně a sotva nás pozdravil. Ta situace mnohé z nás úplně rozhodí. A náš mozek nám začne předkládat spoustu katastrofických scénářů. A my? Přemýšlíme, co se stalo, zapomněl jsem snad na něco důležitého? Špatné podklady, nedodržený termín, něco není v pořádku?
Nacházíme se v infarktovém stavu, pomalu balíme věci ze stolu, koukáme na web s nabídkami práce a čekáme každou chvíli výpověď. Přitom šéf mohl být pouze hluboce zamyšlen nad schůzkami, které ho čekají, nebo se doma u snídaně pohádal se ženou. Svým chováním, ani výrazem obličeje nám nedával najevo naprosto nic. Každý má přece právo, se občas tvářit naštvaně.
Je dobré si připomenout, že jednání druhých vůči nám nemusí vždy souviset přímo s námi. Někdo může být takový prostě „od přírody“, a to, že my v jeho chování hledáme všemožné souvislosti s námi, přemýšlíme nad jeho vztahem k nám, a ve všem hledáme útok na naši osobu či nekalý úmysl, to už je náš problém…
Kolegu, šéfa či tchýni nejspíš nezměníme. Co můžeme ale změnit, je vlastní vnímání a smýšlení o těchto lidech.
Zkusme naši nadpřirozenou schopnost číst myšlenky občas vypnout nebo alespoň utlumit, ušetříme si nervy. A to podstatně.