Perfekcionismus - prokletí nebo dar?

Co se perfekcionistům honí hlavou a čím se vyznačují? Máte podezření, že jste perfekcionisté Vy sami nebo lidé ve Vašem týmu? Jak vůbec poznat, že je člověk perfekcionista a jaké mu to přináší výhody a nevýhody? 

Perfekcionista se vyznačuje touhou mít vše bez sebemenší chybičky. Tip ťop do nejmenšího detailu. Perfekcionismus je sebedestruktivní a naprosto vyčerpávající bažení po nereálné a v podstatě nedosažitelné dokonalosti, protože perfekcionista nebude se svým výsledkem spokojen nikdy. Zopakuji: nikdy. Perfekcionismus nutí své „oběti“ udělat vše možné i nemožné pro to, aby se vyhnuly selhání, chybě, kritice, ztrapnění, zklamání sebe či někoho jiného. Pohání je nejen extrémní potřeba touha po pochvale, uznání od druhých, získání respektu, ocenění vlastních kvalit, ale i strach. Ten je navíc mnohdy spojen s přístupem – všechno nebo nic, černá nebo bílá. Např.: buď s danou věcí půjdu do světa, ale až to bude na 120 % nebo nikdy. Buď budu mít vždycky své emoce 100% pod kontrolou nebo jsem totální loser. Zapomněl jsem na tenhle slide přidat graf, jsem naprosto neschopnej. Obava ze sebemenšího selhání je dohání k nadlidským výkonům a pracovní době skoro 2x delší než má běžný zaměstnanec.
Perfekcionismus je extrémně účinná brzda nejen pocitu spokojenosti se sebou samým, ale často i úspěchu, splněných přání a pocitu štěstí celkově. 

Perfekcionisté patří k chronickým nestíhačům a odsouvačům. Bohužel často odsouvají právě i to, co je pro ně vnitřně nejdůležitější. Co je jejich srdcovka. Bojí se jít s kůží na trh, odkládají i řadu let realizaci svých snů. Obávají se, že ještě na ni nejsou řádně připraveni. Ještě nemají potřebné dovednosti nebo znalosti. Přijde jim to moc riskantní a spojené s velkou mírou nejistoty a ztrátou kontroly. Je velká  škoda, že tyhle srdcovky mnohdy zůstanou jen v jejich hlavách. Realizace se při snaze o dokonalost často vůbec nedočkají.

Perfekcionisté jsou velmi toxičtí nadřízení, protože i ve svědomitých zaměstnancích ve finále vzbudí pocit, že makají nedostatečně! Jejich lidé pak mají rychle černé svědomí, že také v kanclu netráví 14 hodin denně jako jejich nadřízený. Navíc jako šéfové své podřízené neustále kontrolují, vyvíjí na ně enormní tlak, nenechají je volně dýchat, rozhodují za ně v oblastech jejich kompetencí, jsou s výsledky svého týmu věčně nespokojení, neumí dobře podávat zpětnou vazbu ani chválit, často jsou výbušní, agresivní, vše si berou přespříliš osobně. Jsou přesvědčeni o tom, že jejich názor, jejich návrhy jsou jediné správné. Tvoří tak celkovým přístupem u svých lidí neúmyslně velmi slušné základy pro syndrom vyhoření. Dalším negativním dopadem může být to, že i loajální a dobří zaměstnanci své kvality raději nabídnou jiné firmě.

Perfekcionista dokola zpochybňuje a hledá mouchy na svých výkonech a výsledcích, na sobě samém. Nikdy nevidí to, co už zvládl, překonal, co se naučil a v čem se zlepšil. Nene. :( Svůj progres nevnímá. Řeší jen to, co ještě neumí, nemá, nezná, co se mu nepovedlo. Snaží se vždy předčit očekávání druhých, překonat běžné „standardy“. V podstatě nevěří ve své kvality, je sám sobě největším kritikem a shazovačem. 

A kde je vlastně zakopaný pes!? většinou v „nezdravém“ pojetí vlastní hodnoty, podceňování a méněcennosti, nedostatečnosti. Perfekcionisté často jednají podle vzorců – Mám hodnotu jen tehdy, když odvedu super výkon. Musím ukázat, že si to zasloužím. Pak mě budou mít rádi, budu mít respekt, budou si mě vážit. Když jsem průměrný, jsem nikdo. Selhal jsem. Nechci být obyčejný člověk. 

Typické je také přehnané srovnávání s druhými – proč oni a jak to, že já ne…  vždyť já toho umím víc než on. Perfekcionista se bojí, že někdo „objeví“, “důkaz” toho, že není dostatečně dobrý. Často používá věty typu – šlo to ještě líp, mohl jsem to zvládnout ještě na vyšší úrovni, měl jsem tomu dát víc, musím si tu pozici zasloužit, ostatní musí vědět, že na to mám… Mají panickou hrůzu z toho, že udělají chybu, že jakýmkoliv způsobem selžou, že si u nich někdo všimne nějakého nedostatku, nějaké nedokonalosti. Většinou jsou však oni ti jediní, kdo tyto nedostatky vůbec postřehne. 

Zpravidla mají problémy s včasným dokončováním úkolů a dotahováním obecně, protože jsou přesvědčeni, že to stále není ono. Tak nad tím tráví noci.   Je pro ně velmi obtížné se rozhodnout. Raději rozhodnutí odsouvají, protože se obávají, že se rozhodnou špatně. Neboť ještě nemají dostatek informací, zkušeností, znalostí. V některých oblastech, se točí dokola i roky.

Jak jsem již říkala, perfekcionista je poháněn strachem. Není prioritně poháněn nadšením či tím, že ho daná věc tak baví, ale chce se vyhnout blamáži, selhání, chybě, kritice, bojí se někoho zklamat, obává se, že ho nikdo nebude uznávat, respektovat, vnímat tak, jak si přeje, že někdo zpochybní jeho znalosti a dovednosti, to, že na danou pozici má.  

Někteří perfekcionisté jsou však na svůj perfekcionismus dokonce hrdí. Už si ale neuvědomují, že to je ta nejefektivnější překážka jejich spokojenosti a pocitu štěstí. Uniká jim radost z toho, co už v životě mají a čeho dosáhli, soustředí se na to, co ještě nemají. Zapomínají žít. Vychutnávat přítomný okamžik. Neustále se větší a větší rychlostí  ženou někam dál, výš, za něčím lepším. Neuvědomují si, jaký stres kvůli tomu zažívají, kolik úsilí a energie je to stojí,  jak to odnáší jejich psychické i fyzické zdraví, jaké dopady to má na jejich partnery, děti. Z dlouhého seznamu zdravotních následků jich zmíním jen pár – vnitřní neklid a roztěkanost, pocit neustálého tlaku, vnitřní stres, problémy se spánkem, vysoký krevní tlak, zažívací potíže, nadváha, problémy se srdcem atd.

Dle mé zkušenosti jsou perfekcionisté dokonalými adepty pro vyhoření, protože sami na sebe kladou přehnané nároky a očekávání a dostávají sami sebe do náročných a stresových situací. 

Pokud jste se v článku poznali, nezoufejte, připravuji pro Vás tipy, jak z toho ven. Ale to až příště.

V mnoha kulturách je za perfektního považován jen bůh. Lidé jsou bráni jako tvorové chybující. Přiznejte si, že ať se snažíte být sebelepší, Vy nejste bůh. Jste “jen” člověk. A tak i pro Vás platí, že chybovat je lidské. Že chybami se člověk učí. Smiřte se s tím. Uvidíte, že se Vám uleví...